Vypadá jako sci-fi, a přece všichni rádi vstoupí dovnitř. V tomhle parku se vyřádí děti i dospělí

Švédsko je zajímavá země. Já osobně ji sice příliš projetou nemám, ale i těch pár výletů stačilo k tomu, abych si všimnul, že tu jsou některé věci trochu jinak. Tak třeba takový ten obecný respekt k přírodě, otevřenost (která ale ve finále také přinesla řadu problémů) nebo udržitelnost. Právě ta je v naší české kotlině vnímána trochu jako něco negativního, což je ale nesmysl. Během cesty do Göteborgu jsme na tohle specifikum narazili mnohokrát a jen při procházce městem samotným jsme objevili během jednoho dne tři místa, která ukázala, že udržitelnost může být zábavná, pěkná i zajímavá.

No dobře, zní to možná trochu složitě. Jednoho rána jsme se vypravili z ostrůvku Fotö s naší EX90 na malý rodinný výlet. Nejdříve neuvěřitelné prolézačky v Jubileumsparken, pak jedna kavárna a na konec krásné zahrady v Gunnebo.

Tenhle park je vedle čtvrti Lindholmen, která sama o sobě představuje jeden velký zajímavý příběh. Původně to byla čtvrť s loděnicemi, kde sice spousta lidí pracovala, ale rozhodně to nebylo místo, kde by člověk chtěl žít. Hluk, znečištění, nepořádek… Jenže od 90. let se to tady začalo výrazně měnit. Provoz loděnic skončil a prakticky v centru města vzniklo místo s velkými plochami, spoustou materiálu a tudíž s velkým potenciálem. Dnes to je moderní čtvrť, stojí zde nejvyšší budova Švédska, najdete tu Science Park, kanceláře, školy, vědce, umění a stále dost velkých ploch. Není divu, že když padlo rozhodnutí vybudovat městský park, jako lokalita bylo vybráno místo na kraji Lindholmenu nedaleko mostu Hisingsbron.

Jubileumspark byl slavnostně otevřen v červnu 2023 v souvislosti s oslavami 400. výročí Göteborgu. Park je výsledkem přání obyvatel Göteborgu mít zelené plochy a dostat se blíže k vodě. Na místě budoucího parku byly vybudovány prototypy, jako například koupaliště, sauna a umělecká díla určená ke hraní. Testovaly se aktivity, jako je plachtění, pěstování rostlin a výuka plavání. Byl to nový způsob rozvoje města, při kterém se obyvatelé Göteborgu podíleli na plánování a zkoušení toho, co na daném místě funguje, ještě předtím, než byl park finálně vybudován.

I samotná realizace pak stojí za zmínku, protože právě tady vstupuje do hry ona udržitelnost. Například dopadové plochy kolem prolézaček vznikly z recyklovaného korku. Stromy tu jsou podezřele velké vzhledem k tomu, že park je pořád skoro nový. Nebyly zde totiž nově vysazeny, ale byly přesazeny z projektu výstavby železniční tratě. Různý starý materiál byl použit také pro stavbu převlékáren a jiného zázemí a také pro nejvýraznější část parku – pro saunu.

Její příběh je takový, že na konstrukci původně sloužící k vyvazování lodí byl postaven prototyp sauny. Lidé si ji rychle oblíbili, takže byla později postavena současná finální verze. Materiály byly použity stejné jako z původní stavby. I dnes tak tohle sci-fi používá jako základní prvek vnějšího pláště vlnitý plech. Vypadá to fakt působivě. A vlastně je to docela dobrá ukázka toho, že recyklovaný materiál nemusí znamenat nějaký kompromis. Když se dobře použije, může být výsledkem něco, co vypadá zajímavě a co zároveň dává smysl. Podobnou myšlenku mimochodem najdete i u Volva EX90, které využívá například čalounění Nordico vyráběné mimo jiné z recyklovaných materiálů.

Hned vedle sauny pak jsou tři bazény. Jeden se sladkou vodou a dva se slanou. Je tady také molo pro plachetnice nebo venkovní učebna. Přístup do parku i do sauny je zdarma.

Když sem dorazíte, všichni budou něco obdivovat. Dospělí určitě skončí u fotografování sauny, zatímco děti mají k dispozici zhruba dvacítku různých instalací. Jde o prolézačky, jaké jen tak neuvidíte. Důvodem je fakt, že ony to nejsou tak úplně prolézačky, ale jsou to umělecká díla. Jejich autoři chtěli spojit hrací prvky s vizuálem, který bude podporovat fantazii. Každé dítě tady asi uvidí něco trochu jiného. Něco připomíná vejce, něco houbu, něco šišku, něco strašidla a něco maják. Prolézat se tahle umění dají asi tak na tisíc způsobů, což bylo určitě cílem. Nejmenší pak mohou bloudit v malém bludišti, houpat se na houpačkách nebo si spolu s velkou mušlí ustlat v pískovišti.

