Reklama
Auto

Praga RN/RND: Dnes v ní Tatiana Drexler vozí hvězdy Star Dance, do 80. let s ní lidé běžně cestovali

Kapotový, milý, nezapomenutelný… Takový je tenhle autobus.
Zdroj: Tiskový servis Česká televize

  • Praga RN/RND symbolizuje rozmach hromadné přepravy osob poloviny 30. let.
  • Praga RN přišla v roce 1933, naftová RND následovala o rok později. 
  • Do autobusu se vešlo až 40 lidí. 
  • Cestující a dnes hvězdy Star Dance se museli smířit s nectnostní v podobě pronikání výfukových plynů do interiéru. 
  • Pragovky RN/RND se v autobusovém provedení montovaly do první poloviny 50. let.
  • Soukromníci si autobus předělávali na obytné auto. Jedno takové si zahrálo i v klipu skupiny Yo Yo Band k písni Jedeme do Afriky. 

„Erena, Erenda, Randál, Ranďák, Pragovina, Čumák“ – a ještě mnoho dalších přezdívek si vysloužil autobus na základu populárního pragováckého modelu RN a RND. Cestovaly s ním celé generace, a to až do osmdesátých let minulého století, byť v tak pozdním věku už nikoliv státními dopravními organizacemi.

Nebudeme vás zatěžovat spoustou technických dat a konstrukčních zajímavostí, jelikož víme, že mladším čtenářům bude možná zkratka RN a RND naprosto neznámá. Z některých často opakovaných klasických děl československé a české kinematografie ale možná znají sympatický autobus s velkých tělem a malou kapotou, lehce se kývající a poklidně se projíždějící venkovskou krajinou. No a nebo ho aktuálně vídají každou sobotu večer ve chvíli, kdy začíná u nás tak oblíbený pořad Star Dance. 

Vozidlo samotné symbolizuje rozmach hromadné přepravy osob poloviny 30. let. Firma Praga byla v té době jedním z největších dodavatelů osobní a užitkové techniky a nabízela (nejen) autobusy pro každou kapsu i účel.

RN/RND se zrodily ve třicátých létech

Model RN (Rychlý Nákladní) pocházel z roku 1933. Tehdy měl ještě podobu, jakou by dnes sotvakdo poznal, tedy přísně hranatou, v souhlasu se soudobými trendy. Zážehový motor nás nesmí překvapit, protože nafta se pro pohon vozidel prosazovala jen velmi zvolna, jedním z evropských průkopníků byly německé firmy MAN a Mercedes-Benz. Ale už v roce vzniku benzínové RN šly zkoušky naftové verze do finále. První RND (Rychlý Nákladní Diesel) se objevily na konci léta 1934.

Přeskočíme do září roku 1938, kdy se obě pragovky objevily s velkou designovou změnou. Ta zahrnovala nejen některé technické facelifty mechanických komponentů, ale zejména novou tvář, shodnou s velkými typy – například SND a ND. Okamžitě upoutala zcela nová maska chladiče nejmodernější koncepce. Zaoblenému tvaru přídě vizuálně prospěl příjemný „pohled“ mnoha vodorovných segmentů, typických pro „Ereny“ až do konce jejich výrobního cyklu.

Jak je vidět z přiložené fotogalerie, snahou výrobce byla maximální kapacita na původním a lehce upraveném šasi nákladního modelu. Nemůžeme zevšeobecňovat jako například u pozdějších autobusů Škoda 706 RO a RTO, protože Praga RN/RND měla několik délek šasi, odlišné rozvory, a tedy i různou obsaditelnost.

Jestliže před válkou, a ještě krátce po ní, si mohl soukromý nebo státní provozovatel nechat takzvané komerční šasi karosovat u nezávislého studia, po Únoru 1948 tato možnost samozřejmě skončila.

Několik technických postřehů…

Základní a nejznámější (poválečný) autobus Praga RN/RND byl vozidlem sedmiapůlmetrové délky, značné výšky i šířky. Úzká kapota se zážehovým či vznětovým motorem působila proti rozměrnému „tělu“ až filigránsky.

