Už cesta do Porta stála za to a město samotné nás nadchlo. Co při návštěvě Porta nevynechat?

Z nejzápadnějšího cípu evropského kontinentu (více v článku zde) jsem se vydala podél pobřeží do druhého největšího portugalského města. Porto, které je známé především díky portskému vínu, mostu Ludvíka I., který vypadá jako vyrobený z Eiffelovky a knihkupectvími, kam se platí vstup. Podél pobřeží z Lisabonu do Porta navíc najdete mnoho krásných míst na krátké zastávky.

Například to je malé malé pobřežní městečko Colares nedaleko Sines s přírodním bazénem u pláže Azenhas do Mar. Nebo také Peniche s pevností a velkým přístavem, odkud je možné podniknout různé výlety, krásnými písečnými plážemi po stranách poloostrova vedoucí několik kilometrů do dalšího městečka. To se jmenuje Ferrel. A pak tu je Nazaré, kde na útesu nad městem najdete krásné náměstíčko s malými obchůdky a vyhlídkou či pevnost São Miguel Arcanjo.

Když se řekne Porto, většina si představí portské víno, což je nejznámější dolihované (fortifikované) víno na světě. Přestože se hrozny pěstují a zpracovávají v nedalekém vnitrozemí v hornatém údolí řeky Douro, jeho název dostalo podle města Porto, kde následně dochází k jeho dalšímu dozrávání a distribuci do zbytku světa. Hrozny se dodnes sbírají ručně. Stejně jako další kroky výroby stále podléhají historickým tradicím a bobule jsou lidmi sešlapávány v obrovských vanách.

Portské vzniklo za války, kdy Anglie omezila a pak i úplně zakázala dovoz vína z Francie a dala zelenou Portugalsku. Převoz vína přes moře byl však velmi problematický a vína často dorazila zkažená. Zrodil se tak proces dolihování, kdy se do vína přidá čistý alkohol a tím se zastaví proces kvašení. Oblast Douro, odkud toto víno pochází, se v roce 1756 stala 1. právně vymezenou a přesně zmapovanou vinařskou oblastí na světě a je také třetí nejstarší apelací po maďarské oblasti Tokaj (1730) a italské Chianti (1716).

Dalším cílem zde, jsou místní překrásné mosty a historické budovy. Nejznámějším a nejfotografovanějším místem je dvoupatrový obloukový železný most Ponte de Luís I., v dolní části pro auta a v horní pro soupravy portského metra linky D, pro pěší je v obou patrech. Toto rozdělení bylo vymezeno až v roce 2003, do té doby mohla auta jezdit v obou částech. Most vám již od pohledu napovídá, že má něco společného s Eiffelovkou a nebudete se mýlit. Navrhli a projektovali ho kolegové slavného architekta. Nedaleko se pak nachází železniční most D. Maria Pia navržený přímo Gustavem Eiffelem.

Nad mostem krále Ludvíka se nachází vyhlídka, ze které je krásný výhled nejen na toto dílo, ale na město kolem řeky Douro. Pokud by se vám nechtělo pěšky, můžete se nahoru nechat vyvézt kabinovou lanovkou, která jede z jedné z hlavních turistických ulic Av. de Ramos Pinto. Na této ulici také najdete mnoho restaurací či trhovců, kteří prodávají tradiční portugalské suvenýry. Doporučuji ale nakupovat jinde, to samé nakoupíte také všude jinde po městě levněji.

Když přejdete přes most na druhou stranu řeky, ocitnete se na asi nejslavnější a turisticky nejnavštěvovanější ulici v Portu Cais da Ribeira, kde se nachází typické barevné domy, rybáři, stánky trhovců a spousta lidí. Nedaleko odtud v ulici Rue das Carmelitas se pak nachází asi nejslavnější knihkupectví Livraria Lello. Jedná se skutečně o prodejnu knih, platí se sem ale vstupné - což je vzhledem k honosnému secesnímu interiéru historického významu pochopitelné a je to spíše bráno jako rezervace návštěvy knihkupectví na určitý čas. Pokud si nějakou knihu zakoupíte, bude vám odečteno z ceny. Můžete si ji koupit předem online na adrese www.livrarialello.pt/en/store/ticket-voucher.

Přesto je nutné počítat s tím, že v podstatě v každou denní dobu tu bude hodně lidí a až vejdete dovnitř, pochopíte, proč. Nádherný interiér a uprostřed červené schodiště, které vypadá, jako by bylo ze dřeva. Ve skutečnosti se ale jedná o první betonové schodiště svého druhu a červené je samozřejmě „omylem“, jak tomu u známých a slavných míst bývá a stalo se tak chybou řemeslníka při rekonstrukci v roce 1993, nicméně se stalo ikonou celého knihkupectví. Podobnost s tím z Harryho Pottera je také údajně náhodná, neb autorka v knihkupectví dle svých slov nikdy nebyla, přestože v Portu nějakou dobu žila. Tak jak toto knihkupectví můžeme bez přehánění nazvat nejkrásnější prodejnou knih, tak si Portugalsko drží i další nej, které je dokonce zapsáno v Guinessova knize rekordů. V Lisabonu totiž najdete Livraria Bernard, které je nejstarším fungujícím knihkupectvím na světě.

Vedle knihkupectví na náměstí de Gomes Teixeira najdete velkou fontánu, přírodovědecké muzeum či dvojitý barokní kostel Igreja do Carmo s typickou kachlíkovou fasádou, který rozděluje malý dům. Ten má v nejužším místě necelý 1 m a postaven byl zde údajně proto, že v době stavby prý platil zákon, kdy dva svatostánky nemohly sdílet společnou zeď. Romantická verze říká, že je to proto, aby zabránil stykům mezi mnichy a jeptiškami. A ač se to zdá na první pohled nereálné, dům byl obýván až do 80. let 20. století. Nyní je z něj muzeum, které je součástí vstupného do obou kostelů a které činí pouhých pár eur. Naproti Livraria Lello najdete park na střeše parkovacího domu s několika restauracemi a za ním další ze zajímavých míst k návštěvě s další nádhernou vyhlídkou na město a okolí - kostel s věží Igréja e Torre dos Clérigos.

Věž je vysoká 76 m a je nejvyšší kostelní věží v celém Portugalsku. Pokud si budete chtít odpočinout a schovat se před sluncem, nebo se jen projít mimo městské ulice, kromě střešní relaxační zóny se v okolí nachází několik krásných parků a zahrad - Jardim da Cordoaria, či terasovitý Parque das Virtudes, ze kterého je nádherný západ slunce. O kousek dál jsou upravené zahrady s fontánami a stezkami z 19. století Jardins do Palácio de Cristal. Pokud se budete chtít vykoupat či projít kolem Atlantiku, samozřejmě je ve městě i mnoho krásných písečných pláží.

Pro mě se Porto zařadilo do seznamu nejhezčích velkých měst spolu s italským Milánem, maďarskou Budapeští a španělskou Sevillou. Asi jediná nevýhoda města je jeho „přeturismus“. Tady jsem to za celou svou tříměsíční cestu pocítila nejvíc a říkala jsem si, že by si některá místa opravdu zasloužila návštěvnost trochu regulovat. Doporučuji tedy návštěvu plánovat v dubnu či nejpozději v květnu, popř. pak začátkem podzimu. A určitě pokud možno ne o víkendu.

Zdroj: autorský text