Cestou do Chorvatska: Slovinský Ptuj mine téměř každý, i když tu jsou termály a pořádný kus historie

Každý, s kým jsem se po návratu z mé poslední cesty do Chorvatska bavil, při zmínce o městě Ptuj zmiňoval něco jako „Jó, to mi něco říká“. Aby také ne. Všechny ty desítky tisíc lidí mířících na Jadran obvykle jedou přímo kolem a jméno Ptuj znají jako takový ten klasický orientační bod. Přijedeme z Rakouska k Mariboru, tam uhneme směr Ptuj a Záhřeb a pokračujeme dále. Ptuj zároveň bývá znamením, že jsme dosáhli zhruba poloviny trasy k Jaderskému moři. 

Naprostá většina pak odbočku na Ptuj mine a vesele pokračuje směr Záhřeb. Také jsem tohle mnohokrát udělal, ale letos jsem v rámci speciálu „Do Chorvatska jinak“ konečně realizoval výjimku a konečně jsem se tu zastavil. Na rovinu, místo se mi tak zalíbilo, že jsem tuhle zastávku zopakoval i při cestě zpět, přestože jsem byl původně rozhodnutý, že se vrátím ze Šibeniku do Prahy na jeden zátah. Ptuj fakt dokáže zaujmout. 

Z Prahy to je sem zhruba šest hodin jízdy. Pokud tedy nechcete jet celou trasu do Chorvatska v kuse, Ptuj má ideální polohu. Je zhruba v polovině cesty (samozřejmě podle toho, kam přesně jedete) a hlavně je to naprosto minimální zajížďka. Od dálnice jste tady v řádu jednotek minut. No a proč se tu tedy zastavit? 

Člověk tu najde vynikající kombinaci termálů a historického města. Takže se po šesti hodinách jízdy můžete vykoupat a navečer si dát ještě procházku historickým centrem. Městečko je to malé, proto se dá všechno zvládnout bez problémů pěšky. Pokud budete bydlet přímo v Terme Ptuj, tak k ubytování máte vstupy do bazénu dva. Můžete se tak vykoupat třeba ještě druhý den ráno a pak svou cestu k moři v klidu „doklepnout“. 

Já jsem do Ptuje dorazil od Neziderského jezera po návštěvě lomu Fertőrákos ve dvě hodiny po obědě. Můžeme si dost dobře představit, že ve stejnou dobu sem přijedou dovolenkáři mířící do Chorvatska, pokud se z Česka vypraví brzy ráno a provoz na D1 jim bude nakloněn a nikde se nezaseknou. Program pak mohou mít vlastně úplně stejný, jaký jsem měl já. 

Auto jsem nechal na parkovišti Zadružni trg P+R před řekou a dál šel pěšky. Parkovné bylo víceméně symbolické. Parkovat se dá i za řekou, ale tady je to pohodlnější a hned pár kroků od parkoviště se vám naskytne krásný výhled přes řeku na celou scenérii města. Je tu také klasický fotopoint Ptujski prstan. Fotka přes prsten je asi povinností a kromě toho by to měla být největší hliníková skulptura v Evropě. Přes most se pak dostanete pěšky za pár minut do městečka a pokud to vezmete rovnou do informačního střediska, určitě nic nezkazíte. Infocentrum najdete na adrese Mestni trg 4. Dostanete tady spoustu tipů, kam vyrazit. 

Když si tyhle tipy sesumírujete do jedné mapky, zjistíte, že jedno odpoledne asi bude málo, protože tady toho je k vidění poměrně dost. Ani já jsem všechno nestihnul. Alespoň je důvod se sem znovu vrátit. 

Knjižnica Ivana Potrča je jeden z tipů, které možná turisté zas tak často nevyužijí. Všichni tak nějak automaticky zamíří hlavně na místní hrad, nicméně tohle je hodně zajímavá zastávka. Knihovna sídlí v historické budově, která se jmenuje Mali Grad a která je sama o sobě hodně zajímavá (viz samostatný box). A ačkoliv se to nemusí na první pohled zdát, všechno je veřejně přístupné, takže sem mohou vesele zavítat i turisté. Vstup se neplatí. 

Když zavítáte do areálu Malého Gradu, je potřeba dát se vpravo do hlavní budovy. Naproti bráně je oddělení dětských knih, kde nic až tak zajímavého není. Hlavní knihovnu najdete v patře a ačkoliv není nijak obrovská, má skvělou atmosféru a je velmi fotogenická. 

