Navštívili jsme rozpálenou Sevillu a vyrazili k parádní červené řece. Do vody ale nesahejte

Sevilla je bezesporu jedno z nejkrásnějších španělských měst, proto jsem ho jela navštívit i přes extrémní teploty atakující hranici 37 stupňů. Město má poměrně odlišné podnebí než okolí a je tu často o něco větší horko a vlhko než jinde. Ideální je si trochu přivstat a prohlídku města začít co nejdříve. Nejen, že do zhruba 11 hodin bylo počasí snesitelné, ale i počet lidí, které potkáte, je po ránu minimální. Tentokrát jsem si zaplatila Area Autocaravanas přímo ve městě - jedná se o uzavřený areál, který sice není bůhvíjak krásný (prostě areál pro parkování nejen obytných aut, ale i nákladních a nových aut), ale zase má člověk jistotu, že se nic nestane a může si s pocitem bezpečí prohlédnout město. Pro cyklisty je město stejně jako Cádiz velmi přátelské a díky četnosti cyklostezek se dostanete prakticky kamkoli. Proto jsem i já zvolila tento způsob přepravy. 

Z areálu jsem vyrazila krátce po půl deváté parkem podél slepého ramene řeky, kde cestou minete několik zajímavých mostů. Ten nejzajímavější z nich, Puente del Alamillo, je podobný tomu našemu v Ústí nad Labem, uprostřed tohoto mezi silničními pruhy ale vede samostatná dvouproudá cyklostezka. Na úplném konci parku se nachází památník Huevo de Colón (Kolumbovo vejce) věnovaný především v Seville pohřbenému Kryštofu Kolumbovi, ale i všem ostatním mořeplavcům. Dlouho se vedly spory o jeho pozůstatky a nakonec analýza DNA definitivně potvrdila pravost ostatků pohřbených v katedrály panny Marie v Seville.

Velikost památníku je ohromující, jen je trochu škoda jeho umístění na tak opuštěném místě, kde ho bohužel postupně vandalové rozebírají. Sem bych se asi pěšky nevydala, jelikož je to od místa, kde jsem zaparkovala, přes 8 km. Ale jsem ráda, že jsem tuto poctu jednomu z největších mořeplavců a objevitele Nového světa viděla. Ač Kolumbus v roce 1506 zemřel v domnění, že jím v roce 1492 navštívená Amerika jsou ostrovy u Indie, i proto její obyvatele nazval Indiány.

Sevilla je město zahrad a parků a v nich umístěných různých fontán a kašen, což v horkém počasí velmi oceníte. Samozřejmostí snad všude po Španělsku jsou pítka. Na druhou stranu balená voda je jedna z mnoha věcí, která je tu opravdu levná. Už byl čas na snídani a tak jsem si dala ranní pauzu v Baru Plata, kde jejich specialitou je churros a čokoláda. Z baru máte krásný výhled na bránu do starého města Arco de la Macarena, která je již jedna z mála dochovaných bran sevillských městských hradeb a katolický kostel Basílica de la Macarena, jehož součástí je úžasná zvonkohra a interiér kostela a především socha pany Marie je opravdu úchvatná a rozhodně stojí za návštěvu. Jak známo, Španělé jsou velmi věřící a tak úchvatné kostely a katedrály stojí téměř všude. A nutno říct, že jsou opravdu nádherné a mnohdy stojím doslova s otevřenou pusou, co se uvnitř i venku nachází. Další z navštívených byl kostel Iglesia de San Luis de los Franceses, jehož stropy jsou neuvěřitelně bohatě zdobené.

Odtud má cesta vedla k trochu kontroverznímu místu, které se ale zcela jistě stalo jednou z dominant Sevilly a to Las Setas de Sevilla, někdy přezdívané UFO, v překladu „sevillská houba“. Jedná se o moderní dřevěnou, konstrukčně poměrně složitou strukturu v centru města. Na střeše je chodník a několik vyhlídek, ze kterých je naprosto úchvatný výhled na celé město a okolí. A to ve dne i v noci a ve spodní části se nachází archeologické muzeum, restaurace, noční klub a skatepark.

Zcela jistě se jedná o nejextravagantnější atrakci města a návštěvu střechy určitě nevynechte. Pokud Sevillu navštívíte v horkých dnech jako já, pak na této střeše bude logicky vedro ještě umocněno, a tak nepohrdněte deštníkem, který si můžete na začátku zdarma zapůjčit. Zároveň je ideální vyrazit co nejdříve.

Nedaleko „houby“ se pak nachází jedno z nejkrásnějších náměstí, a sice Plaza del Triunfo, kde se nachází katedrála Panny Marie, velká gotická katedrála s ikonickou maurskou zvonicí a Kolumbovým hrobem, Indický archiv - renesanční budova zařazená na seznam UNESCO s vystavenými dokumenty španělského impéria, Alcázar - významný královský maurský palác s mnoha krásnými zahradami a zdobenými klenbami z 16. století a mnoho dalších nádherně zdobených historických budov. Vstupenku do Alcázaru i do okolních památek doporučuji si koupit předem online, abyste nemuseli čekat několik hodin (v poledne bylo možné zakoupit vstupenku nejdříve na 17:30 hod).

