Petrova Gora: Malá zajížďka cestou do Chorvatska ukáže fascinující jugoslávský monument z 80. let

Když odbočíte ze silnice č. 1 spojující chorvatský Karlovac s Plitvickými jezery a dále s městečkem Gračac, kudy v dobách před vybudováním chorvatské dálnice jezdili úplně všichni směřující více na jih, krajinný ráz se změní. Jestliže dnes lze v okolí této dřívější dopravní tepny vidět i zcela nové domy a řadu těch opravených, kolem vesnic Kolarič nebo Vojnič se rozléhá pustina. I dnes tu stojí spousta opuštěných domů, život tu příliš vidět není a čím více se blížíte Petrovo Goře, tím více vás obklopují listnaté stromy. Najednou, po pár serpentinách, se nad nimi v dálce objeví věc, která sem evidentně nepatří. Vypadá jako UFO a už od pohledu nese prvky, které známe i z našich končin. Tohle je cíl naší cesty. 

Brutalilstický objekt z osmdesátých let minulého století měl být připomínkou srbských rolníků, kteří ve 40. letech zemřeli v boji proti ustašovským milicím. Proto zde byl také základní kámen položen už v roce 1946. Jenže komplikovaný osud tohoto místa se začal projevovat hned od samého počátku a nakonec dospěl do dnešní podoby rozpadajícího se, a přece něčím stále fascinujícího, monumentu, který může být skvělým zpestřením nudné dálniční cesty do Chorvatska. 

Památník povstání lidu Kordun a Banija (chorvatsky Spomenik ustanku naroda Banije i Korduna), jak se zřejmě tato budova oficiálně jmenuje, měl být velkolepým dílem. Na svou realizaci ale čekal desítky let. Položení základního kamene z roku 1946 totiž bylo jen symbolickým aktem. Stavbu brzdil nedostatek prostředků a ani nebyl v té době vybrán žádný konkrétní návrh, jak by měl objekt vlastně vypadat. Alespoň to tvrdí web Spomenikdatabase, který se na tyto objekty zaměřuje. 

Věci se začaly posouvat kupředu až v šedesátých letech a vše dospělo do sedmdesátek, kdy byla vypsána architektonická soutěž. Budova měla splňovat několik základní požadavků. Například musela být vyšší než okolní stromy. Vítězný návrh měl na svědomí jistý Igor Toš (foto návrhu najdete na zmíněné webu). Design budovy je od pohledu velmi odvážný, stejně jako návrh, který se umístil na druhé příčce. Oba projekty se ovšem kázaly být příliš náročné a drahé, takže bylo vypsáno druhé kolo soutěže, kterého se mohli zúčastnit pouze autoři prvních tří návrhů z úvodního kola. Nakonec zvítězil Vojin Bakič a budova dostala současné tvary. 

I tak byla celá věc nesmírně nákladná, protože bylo kromě jiného nutné přivést na vrchol Petrovo Gory vodu, elektřinu, upravit okolí, vybudovat chodníky a tvary budovy samotné jsou opět dosti nekonvenční. Stavba proto ani tentokrát neproběhla tak rychle, jak se plánovalo. V roce 1981 se konalo jakési první otevření za účasti čtyř tisíc lidí, ale tou dobou ještě nebylo vše hotovo. O rok později proběhlo slavnostní otevření ještě jednou. 

Základem budovy se stala betonová konstrukce vysoká 37 m, plášť tvoří ocelové plechy, které byly údajně dováženy až ze Švédska a byly proto velmi drahé. Památník měl kromě vyhlídky do okolí obsahovat větší muzeum, kongresový sál pro 250 lidí, kavárnu, knihovnu, čítárnu... Jenže k úplné realizaci všech těchto plánů nikdy nedošlo. Mohla za to komplikovaná politická situace let 80. a zkázu dokonala válka let devadesátých. Objekt nakonec zůstal opuštěn a stal se terčem vandalů. 

O aktuální podobě vypovídá přiložená fotogalerie. Víceméně zde nic nenajdete, ale budova jako taková je pořád velmi zajímavá. Po vstupu bočním vchodem do suterénu se dostanete do velké haly, kde v době naší návštěvy zůstaly ještě nějaké kulisy zřejmě z dřívějšího natáčení. Kromě hlavní haly je zde také několik bočních prostor a ve dvou místech najdete schodiště vedoucí vzhůru. Dostanete se tak na ochoz kolem zmíněné haly, ale samozřejmě můžete pokračovat dále do vyšších pater. 

I v dnešní době je design a provedení například schodišť velmi zajímavý. V některých místech ještě zůstala mramorová podlaha. Všechno má zaoblené tvary, kulatá jsou i střešní okna. Uprostřed budovy dříve fungovala dvojice výtahů. Podle elektrické instalace nad dveřmi výtahu to vypadá, že zde bylo zhruba deset pater. Ve vyšších úrovních už místy zcela chybí vnější plášť, po kterém zůstala jen základní mříž. V prostorách se tak prohání vítr. Dostat se ale pořád dá až na střechu, kde je vyhlídková plošina. Dovedou vás tam točité kovové schody a výhled do okolí je to opravdu nádherný. Zároveň vám připomene, jak moc ambiciózní projekt tohle byl. Ano, za jiných okolností by možné rozvoj této oblasti vypadal jinak, ale dnes z památníku široko daleko nevidíte nic jiného než nekonečné lesy. Nejbližší velké město je Karlovac, který je odsud vzdálen 40 km. Byla by to hodně odlehlá knihovna. 

Za prohlídku stojí i místa před budovou. Mírné schodiště vás dovede na prostranství, kde dříve byl bar nebo kavárna. Kousek vedle v době naší návštěvy postávalo minimálně šest obytných aut. Kempovací stání to je trochu netradiční, ale v noci tu bude absolutní klid, to je jisté. A západ slunce odrážející se ve zbytcích oplechování také bude mít grády.

Pokud si na Petrovou Goru uděláte výlet po cestě do Chorvatska, určitě vám bude stačit prohlídka budovy památníku. Než vyjdete nahoru a než prolezete trochu strašidelně vypadající prostory, zaručeně uběhne minimálně hodina. Samozřejmě to chce pohybovat se tady s patřičnou opatrností. Některé ocelové plechy budovy se houpou ve větru a vypadají, že každou chvíli upadnou, výtahové šachty jsou zabezpečeny spíše symbolicky a střecha také zrovna neplní předpisy EU. Nicméně zvědavců sem proudí poměrně dost a s opatrností sem můžete vzít i děti. Kromě zmíněných obytných aut je tohle místo častým cílem zejména motorkářských a off-roadových výprav. Ostatně, dříve se tady jezdily off-roadové závody.

Jestli se vám podaří najít více času a budete mít možnost přímo zde nebo v blízkém okolí přespat, Petrova Gora toho nabízí ještě více. Není problém se tu zabavit na celý den. Je zde například bývalá podzemní radiostanice, partizánská nemocnice z druhé světové války nebo památník připomínající skutečnost, že právě v těchto lesích padl poslední chorvatský král. Místo je to celkově odlehlé a opuštěné, takže se za prohlídku samozřejmě nic neplatí.