Do Stuttgartu Stuttgartem, do Cortiny Cortinou aneb jakým autem stylově do jakého města? Poradíme

Rádi cestujete? A nezkusili jste se někdy zamyslet nad typovým názvem svého auta, jestli vás k něčemu neinspiruje? Třeba k objevování neobjeveného? Pokud ve vaší garáži stojí vozidlo, jehož typové jméno znamená, že výrobce inspirovalo nějaké lidské sídlo, můžete natočit volant právě tímto směrem…

Ovšem to, co jsme vám v předchozích několika řádcích naznačili, platí dnes už často jen pro vozidla, jejichž výrobní cyklus spadá do veteránského období. Dnes se místo typových jmen, lahodících sluchu, používají spíše nic neříkající umělé shluky souhlásek a samohlásek, případně podivné zkratky či čísla. Ale zkuste si třeba vyslovit: Aspen, Calais, Oxford, Mannheim nebo Torino! Cítíte, jak lákavě a cizokrajně to zní? A vězte, že automobilů s typovými názvy měst byly v historii stovky! Předkládáme vám náhodný výběr osmi z nich, třeba se mezi vámi najde cestovatel, který opravdu tím určitým autem dojel do cíle – tedy krom jedné výjimky: sami poznáte, kterou metropoli ještě nikdo neobjevil. Tak šťastnou cestu!

Klasický a typicky britsky tvarovaný a koncipovaný sedan dvou karosářských generací prošel ve výrobním cyklu mezi roky 1953 až 1969 také několika mechanickými a tvarovými facelifty. Představil se jako vozidlo nižší střední třídy, dodávané s karoseriemi sedan, kombi a dodávka. První generace přinesla ostrovně zaoblenou karoserii a pod kapotou malou dvanáctistovku s výkonem 43 koní a maximálkou 125 km/h. Vyráběla se s menšími výkonovými a vzhledovými změnami do roku 1959, kdy debutoval na britské poměry supermoderní a zcela revoluční Cambridge, jehož karoserie pocházela ze studia Pininfarina. Nechybí na ní typické zadní ploutvičky, jaké v té době nosil třeba spřízněný Morris, ale i Peugeot 404 či Fiat 1800 B. Model se výkonem a cenou posunul do střední třídy a výrobce jej dodával do roku 1969. Jeho odbyt směřoval především na britské ostrovy a bývalá i tehdejší poručenská území.

Proslulé a významné historické město na jihovýchodě Anglie bylo osídleno už v době vlády antického Říma. Poté se v místech dnešní univerzitní metropole usídlily saské kmeny a později Vikingové. Ze všech sídelních typů a epoch ve městě a jeho okolí můžeme nalézt památky. Co dále stojí za návštěvu, kdybyste se do Cambridge podívali svým stejnojmenným Austinem? Především univerzita, pozůstatky římské fortifikace, ale třeba také proslulý festival folkové hudby. V centru Cambridge je velký problém zaparkovat, ale třeba vám některý britský gentleman po spatření naleštěného Austinu Cambridge uvolní své parkovací místo…

Jeden z nejznámějších modelů luxusní americké značky za celé trvání její historie. Španělský „zlatý“ význam pojmu El Dorado znamená zacílení výrobce na tu nejbohatší klientelu. Eldorado (psané americkým způsobem dohromady) se poprvé objevilo v modelovém roce 1952, do konce výroby o půlstoletí později se vystřídalo dvanáct generací, přičemž drobnější či větší facelifty probíhaly podle amerických zvyklostí každoročně. Eldorado prošlo s úspěchem všemi epochami amerického karosářství – od zaoblených barokních tvarů přes éru křídel a dobu masívních silničních křižníků až po nucenou velikostní redukci a nástup elektronických systémů. Pod kapotami se nacházely proslulé motory V8, počínaje generací osmou (1967) Cadillac osadil Eldorado pohonem předních kol.

Ve španělském významu „zlatý“ – mýtické město v jižní Americe, známé z dobu conquisty, tedy kolonizace latinskoamerického území. Není to místo jediné, podle prastarých indiánských pověstí se může jednat o několik lokací, spojených s náboženskými obřady a mytologií. Od šestnáctého století se tisíce dobrodruhů – často nevybíravými prostředky – snažilo najít bájnou metropoli, vystavěnou ze zlata a do daleka zářící, ale marně. El Dorado mělo být situováno někde mezi veletoky Orinoco a Amazonka, ovšem domorodci ani při mučení nevyzradili jeho přesnou polohu – a pokud snad ano, tato informace se evidentně během věků ztratila. Při pátrání po El Doradu určitě nevyužijete své okřídlené Eldorado, spíše vrtulník, terénní speciál nebo karavan. Přejeme hodně štěstí při hledání!

