Promenáda po skalách, přes ostrovy nebo přes moře. Našli jsme místa, kde na starosti zapomene každý

Dnešní uspěchaná doba plná nejrůznějších supermoderních technologií je tak zrychlená, že nakonec i to cestování je občas spíše hektické. Navštívit co nejvíce míst, vyfotit co nejvíce fotek, nasdílet co nejvíce materiálu na sítě... Švédské ostrovy severně od Göteborgu, kam jsme se v září vypravili, ale mají takovou zvláštní atmosféru, která člověka podvědomě donutí zpomalit, na chvíli zapomenout a konečně si trochu odpočinout. 

Během našeho pobytu v téhle oblasti jsme našli tři místa, kde byl tenhle pocit fakt intenzivní. Byla to promenáda po skalách u městečka Grundsund, byl to jeden kanál na ostrově Orust a přírodní rezervace na ostrově Tjörn. Tahle místa pak měla společnou ještě jednu věc. Auto bylo potřeba nechat stranou a vydat se sem pěšky. Tohle je vlastně pro Švédsko docela typické. Svoboda pohybu tu neznamená, že si člověk může dělat, co chce. Spíš to je o tom, že se může dostat skoro všude, pokud respektuje přírodu a lidi kolem sebe. Ať už jdete po pobřežní promenádě v Grundsundu, proplétáte se krajinou kolem Björnsundskanalen nebo míříte do rezervace Toftenäs, pořád máte pocit, že člověk je tu spíš hostem než hlavní postavou. Je to svým způsobem osvobozující. 

Shodou okolností jsme ani jednu z těchto tří lokalit v původním itineráři cesty neměli. Prostě jsme hledali něco zajímavého v blízkém okolí našeho ubytování ve městě Henån. Tip na Grundsund jsme pak dostali od Agnety, u které jsme bydleli, s tím, že je to místo plné červených rybářských domků a že tam je pěkná dřevěná promenáda. Tak jsme se tam vypravili. 

Grundsund je malé městečko a jeho přímořské centrum je opravdu plné červených rybářských domků natěsnaných jeden vedle druhého. Většina je stále v dobré kondici, ale není problém narazit také na původní stavby, které jsou dost zanedbané. Městečko vyrostlo kolem rybolovu, který zde určoval téměř všechno od obživy obyvatel až po podobu domů. Zatímco jiná místa na zdejším pobřeží se během 19. století měnila v módní letoviska s honosnými vilami, Grundsund zůstal pracovním rybářským přístavem. Jeho malé domky, dřevěné loděnice a skladiště dodnes působí docela skromně, dávají místu zvláštní kouzlo a onen katalogový vzhled. Skoro bych se vsadil, že v letní sezoně to tady bude celkem žít, ale v půlce září už tu nebyl skoro nikdo. Pár odvážných plavců, dva alkoholem posilnění námořníci, pět lidí v restauraci, my a všeobecný klid. 

Osou celé obce je kanál mezi ostrovy Skaftö a Ösö, který byl za první světové války prohlouben, aby jím mohly proplouvat rybářské i menší nákladní lodě. Pokud budete mít více času, určitě stojí za to projít se podél kanálu a vypravit se i na ostrůvek Ösö. My jsme sem ale jeli primárně kvůli promenádě. Ta začíná v přístavu a vede přes skály směrem ke koupališti Vigerna naproti ostrovu Gåsö. 

Celá promenáda je poměrně nová, kompletně byla otevřena v roce 2015. Nejprve vznikl rovný úsek, který vede přímo nad vodou těsně podél skal, kolem restaurace a končí v malé zátoce, kde je další místo pro sezení a grilování. Samozřejmě tu jsou také žebříky, přes které se dá slézt do vody. Druhá část má asi 400 m a nabízí celkově trochu náročnější profil. Jinak řečeno, na první část se dá jít klidně s kočárem, dále už musí všichni včetně prcka po svých. 

Promenáda je na západním pobřeží, takže se můžete těšit na večerní romantiku se západem slunce. Samozřejmě za předpokladu, že počasí bude přát. Náš případ to nebyl. Po nebi se honily mraky poháněné ostrým západním větrem, což je další typická věc této oblasti. Člověk by řekl, že v takovém počasí se přece nikdo nebude koupat, ale při cestě zpět jsme skupinku mladých otužilců potkali. Bez mrknutí oka naskákali do vody, za chvíli vylezli a zase zmizeli. Ve Švédsku to nebylo poprvé, kdy jsme něco takového viděli. Zkrátka jiný kraj... Procházka po dřevěné promenádě je příjemná a nabízí fakt krásné výhledy na moře. Jen je v první části potřeba dávat pozor, protože tu není žádné zábradlí. S prckem pobíhajícím tak různě sem a tam to může být trochu o nervy. Jakmile přijdou na řadu schody, už je to v pohodě. Tam je zábradlí všude. 

Z koupaliště Vigerna, které je v malé kryté zátoce, se můžete vrátit zpět stejnou cestou, nebo to můžete vzít po silnici mezi skalami a bílými domky. S parkováním je to ovšem trochu složitější. My jsme nakonec našli místo téměř přímo v přístavu, ale dodnes si nejsem tak úplně jistý, jestli jsme tam mohli stát. 

Tohle místo je další klidnou procházkou švédskou přírodou, o kterém se v průvodcích spíše nedočtete. Já jsem na něj narazil úplnou náhodou při prohlížení satelitních map tak různě po okolí Henånu. Ono to totiž vypadá, jako kdyby někdo postavil lávku přes moře. Co to je? To musíme prozkoumat. 