Pokud sem dorazíte, určitě vás překvapí, jak obrovské plochy vedle parku jsou. Je to asi tím, že až sem ještě tak úplně proměna Lindholmenu a jeho okolí nedošla. Ale zase s parkováním (je placené) hned vedle parku není nejmenší problém. Kromě hraní a koupání si tu můžete také udělat třeba piknik. Jinak sauna je na podzim přístupná jen některé dny v týdnu a někdy je potřeba udělat také rezervaci.

Dovedu si představit, že v parku bude v létě živo. Je to pěkné místo u řeky v centru města. Na konci září tady byl ale naprostý klid a kromě školáků, kteří brzy odešli, tu nikdo nebyl. A kromě toalet tu bylo také vše zavřené. Takže když přišla chuť na kávu, bylo nutné přesunout se o zhruba 1,5 kilometru vedle. Jeli jsme na jistotu, protože den předem jsem si všiml, že pod historickými jeřáby je malá kavárna, kam proudí podezřele hodně lidí z místních kanceláří.

Kavárna se jmenuje Morgon Coffee Roasters a v itineráři jsme ji neměli. Ve finále se ale ukázala jako výborný tip, kam zajít na kávu nebo případně pro kávu. Je to malá pražírna přímo v přístavu, kde můžete posedět s výhledem na město nebo na ty historické jeřáby. Sedět se dá buď uvnitř, kde to vypadá jako ve švédském obýváku, nebo na terase přímo nad vodou.

Fungování téhle kavárny je také postaveno na udržitelnosti. Její zakladatelé stavějí na dlouhodobých vztazích s pěstiteli, udržitelném zemědělství a férovějších podmínkách při výrobě kávy. Spolupracují například s brazilskou farmářkou Vanessou Moreno, která na svých pozemcích obnovuje původní vegetaci a vysazuje stromy kolem různých řek. Kavárna je relativně nová, vznikla v roce 2018 a od roku 2019 sídlí na současném místě v Lindholmenu.

A protože Švédsko má kromě respektu k přírodě v genech také smysl pro detail, pytlíky, ve kterých si můžete místní kávu koupit, jsou modré a hranaté. Náhoda? Nic není náhoda. Právě tohle odkazuje na lodní kontejnery, kterých tady kolem svého času byla spousta a ve kterých káva do Švédska cestuje.

Na ochutnání jsme si domů koupili jedno balení kávy. Nevydrželo ani týden. Až pojedu kolem, asi se tady pro další zastavím.

Po pauze na kávu a svačinu pro naši dcerku jsme se vypravili objevit ještě jeden zajímavý kousek Göteborgu, který představuje úplně jinou stránku zdejšího příběhu. Kousek jižně pod Göteborgem je zámek a zahrady Gunnebo. Protože jsme ve Švédsku a bylo září, začalo pršet. Když jsem ale viděl ta velká parkoviště kolem, říkal jsem si, že je to spíš štěstí. Moc lidí tu nebylo. Tedy až na filmaře, kteří na týden obsadili hlavní zámek. A já se jim nedivím. Zámek je krásný. I když, zámek…

Fakticky to je neoklasicistní zámeček, který je ale takový decentní. Velká okna, určitě nádherný interiér, ale celé to nepůsobí nijak přehnaně. Dokonce ani v kontextu okolních zahrad. I tohle je charakteristika Švédska. Spíše než na okázalost se tady klade důraz na zpracování, materiály, odolnost a péči o to, aby to všechno vydrželo.

Celý areál dnes vypadá jako nový. I přes podzimní počasí v zahradách rostla spousta květin a ty, na které už byla zima, byly schovány v historickém skleníku. Ten bohužel není veřejnosti přístupný. To do zámku se člověk podívat může, ale pouze s průvodcem a ve vyhrazené termíny. Kvůli filmařům to ale během našeho týdenního pobytu nebylo možné.

Gunnebo má kouzlo už při příjezdu. Při cestě z města jsme nejprve s naší EX90 přejeli malý most, pak minuli velké parkoviště, spodní vchod do zahrady a nakonec lesíkem a kolem koní přijeli na horní placené parkoviště. Pak už se jde areálem směrem k zámku přes zahradu a kolem několika menších domků, přičemž v jednom je restaurace s kavárnou. Tady se určitě vyplatí udělat zastávku.

Útulná kavárna má hodně lákadel na ochutnání, a hlavně má strašně příjemný interiér plný dřeva. K svačině jsme si dali poctivého švédského skořicového šneka, který byl naprosto dokonalý. O něco výše je pak v dalším podobném domku obchod s různými místními suvenýry.

Gunnebo ale není pouze o zámečku a přilehlých zahradách, kdy jedna směřuje na jih a druhá na sever. Je to rozlehlý areál, kam místní chodí na procházky do přírody a kde zejména takhle v září panuje naprostý klid. Park je přístupný zdarma. I to je švédská klasika. Tyhle věci si mají užívat všichni.

Zdroj: autorský text