Známý Ford střední třídy, ve všech čtyřech modelových generacích dovážený na náš trh Mototechnou i Tuzexem. První generace populárního britského modelu střední třídy přišla na domácí trh na podzim 1962 jako alternativa německého Fordu 12 M P4. Další generace přišly v létech 1966, 1970 a 1976. Patrně nejznámější Cortinou na našem trhu byla třetí generace; díky tvarům, přejatým od amerického Fordu a inspirovaným tvarem lahve Coca-Coly, se jí říká „Labuť“. Ale co ten název? Je to jednoduché: v italské Cortině d’Ampezzo se v roce 1956 konaly velkolepé zimní olympijské hry…

Vaši Cortinou to do italské Cortiny lehce zvládnete! Mondénní metropole zimních sportů leží na samém severu Itálie poblíž rakouských hranic, což toto město i provincii předurčovalo v historické době ke změnám vlastníků. Samotné Ampezzo je alpským údolím, na jehož svazích a v okolí se nacházejí četné sjezdovky, horské hotely i další příjemnosti, určené pro aktivní zimní dovolenou. Kromě přírodních scenérií stojí za obdiv a návštěvu Muzeum moderního umění. V roce 2026 se tu bude zimní olympiáda pravděpodobně opakovat, to je tedy vhodná příležitost dokončit renovaci vaší Cortiny a nachystat se na cestu. Ještě upozorníme na každoroční závod Gold Cup Race, kde můžete vidět pestrou paletu automobilových historiků v akci!

Nejen Chevrolet, známé přímořské letovisko dalo stejný název (v trochu upravené podobě) i Lancii, ale také britskému supersportovnímu Allardu a české škodovce Popular! Chevrolet Monte Carlo je typický představitel americké střední třídy, nabízený od modelového roku 1970 v celkem šesti generacích, přičemž ta první mohla mít pod kapotou ty nejsilnější koncernové agregáty o výkonu přes 360 koní! Generace druhá přinesla klasické zvlněné tvary horní hrany pontonu, poznávací znak Monte Carla až do roku 1988. Po pauze se v roce 1995 představila pátá generace, vzhledově už naprosto fádní. Za názvem můžeme samozřejmě najít dějiště světoznámých závodů a centrum evropského hazardu…

Netřeba dlouze představovat: tady zlato není jen symbolické jako v bájném El Doradu, tady cinká a leskne se doslova. Hlavní město monackého knížectví je vlastně jen městečko na pobřeží Středozemního moře v pásmu zvaném Francouzská riviéra. Pokud do Monte Carla přijedete jakýmkoliv Monte Carlem, zřejmě jen těžko budete středem pozornosti, protože tohle město je motorismu a motoristické historii přímo zasvěcené. Okruh, používaný pro F1 i historiky, je jednou z nejatraktivnějších monackých podívaných, nedaleko Monte Carla se nachází proslulé automobilové muzeum s více než stovkou excelentních vozidel, převážně z dřívějšího vlastnictví knížete Rainiera III. Za zmínku ale bezesporu stojí i Oceánografické muzeum, jehož ředitelem byl několik desetiletí nejznámější podmořský badatel světa, Jacques-Yves Cousteau.

Kdybychom napsali Mercedes-Benz 8/38, tak se každý bude divit, co je to za kódovanou turistickou destinaci! Jenže v polovině dvacátých let dostávaly německé hvězdné modely jména známých domácích měst – a právě menšímu typu 8/38 (38 znamená výkon v koních) přiřkla továrna jméno Stuttgart (existoval i Mercedes-Benz Mannheim či Nürburg). Stuttgart se zrodil na konci roku 1925 v tehdy běžné podobě dvoudveřové hranaté berliny či kabrioletu, ale dodával se i k individuálnímu karosování. Od roku 1929 se vyráběla silnější a modernější verze, ovšem jen v lehce pozměněné karosářské podobě, zajímavostí byla dodávka i otevřená vojenská verze. Výroba skončila počátkem roku 1936 ve prospěch pokrokověji řešených modelů…

Po příjezdu Stuttgartem do Stuttgartu vás patrně slavnostně uvítají a možná i pohostí, protože do tohoto království německého automobilismu jezdí celé kolony majitelů starších i novějších vozidel s typickou hvězdou na kapotě. Jen s 8/38 byste měli po cestě asi „drobný“ výkonový deficit. Jeho maximálka 75 km/h by vám nedala šanci se dostat do levého dálničního pruhu! Město v Bádensku na jihozápadě Německa bylo osídlené už za dob antického Říma, podle nejnovějších statistik má dnes 640 000 obyvatel a je obří průmyslovou metropolí. Existenci ukázkového továrního muzea Mercedes-Benz není třeba zdůrazňovat, občas se otevřou i brány firemního depozitáře – a to je pak svátek nad svátky! Ale neměli byste přehlédnout ani Staré kancléřství, z válečných trosek pečlivě rekonstruované do původní podoby.