Procházka začíná opět tím, že odstavíte auto na parkovišti a dál pokračujete pěšky. Nejprve po prašné cestě, která vás přivede na palouček, kde stojí dva krásné domy. Uprostřed lesa, bez zábradlí, s velkými okny, otevřené okolnímu světu. Tady bych chtěl bydlet, musí to být krása. Pak se pokračuje chvíli lesem a následně začnou kameny. Na výlet jsme jeli s kočárem, ale první starší místní lidé nám říkali, že dál to s kočárem asi nepůjde. Jinak severská odtažitost se tady spíše nepotvrdila. Spousta lidí si hned chtěla povídat, a když zjistili, že nejsme místní, okamžitě automaticky přešli do angličtiny, a to včetně starých lidí. 

Po chvíli bylo jasné, že kolemjdoucí nelhali. Kočár jsme tedy nechali v křoví s tím, že ve Švédsku se přece nekrade. Dcerku jsme motivovali slibem, že následující část výletu budou „kamenné prolézačky“ a pokračovali jsme dál. 

„Kamenné prolézačky“ byla celkem trefná definice, ale naštěstí jde o takové ty skály, které vítr ve spolupráci s vodou uhladil, takže jsou spíše ploché a jde se po nich dobře. Jen asi na dvou místech je potřeba chytit se zábradlí, nicméně i s dvouletou dcerkou se to zvládlo. 

Hlavním cílem této procházky je Björnsundskanalen, kde je ona na mapě podezřele vypadající stezka vedoucí přes moře. Fakticky je to hráz, díky které se dá dostat až na ostrov Stora Björnholmen suchou nohou. Stezka pak nabízí malý okruh právě na tomto ostrůvku, přičemž se dostanete i přímo nad kanál. Pak je potřeba vrátit se stejnou trasou zpět. Bez lodi jinou možnost nemáte. 

Kanál má zajímavou historii. Byl vybudován uměle, respektive zde byl prohlouben a rozšířen tak, aby se tady mohly plavit i větší lodě do města Uddevalla. Tím se výrazně zlepšilo spojení s mořem a cesta se zkrátila asi o 30 km. Jenže po otevření kanálu se ukázalo, že členité pobřeží a množství ostrůvků zde způsobuje silné proudy, což vedlo dokonce k nehodě jedné lodi, kterou proud stáhnul na mělčinu a loď se potopila. V návaznosti na to došlo k úpravám a jednou z nich bylo vybudování hráze, po které se dnes chodí. Místní si údajně vymohli, aby uprostřed zůstala mezera kvůli možnosti proplout skrz menšími loděmi, jenže i ta malá škvíra působila takové problémy, že nakonec byla hráz zazděna celá do dnešní podoby. To, že je v kanálu slušný proud, je vidět na první pohled. Vlnky vypadají, jako by tam tekla řeka, takže to chce jistou opatrnost neustále. Jakže jsme to říkali v úvodu? Respekt k přírodě by měl být základním pravidlem. Člověk umí neuvěřitelné věci, ale často je to pořád spíš host. 

Grundsund i kanál jsou místa, kde minimálně v září moc lidí nepotkáte, ale jestli chcete opravdu klid a přírodu, pak stojí za návštěvu Toftenäs naturreservat. Je to další menší spíše odpolední procházka, během které jsme ale kromě jedněch místních chatařů nepotkali ani jednoho člověka. Všechno to začíná ve vesnici Säby, odkud se pokračuje podél vody na dva „skoroostrovy“ spojené úzkou cestou. Je to oficiální turistická trasa, která má i několik zastávek. Ty připomenou hlavně historii tohoto místa. 

Dnes působí velmi opuštěně, ale svého času se tu zpracovávali sledi, bylo zde molo kvůli kotvení větších obchodních lodí a pokud bychom zabrousili do opravdu dávné historie, tak tady byl významný přístav vikingů. Odhalil to objev v roce 2004, při kterém se tu našly arabské mince, předměty z Asie a také pohřebiště. Možná že i tady se našlo nějaké to Thorovo kladivo, které dříve bylo oblíbeným vikingským symbolem a které si do dnešních dnů propůjčilo jako svůj symbol také Volvo pro svá auta včetně naší EX90.

Aktuálně tu vládne příroda, vítr a klid. Však se na to podívejte v galerii výše: 

Podle toho, kde se vám podaří zaparkovat, tak až na konec trasy to jsou zhruba tři kilometry příjemné cesty. Na úplném konci čeká naprosto kouzelné místo v podobě malé kamenné chatky. Je to dokonalý úkryt před světem, který v minulosti sloužil jako obydlí a který byl před časem obnoven do dnešní podoby. Chatka je volně přístupná. Uvnitř najdete stůl, pár židlí, něčí brýle a nějaké poznámky. Evidentně sem někdo chodí asi za odpočinkem a já bych to dělal také. Chatka je zasazena mezi skály, z jediného okénka koukáte na moře a kolem je dokonale zelená tráva. Člověk si sem prostě sedne a nemyslí na nic. 

Tyhle tři výlety byly pěknou ukázkou toho, že občas k radosti stačí fakt málo. Jen pěkná příroda a klid bez jakýchkoliv vymožeností dnešní doby, včetně třeba naší EX90. Vlastně je to docela dobrá paralela i k tomu, jak Volvo samo popisuje svou filozofii. Technika nemá být cílem, ale prostředkem ke svobodnému a bezpečnému pohybu. Prostě dojet na místo a pak už všechno pustit z hlavy. Včetně toho auta.