Možné je pak vyjít ještě do dalšího patra, kde se dostanete fakticky do podkroví, které má ale ještě další asi tři poschodí. Je tu absolutní klid s tím, že tu najdete sedačky, kde se můžete v tichosti začíst do nějaké knihy. Konstrukce podkroví je naprosto neuvěřitelná. Připomíná to spleť trámů a celé to tady dohromady vytváří hodně zajímavé prostředí. Podle informačních cedulí (i tipů z infocentra) se dá sejít také do sklepa a tam prozkoumat pradávné základy budovy, ale tenhle sklep jsem nenašel. Pravdou ale je, že jsem se zas až tolik nesnažil, protože jsem pořád měl pocit, že lezu někam, kam bych lézt neměl. 

Doslova pár kroků od knihovny je další zajímavá budova. Jmenuje se Dominikanski Samostan a je to bývalý klášter. Na první pohled působí oprýskaně a jeho hlavní vchod vypadá, jako kdybyste šli do nějakého skladu. Klášter vznikl v roce 1230 a dnes funguje jako kulturní centrum, kde se konají různé kulturní akce, koncerty, ale také je možné tu pořádat třeba svatby. 

Vstupné v přepočtu stojí zhruba stovku, ale já jsem na pokladně nikoho nenašel, tak jsem se prostě po chodbách šel projít s tím, že pokud někoho najdu, tak se zeptám. Projít se dá spodní patro, kde na vás čeká kombinace nové podlahy a nového osvětlení se starými okny, zdmi a místy odhalenými freskami. Nečekejte krásně zrestaurované prostředí, ale já tyhle areály mám rád. Za tmy to tady bude určitě ještě mnohem zajímavější. Prohlédnout si můžete také malou zahradu nad řekou a je tu také větší sál. Tam jsem se já nedostal, protože se na další den právě v tomto sále chystala nějaká větší akce a stěhovala se tam aparatura. Proto ostatně také paní z pokladny, když jsem ji našel, říkala, že nic platit nemusím, protože je tam binec.

Prohlídka to celkově není na moc dlouho, ale vstupné tomu odpovídá a za zastávku, pokud půjdete kolem, Dominikanski samostan určitě stojí. 

Hrad je největší dominantou tohoto malého města, kterou při jízdě ve směru od Záhřebu na chvíli zahlédnete i přímo z dálnice. Je to také asi největší turistická atrakce. Dostat se sem můžete buď přímo z centra malou uličkou a pak po schodech, nebo celkem příjemnou cestou od Dominikanskeho samostanu, případně po silnici z druhé strany kopce. Ani v jednom případě to není nějaký extra dlouhý výšlap. V Ptuji je všechno blízko. 

Už nádvoří hradu stojí za návštěvu, protože odsud máte parádní výhled na střechy starého města a na řeku. Pokud si chcete prohlédnout i vnitřní prostory, je nutné zakoupit vstupenku. Pokladnu (kde si můžete koupit i různé suvenýry) najdete v bývalých stájích a hned vedle je jedna z nejzajímavějších zdejších expozic, a sice výstava tradičních karnevalových masek. Jsou nejrůznější, ale nejznámější jsou tzv. kurenti. Podle místní tradice tato strašidla mají odehnat zimu a ohlásit příchod jara. 

V hradu samotném pak je několik dalších expozic. V přízemí najdete zbraně a hudební nástroje, v prvním patře je expozice dobového nábytku a o patro výše pak jsou umělecká díla. Pokud si to všechno budete chtít v klidu projít, zabere to docela hodně času. 

Z hradu se během chvilky dostanete příjemnou procházkou úzkými uličkami zpět do centra Ptuje na náměstí Slovenski trg. Tady je městské divadlo, Orfeův pomník, což je největší římský náhrobní kámen nalezený na území bývalé římské provincie Horní Panonie. Ta se rozkládala částečně na území Slovinska, na severu Chorvatska, na západní polovině dnešního Maďarska a na východním okraji Rakouska. Přes zimu je pomník schován pod ochranným obalem, takže já jsem ho ještě neviděl. Pěkná je také vyhlídka ze zdejší věže. 

Jako jeden z tipů na skryté poklady Ptuje jsem dostal také čokoládovnu s názvem XOCOC, která je také na tomto náměstíčku. Má velmi nenápadný vstup a uvnitř na vás čeká pultík jak ve zlatnictví s poměrně malým množstvím čokoládových pralinek. Vše je ručně vyráběné ve vedlejší místnosti, kam můžete také nahlédnout. Příchutě tu mají všemožné včetně dost netradičních kombinací. Třeba s cibulí nebo olivovým olejem. Pralinky jsou to ovšem vynikající. Místní chlapík při popisu výroby říkal, že čokoláda ve formách musí tuhnout přirozeně třeba dvanáct hodin. Do lednice se to dávat nemá. A přesně proto tu v létě bude zavřeno, protože je příliš velké vedro k tomu, aby čokoláda ztuhla. Pokud tedy chcete tyhle bonbony ochutnat, musíte přijet mimo letní sezonu. 