Klasický tudor, sedan či kombi střední třídy firmy Opel, tehdy ještě ve vlastnictví amerického koncernu General Motors. První generace Ascony debutovala v září 1970 s lehce americkým stylingem, ale dočkala se na německém i evropském trhu značné obliby a poměrně silně „zatápěla“ zejména konkurenčnímu Fordu. Generace Opelů se tradičně nečíslují, ale nazývají písmeny, Ascona B přišla v roce 1975, poslední generace C debutovala o šest let později. Zejména Ascona B proslula sportovními úspěchy ve světových rallye. Opely Ascona B a C se u nás prodávaly nové jako exponáty brněnských veletrhů a zejména po roce 1989 se na náš trh dostaly stovky ojetin. Vzhledem k pokročilé korozi, na něž byly jako všechny Opely těchto let náchylné, se jich ve veteránském stavu dochovalo minimum…

To je přímo hraniční název! Ovšem Ascona má přesto svou domovskou zemi, totiž Švýcarsko, protože leží poblíž břehu hraničního jezera Lago Maggiore, tvořícího přirozenou hranici mezi Švýcarskem a Itálií. Ascona povstala v podobě vesnice za raného středověku, ale dnes představuje významnou rekreační oblast, protože Lago Maggiore patří k vyhledávaným lokalitám severní Itálie. V nejstarší části Ascony můžete navštívit především církevní stavby, ale i jezerní promenádu a hrad. V Asconě nemají rádi vjezd aut do centra – a to ani tehdy, když přijedete stejnojmenným Opelem. Pro tyto účely slouží síť místních autobusových linek, pokud Asconou chcete jen projet (ale to by byla škoda), poslouží vám nový tunel, odklánějící dopravu z centra. Ať už pojedete Asconou či jiným vozem, město stojí za návštěvu!

Malý italský diblík původem i temperamentem, ale vyráběný v ohnivém Španělsku ve dvou generacích, někdy považovaných pouze za stupně faceliftu, a to pod názvem Marbella v létech 1986 až 1998. Oproti sesterskému Fiatu Panda vyniká Marbella uhlazenějšími liniemi, když opustila přísně „krabicovitý“ tvar mateřského Fiatu. Marbella se dodávala pouze s jedinou karosérií třídveřového hatchbacku, nejčastěji se základní devítistovkou o výkonu 40 koní. Původ tohoto motoru můžeme vysledovat až k Fiatu počátku sedmdesátých let. Na našich silnicích jich tolik nejezdilo, Fiat Panda tu byl častějším vozidlem. Ale jestli pojedete Marbellou do španělské Marbelly, tak si docela užijete, protože tento Seat je vně i uvnitř fakt miniaturní…

Cesta Marbellou do Marbelly bude dlouhá, ale stojí zato. Nádherné jihošpanělské město v provincii Andalusie nedaleko Gibraltaru (kousek od Marbelly leží i Malaga, tedy zdroj dalšího názvu pro Seat), platí samozřejmě za vyhledávané turistické letovisko, nabízející kromě nesčetných stavebních památek i nádherné panoramatické pohledy na moře a možnost plavby na sever afrického kontinentu. Fénicko/římské počátky města skončily po nadvládě Maurů, Španělé je získali zpět až dobytím koncem patnáctého století. Za prohlídku stojí pobřežní promenády, vyzdobené sochařskými díly Salvadora Dalího, ale i rozhledna nebo původní hrad z maurské doby. Jen ta prostornost čtyřkolové Marbelly bude asi limitující…

Španěl nebo Angličan? Podle značky typický Brit, podle typu temperamentní Španěl! Ovšem malý Triumph byl konkurentem například nejslabšího Fordu Escort či Vauxhallu Viva, takže temperament jen umírněný. Ono také není divu, protože jeho základní třináctistovka s výkonem 56 koní (o dražší 1 500 cm³ byl jen minimální zájem) neumožňovala sportovnější výkony a byla určená pro běžnou jízdu těm, kteří mají rádi klid kolem sebe i pod kapotou. Malé Toledo mohlo být za příplatek vybavené i dvěma karburátory a „ostřejší“ vačkou, ale ani tahle snaha výrobce se nesetkala s úspěchem. Výroba Toleda začala v roce 1970 a skončila v létě 1976. Názvem Britové „oslavili“ stejnojmenné španělské město…

Toledo v provincii Kastilie tvoří pomyslný střed pyrenejského poloostrova, ale i geografické centrum Španělska (přestože existuje například i Toledo v USA, spojené třeba s výrobou populárních válečných Jeepů Willys MB). Jako ostatně na většině územních celků v této části Evropy se zde usídlili Římané. Ovšem už v osmém století město dobyli Maurové, ke Kastilii se vrátilo až po vítězných bitvách v 11. století. Na tuto a pozdější dobu upomínají desítky světoznámých pamětihodností, například proslulý antický most, bývalý templářský hrad či obří toledská katedrála. Ovšem pokud do Toleda pojedete Triumphem Toledo, měli byste opatrně naplánovat cestu a dát si určitou časovou rezervu – už vzhledem ke klidné třináctistovce malého Triumphu…