Relativně slabý, byť úsporný naftový čtyřválec (60 koní) nedával „Ereně“ žádné působivé akcelerační možnosti, zato benzinový šestiválec s výkonovou špičkou 72 koní umožňoval dosažení maximálky až 75 km/h, lehké a mrštné nákladní valníky dokázaly bezmála stovku, a atakovaly v padesátých létech s výjimkou aerodynamických tatrovek kompletní československou osobní produkci

Nastupujeme a jedeme!

Do autobusu se vstupovalo jedinými dveřmi na pravém boku karosérie. To byl vstup i pro řidiče, který neměl vlastní dveře u volantu. Cestující musel překonat rozměrné schody. Podle provedení měly Pragy RN/RND sedadlovou konfiguraci buď příčnou, tedy jako v dnešních autobusech, případně podélnou, kde pasažéři seděli zády k oknům. Od provedení a roku výroby se odvíjela i kapacita vozidla. „Erena“ mohla pojmout 34, později 36, maximálně pak 40 cestujících plus řidiče a někdy i průvodčího.

Většina autobusů měla vznětový pohon, takže po nástupu cestujících řidič zapnul žhavení, které pracovalo se speciálními žhavícími svíčkami. Podle venkovní teploty se odvíjela doba žhavení, pak nastartoval motor, který o sobě dával vědět mohutnými vibracemi a nepříliš příjemným zvukem.

Jelikož „Ereny“ zejména na městských přepravních výkonech jezdily permanentně přetížené, mívalo vozidlo v kopcích akcelerační nesnáze. Čtvrtý rychlostní stupeň řadil řidič na rovině okolo rychlosti 35 - 40 km/h, dosažení maximálky trvalo poměrně dlouho.

Nectností autobusů řady RN/RND bylo pronikání zplodin do interiéru. To platilo zejména o starších ročnících výroby, jelikož navzdory „závazkovému hnutí“ a socialistickým soutěžím se péče o vozidlo většinou takzvaně odflákla. Ani konstrukce karosérie nezaručovala dlouhou životnost: na kovovou kostru výrobce připevnil ocelové plechy, v interiéru použil zprvu dřevotřísku, v poslední éře montáže pak i syntetické materiály.

Malé typové kalendárium…

Pragovky RN/RND se v autobusovém provedení montovaly do první poloviny 50. let, vznětová modifikace odešla do historie v červnu 1955. V poválečném období dodala vysočanská Pragovka 3377 autobusů RN/RND včetně podvozků k individuálnímu karosování. Tím se zabývaly nejznámější československé privátní karosárny, například Lepil či vysokomýtská továrna Josefa Sodomky, pozdější Karosa národní podnik, v současnosti člen Iveco Group. Ta stavěla „Ereny“ v sériích i během válečné doby.

Pragy RN/RND jezdily jako vozidla městské i meziměstské dopravy, ve velkých aglomeracích do první poloviny 50. let, kdy je začaly vytlačovat nové dodávky autobusů Škoda 706 RO. RN/RND se stěhovaly na vedlejší výkony, jejich úplný konec v provozovnách ČSAD se datuje na konec padesátých let. Několik jich skončilo jako vozidla podnikových autoškol, další provozovatelé přestavěli na vozy pro opravy vrchního vedení či servisní vozidla.

Druhými vlastníky byla zpravidla zemědělská družstva, kulturní střediska a divadla, zájmové nebo odborové organizace. V jejich službách najely RN/RND desetitisíce kilometrů a nezřídka se podívaly i do zahraničí. Když je i tyto organizace začaly vyřazovat, zájem projevily hudební soubory a kapely, tělovýchovné jednoty, rybářské svazy, ovšem i soukromníci, kteří vozidlo (zejména se vznětovým motorem) přestavovali na obytný speciál.

Vzpomínka na „Erenu“, která pořád žije!