O pár metrů vedle tohoto náměstí najdete další snad ještě krásnější Plaza de España, kolem kterého se rozprostírá palác s freskami a typickými znaky významných španělských měst. Věnujte procházce tohoto místa dostatek času, neboť budova a její výzdoba je opravdu krásná. Sem je vstupné zdarma a naproti je velký park Maria Luisa, kde se můžete ochladit v některé z mnoha fontánek, schovat do stínu stromů a obdivovat krásu projektových zahrad.

Sevilla si u mě získala místo v žebříčku nejhezčích evropských měst a i přes téměř nesnesitelné vedro jsem ráda, že jsem návštěvu absolvovala. Několik dní jsem sledovala počasí, jestli to nějaký den nebude lepší, ale na celý týden byla předpověď 34 a více stupňů, tak vlastně bylo jedno, který den sem zavítám. Nebýt toho, možná bych zůstala i o den déle, ale třeba se ještě někdy vrátím.

Unavená, vedrem zmožená a vyprahlá jsem se vydala na další místo. Přes noc jsem stála v malém městečku Berrocal, kde se nachází parkoviště pro obytná auta hned na začátku pod malou samoobslužnou čerpací stanicí. Pokud přijíždíte ještě za světla, už cestou vidíte tu zvláštnost a nádheru, kvůli které do téhle oblasti určitě dojeďte a kvůli které je oblast také velmi řídce osídlena. Jedná se o jeden z nejzajímavějších a zároveň nebezpečných geologických jevů naší planety. Okolím protéká řeka Tinto.

Pramení v pohoří Huelva (Sierra de Huelva) a ústí do řeky Odiel. Což o to, řek je po celém Španělsku mnoho, ale taková jako Tinto (což už je z jejího názvu patrné) je jedna jediná. Budete si připadat jako na jiné planetě a nebudete až tak daleko od pravdy. Tinto je španělsky červená. A taková řeka Tinto skutečně je. Její barva je od odstínů tmavě oranžové přes krvavě červenou po rubínovou. Nezkoušejte do vody sahat, její voda má pH 2 a složení je plné toxických látek a těžkých kovů a to způsobuje její neobvyklé zabarvení. Podobné složení mají podzemní vody na Marsu, proto je tato oblast i v hledáčku vědců z NASA, kteří mají jedinečnou venkovní laboratoř, kde mohou zkoumat prostředí podobající se tomu na jiných planetách. Proč je voda tak kyselá, je však stále záhadou. 

V oblasti po tisíciletí probíhala těžba. Historie dolů sahá až k roku 3000 př. n. l. a těžila se zde převážně měď, zlato a stříbro. Těžba tady nepřetržitě probíhala od Féničanů a Řeků až po Římany a Maury. Jedná se tak o jednu z nejstarších a největších oblastí těžby na světě. V 19. století těžbu v oblasti obnovila britská těžební společnost Rio Tinto Company, která doly koupila a na konci 20. století byla jednou z největších těžebních společností na světě. Ta také postavila další zajímavost,  a to železnici, která sloužila k přepravě vytěženého materiálu do přístavu, kde se překládal do lodí. Celá trasa má kolem 80 km.

V provincii Minas de Riotinto najdete i muzeum hornictví a těžby a navštívit můžete jak muzeum, tak doly. Železnice vede podél řeky a dodnes můžete vidět její pozůstatky, zbytky mostů a kolejí, část je i „v provozu“ (více informací můžete načerpat zde). Celá oblast je velmi zajímavým místem, které jinde nenajdete.

V přístavu Huelva se pak nachází molo, které je součástí celé těžařské minulosti a železniční trati. Při jeho stavbě se muselo řešit mnoho problémů - třeba nestabilní podloží a dostatečná hloubka vody pro přístup lodím, na které se vytěžený materiál nakládal. Všechny problémy se nakonec podařilo vyřešit a v roce 1876 vzniklo toto 226 m dlouhé molo, které má 3 patra. Překládání materiálu bylo prováděno pomocí gravitace. Britští inženýři vymysleli způsob, aby vagóny byly v dostatečné výšce a pomocí skluzů se náklad přesunul do lodí. Za téměř 100 let provozu přístaviště bylo přeloženo přibližně 130 milionů tun vytěženého materiálu. V roce 2003 bylo molo prohlášeno za kulturní památku a díky tomu dnes můžete obdivovat jeho neuvěřitelně složitou konstrukci, která předčila svou dobu.

Cestou od Rio Tinto do přístavu Huelva jsem se na krátkou zastávku zastavila ještě v oblasti La Rábida. V místě se nachází botanická zahrada, konferenční centrum podobné římským divadlům, zahrady se sochami a památníky, náměstí, kde se najednou ocitnete „ve Venezuele“ či molo a park Muelle de las Carabelas, s nádhernými replikami lodí Kryštofa Kolumba či malé loďky bez života na březích kolem. Při příjezdu a procházce tady si budete připadat jako ve městě duchů. Jak jsem se dozvěděla nakonec dozvěděla, místo bylo bohužel zpustošeno bouří Bernard, která zde v říjnu 2023 způsobila velké škody. Město před pár dny oznámilo, že po dlouhých měsících oprav, řešení problémů a snažení mnoha lidí o obnovení života v oblasti, znovu otevře park pro veřejnost 30. července 2024. 

Zdroj: autorský text