Sedm míst, plný kufr a kurz, který vám může zachránit loď i nervy. Jeli jsme plachtit na Jadran

Do Chorvatska jezdíme často. Někdy kvůli natáčení, někdy za mořem, někdy jen proto, že je to jedna z mála destinací, kam člověk dojede autem za rozumný čas a ví, že ho čeká slunce, dobré jídlo a moře. Tentokrát ale byl důvod cesty trochu jiný. Pepa vyrazil do dalmatského městečka Pirovac na třídenní kurz přístavních manévrů od Kurzy Májová regata. A protože jsme potřebovali převézt techniku, zavazadla i hromadu věcí na několik dní, vyrazili jsme Fiatem Ulysse. Autem, které přesně ukazuje, že na dlouhých cestách není nejdůležitější výkon ani design, ale prostor, pohodlí a schopnost spolknout všechno, co rodina nebo štáb potřebuje.

Přiznám se, že když Pepa poprvé zmínil kurz přístavních manévrů, říkala jsem si, jestli to není trochu zbytečné. Vždyť kapitánský průkaz už má. Nějaké zkušenosti na moři taky. Jenže během prvního dne bylo jasné, že právě tohle je přesně ten typ kurzu, který dává smysl i lidem, kteří už za sebou mají první plavby. Protože řídit loď na otevřeném moři zvládne po chvíli skoro každý. Opravdová zábava začíná ve chvíli, kdy fouká vítr, kolem stojí lodě za miliony korun a vy máte nacouvat do úzkého místa v marině, zatímco vás sleduje několik desítek lidí ze sousedních lodí.

Do Pirovace je to z Česka pořádná porce kilometrů. Fiat Ulysse se na podobné přesuny hodí dokonale. Nastupování je díky posuvným dveřím pohodlné i v těsných parkovacích místech, místa je dostatek ve všech řadách a kufr pojme vybavení, které byste do běžného osobního auta skládali metodou Tetris.

Nejvíc nás bavilo, jak nenápadně Ulysse svou práci odvádí. Není to auto, které by se snažilo poutat pozornost. Nepotřebuje obří kola ani agresivní design. Prostě vás pohodlně doveze tam, kam potřebujete. A po několika hodinách za volantem zjistíte, že právě tohle je možná jeho největší přednost. Na dlouhých trasách totiž člověk ocení hlavně klid.

Když jsme sjeli z dálnice a přijeli do Pirovace, bylo jasné, proč si parta z Kurzy Májová regata vybrala právě toto místo. Příjemné dalmatské městečko, marina, dobré zázemí a hlavně podmínky, které umí člověka naučit všechno potřebné. Na první pohled klidné místo. Na druhý pohled ideální učebna pod širým nebem.

Mnoho lidí si myslí, že nejtěžší část plavby je zvládnout vlny, vítr nebo delší přeplavby. Ve skutečnosti většina kapitánů přizná, že největší nervy zažívají při přistávání. Stačí trochu silnější vítr, špatný odhad nebo zmatek na palubě a z rutinního manévru se během několika vteřin stane velmi drahá záležitost.

Právě na to se kurz přístavních manévrů zaměřuje. Žádná nekonečná teorie. Většina času se tráví na lodi. Přistávání zádí, přistávání bokem, práce s větrem, otáčení na malém prostoru, vyplouvání mezi loděmi nebo krizové situace. Situace, které člověk na dovolené zažije dřív nebo později téměř jistě.

Pepa si velmi rychle uvědomil, že spoustu věcí sice teoreticky znal, ale teprve opakováním získávají skutečný smysl. Nestačí vědět, jak má manévr vypadat. Musíte ho udělat tolikrát, až ho zvládnete automaticky. A právě to byl největší přínos celého kurzu.

Jako člověk, který celý život testuje auta, má Pepa za sebou tisíce zaparkování. Podélně, příčně, do garáží, do podzemních parkovišť i na místa, kam by normální člověk auto raději ani neposílal. Přesto několikrát během kurzu zaznělo, že proti parkování lodě je většina parkovacích manévrů vlastně jednoduchá disciplína.

Loď reaguje jinak. Vítr působí jinak. Proud působí jinak. A když uděláte chybu, málokdy ji napravíte tak rychle jako v autě. O to důležitější je získat správné návyky. Překvapilo nás, jak velkou roli hraje komunikace posádky, rozdělení úkolů nebo obyčejná schopnost zachovat klid.

Právě klid byl ostatně asi nejčastější radou instruktorů. Ne rychlost. Ne síla. Ne odvaha. Klid. Protože většina problémů vzniká ve chvíli, kdy kapitán začne zmatkovat.

Na kurzu panovala velmi přátelská atmosféra. Nikdo si nehrál na zkušeného mořského vlka a nikdo se nestyděl přiznat, že něco neumí. A právě díky tomu se všichni posouvali rychle dopředu. Každý někdy špatně odhadl vzdálenost. Každému někdy vítr poslal loď jinam, než plánoval. Každý někdy musel manévr opakovat. Jenže právě o tom podobné kurzy jsou. Mnohem lepší je udělat chybu během výcviku než během rodinné dovolené mezi dvěma luxusními jachtami.

Instruktoři z Kurzů Májová regata navíc nepředávali poučky z učebnic. Předávali zkušenosti. Praktické rady, které nasbírali za roky na moři. Často šlo o zdánlivé drobnosti, které ale ve správnou chvíli rozhodnou o tom, jestli přistanete v klidu, nebo si z dovolené odvezete nepříjemnou historku.

Když skončil výcvik, zbyl čas i na samotný Pirovac. Přístav se pomalu plnil loděmi vracejícími se z moře, lidé posedávali v restauracích a celé městečko mělo přesně tu pohodovou atmosféru, kvůli které se do Dalmácie jezdí.

Po několika dnech na kurzu jsme se navíc na dění v marině dívali úplně jinak. Najednou člověk sleduje, jak kdo přistává, jak pracuje s větrem nebo jak komunikuje s posádkou. Věci, kterých si běžný turista vůbec nevšimne, začnou být zajímavější než západ slunce.

A možná právě tehdy nám došlo, jak užitečné podobné školení je.

Ve světě jachtingu lidé často řeší elektroniku, nové vybavení nebo velikost lodě. Jenže žádná navigace a žádný autopilot za vás nezvládnou přistání ve chvíli, kdy fouká boční vítr a místa je jen tak tak. Z Pirovace jsme si tentokrát neodváželi jen hezké vzpomínky na Chorvatsko. Odváželi jsme si hlavně zkušenosti, které mohou jednou ušetřit spoustu stresu, peněz i nepříjemností. A také pocit, že příště budeme na palubě o něco jistější.

Pokud si občas půjčujete loď, přemýšlíte o kapitánském průkazu nebo vás jachting láká, kurz Přístavní manévry je jedna z nejrozumnějších investic, které můžete udělat. Protože na moři nakonec nerozhoduje velikost lodě ani cena vybavení. Rozhodují zkušenosti. A ty se nejlépe získávají právě tam, kde jsou opravdu potřeba, mezi moly, loděmi a větrem v přístavu.

Zdroj: autorský text