Takový byl osud i autobusu RND z někdejšího vlastnictví autora článku. Prvním majitelem nové „Ereny“ se v tomto případě stala Dopravní služba předsednictva vlády. Šlo o dnes již zapomenutou organizaci, která zabezpečovala dopravu méně významných návštěvníků a účastníků akcí a sjezdů, ale i novinářů.

Ve službě bylo několik pragovek RND, dále podobně koncipovaná Škoda 254 či 256, pak i rozměrná Škoda 706 RO. Odsud se tahle konkrétní „Erena“ dostala přes několik státních, družstevních a soukromých vlastníků až ke skupině Yo Yo Band, která využila její ubytovací kapacity osmi osob a útulného interiéru. Pragovka si zahrála ústřední automobilovou roli ve videoklipu „Jedeme do Afriky“, pak ji od kapely prostřednictvím autobazaru koupil autor článku. Dnes je renovovaný vůz součástí kolekce historických užitkových automobilů.

Sympatické a „usměvavé“ pragovky vymizely z našich silnic na sklonku 80. let. Ještě o dvě dekády později se daly nalézt jako vraky a polovraky. V tomto stavu jich pár existuje dodnes, takže je (teoretická) šance, že se s nimi i v budoucnu budeme setkávat i jinde než jen na televizních obrazovkách.

Zdroj: archiv Miroslava Kubáta

Reklama

Diskuze

Konas - 23.11.2024 23:37:25
Praga RN, 6 válec benzín, jezdily v ČSAD na krátkých tratích, téměř všude. Byl to takový vesnický autobus. https://cs.wikipedia.org/wiki/Praga_RN/RND
Konas - 23.11.2024 23:37:09
Praga RN, 6 válec benzín, jezdily v ČSAD na krátkých tratích, téměř všude. Byl to takový vesnický autobus. https://cs.wikipedia.org/wiki/Praga_RN/RND

Co se do televize nevešlo: Pepa vyzkoušel obojživelný autobus, hrůzou mu z toho vstávaly chlupy

V deváté epizodě Fotra na tripu o tomto autobusu řeč byla, ale ještě nějaké záběry zbyly.
16.06.2024 18:13
|
0
Reklama

Do Chorvatska autem, autobusem, nebo letadlem: Cest na Jadran je spousta, jak se liší ceny?

Dovolená u Jadranu je klasikou. Na kolik vyjde cestování autem, autobusem, nebo letadlem?
07.06.2024 07:52
|
1
Reklama

Československé stopy za nejželeznější oponou světa: Naše autobusy Karosa v Severní Koreji

Cestování, na které my vzpomínáme, je v KLDR stále realitou, protože tam pořád jezdí třeba RTO.
23.04.2024 08:07
|
1

Československé cestování autobusem v 70. letech: „Jednou studentskou na Florenc, pane Navrátile“

Řidič s cigárem, Karosa, jízdenka do Prahy za 29 korun. Tak se jezdilo v Československu autobusem
13.03.2024 06:05
|
4

„Země přátel nejvěrnějších“: Jak se kdysi cestovalo do Sovětského svazu

Na samý závěr našeho miniseriálu jsme si nechali cestování do „bratrského“ Sovětského svazu.
07.12.2024 08:43
|
6

Na patrovou Karosu se základy Neoplanu a motorem Liaz se zapomnělo. Porevoluční optimismus nestačil

Projekt Neoplan/Karosa měl přinést do českého prostřední luxusní patrový autobus. Vznikl jeden kus.
27.11.2024 08:05
|
10
Reklama

Buď tedy sbohem, ČSA. Vzpomínáme na dobu, kdy se říkalo, psalo a létalo ve stylu „Fly OK, fly ČSA“

České (Československé) aerolinie se dožily svého stého výročí, aby krátce nato odešly na věčnost…
30.10.2024 14:51
|
0

Země nákupů i Balatonu: Maďarsko patřilo k turisticky nejoblíbenějším už od vzniku Československa

Z Maďarska jsme se vracívali plni dojmů i nákupů, někdo lehce obtížen pálící žáhou...
25.10.2024 08:07
|
1
Reklama
Fotr na tripu