Po cestě z centra zpět k autu jsem se zastavil ještě u jednoho zajímavého tipu. Cankarjeva ulica nabídne pozornému návštěvníkovi zajímavý detail. Nad Ptujem bývalo v minulosti římské město, ze kterého dnes nezbylo prakticky nic, ovšem části zdiva se objevují v domech dnešního Ptuje. Většinou jsou ale ve vnitřních prostorech a nejsou pro běžné návštěvníky viditelné. Výjimkou je právě místo tady v této maličké ulici. 

V jednom místě vystupují z obyčejné zdi dva bloky, které mají původ právě z bývalého římského města. Pochopitelně to není atrakce, kterou budete obdivovat půl hodiny, ale je to hezký detail se zajímavým příběhem. Pokud tudy půjdete a uvidíte, jak někdo fotí zdánlivě obyčejnou zeď, teď už víte, proč. 

Po prohlídce městečka je ideálním večerním programem koupačka v Terme Ptuj. Zdejší termály nabízí řadu možností, jak se nejen během cesty na Jadran zrelaxovat a odpočinout si. Areál má vnitřní a venkovní část, přičemž koncem dubna byla ta venkovní ještě uzavřena. I vnitřní prostory jsou ale fajn. Je zde jeden plavecký bazén, jeden poměrně velký bazén pro děti, další bazén asi na cvičení a tři menší bazény s horkou vodou a vířivkami. Vedle je pak část s pěti saunami, kde si může člověk vybrat typ sauny, jaký mu vyhovuje nejvíce. 

Venku pak je spousta dalších bazénů, různé vodní koutky a v první řadě největší komplex tobogánů ve Slovinsku. Vnitřní část nabízí jen jeden tobogán, který se mimochodem jmenuje „černá díra“. Minimálně prvních pár jízd budou zábava, protože tobogán fakt má část, kde je úplná tma a než se trasu naučíte, úplně v té tmě ztratíte orientaci a přehled o tom, kam zrovna trasa klouzačky vede a na jakou stranu vás to hodí. 

Zdejší termály/aquapark nejsou úplně naleštěným luxusním komplexem, ale vypadají tak jako řekněme normálně. Občas nějaká ta skříňka nefunguje, sprchy by možná už snesly nějakou větší rekonstrukci. Ale celkově je to příjemné místo, kde si člověk fakt odpočine. 

Vůbec nejlepší na tom všem ale je, že se člověk může ubytovat přímo v rámci areálu termálů. K dispozici je jak hotel, tak kemp, což byl můj případ. Cena za místo, elektřinu a jednu osobu byla něco málo přes 30 euro s tím, že v rámci ceny máte už zmíněné dva vstupy do bazénu. Zakempujete a po minutě chůze jste u vchodu, stejný čip, jakým otevíráte závoru, použijete i pro vstup do termálů a můžete se jít koupat. Po několikahodinovém sezení v autě je to hodně příjemné. 

Samotný kemp má prostorná parkovací místa, takže není problém zaparkovat i s opravdu velkou soupravou, a pěkné zázemí, kde je k dispozici všechno potřebné. Žádné další čipy nebo mince na sprchy nejsou potřeba. Sprchujete se stejně jako doma. Pro registraci se používá recepce v hotelu, což nemusí být úplně praktické. Při cestě zpět jsem zakempoval na místě, kde moc trávy nebylo a druhý den ráno jsem při vracení čipu a klíčů od elektřiny nanosil do naleštěné vstupní haly slušné množství kempového bláta. Snad jsou na to zvyklí... 

Na závěr ještě jeden malý tip na trochu skryté místo, které stojí za návštěvu. Zejména tehdy, pokud budete ubytovaní v hotelu nebo kempu Terme Ptuj. Když obejdete venkovní část s tobogány a dojdete k řece, narazíte na odpočinkové místo s lavičkami hned vedle řeky, které nabízí trochu jiný pohled na Ptuj. Za návštěvu to tady stojí zejména navečer, protože při pohledu na město budete mít západ za zády a tedy všechny ty staré domy budou krásně nasvícené. Kdo rád fotí, tomu se tady bude líbit. Jinak podél řeky se tudy dá dojít i k mostu a dále pak do města, což je další příjemná procházka. 

Ptuj je opravdu skvělá zastávka jak na cestě do Chorvatska na dovolenou, tak to může být výborné místo na prodloužený víkend. Přesně to mám v plánu. Určitě se sem vrátím i s manželkou a naším děckem. Na takovýto rodinný výlet to tu je vynikající. 

Zdroj: autorský text