Do Finska po vlastní ose: Silnice, trajekt, moře a kousek dobrodružství

Vypravit se autem do Finska zní na první pohled jako plán pro odhodlané seveřany s termoskou kávy a loveckým instinktem pro trajekty. Ale jakmile člověk začne pátrat, zjistí, že to není vůbec žádná věda. My jsme vyrazili ve třech, Fotr, paní Columbová (tedy já) a naše fenka Lumi, v Alfě Romeo Stelvio, které svědčí i delší cesty.

Z České republiky jsme zamířili na sever do Německa, konkrétně do přístavu Travemünde, který patří pod Lübeck. Odtud vyplouvá přímý trajekt společnosti Finnlines do Helsinek. Pokud hledáte cestu, která spojuje komfort, prostor pro psa a dostatek času na moře, tahle linka je ideální. A upřímně, plavit se se svým autem po Baltu má něco do sebe.

Lístky jsme rezervovali online, což je u Finnlines povinnost i výhoda. Na stránkách si vyberete datum, typ kabiny, velikost vozu a případně přidáte čtyřnohé spolucestující.

Ceny se liší podle sezóny a typu kajuty, ale orientačně počítejte:

• Auto + 2 osoby + kajuta: od 500 €
• Sezonní příplatek (léto, svátky): +100 až +150 €
• Pes na palubě: cca 50 €

Cestování se psem má svoje specifika, ale Finové (a obecně severní dopravci) jsou na čtyřnohé pasažéry zvyklí. Lumi měla v pase všechna potřebná očkování včetně odčervení, takže odbavení proběhlo bez jediného zavrčení. Na palubě byl oficiálně uveden pet area, měl to být pískový box, ve skutečnosti to byla umělá tráva na palubě. Praktické, i když trošku zklamání pro milovníky přírodních řešení.

Naštěstí Lumi se rychle přizpůsobila a pochopila, že na moři se venčí skoro stejně jako v parku, jen s větrem v srsti. Navíc tohle byla její už tak 30. plavba na trajektu. Kromě venčení jsme trávili čas společně v kajutě, občas v kavárně nebo na vyhlídkové palubě. Lidé reagovali přátelsky, posádka měla trpělivost a Lumi sklidila nejedno selfie od cestujících z Itálie i Německa.

Trajekt se z Lübecku vydává na sever po klidné trase přes Baltské moře. Jídlo na palubě nás upřímně překvapilo, žádné gumové párky a suché rohlíky, ale poctivý bufet s rybami, saláty, teplou kuchyní i sladkostmi. V ceně bývá snídaně i večeře a kdo si rád připlatí, může si dát i finské pivo u výhledu na zapadající slunce.

Na palubě je ticho. Ne ten druh ticha, který znervózňuje, ale takový, který se rozlévá a člověka zklidní. Moře má vlastní rytmus, čas zpomaluje a všichni si začnou povídat potichu, jako by nechtěli rušit horizont. Přesně v ten moment pochopíte, proč Finové vymysleli slovo „sisu“ - odvahu spojenou s klidem.

Po třiceti hodinách se trajekt pomalu přiblíží k Helsinkám. Připlouvat k městu po moři je zážitek, nejdřív se na obzoru objeví nízké ostrůvky, pak dřevěné chaty a nakonec panorama města, které vypadá jako kombinace skandinávské elegance a technické dokonalosti.

Helsinky nás přivítaly čerstvým vzduchem a dokonalým pořádkem. Parkování tu funguje přes aplikace jako EasyPark, provoz je klidný a všichni respektují předpisy, jako by byli naprogramovaní. Alfa Romeo Stelvio mezi severskými vozy působila trochu jako jižanský host, temperamentní, zvědavá a lehce neposedná, ale nikomu to nevadilo. Naopak, občas jsme se dočkali obdivného kývnutí.

Cílem naší cesty byl severský design a ten je v Helsinkách doslova na každém kroku. Není to jen o obchodech s nábytkem nebo galeriích, ale i o kavárnách, městském mobiliáři, zastávkách a obyčejných ulicích. Všechno působí promyšleně a přitom přirozeně. Nikde nic nekřičí, všechno ladí.

Navštívili jsme Design District, čtvrť plnou butiků, malých studií a kaváren, kde se dá ztratit na celé odpoledne. Finská estetika stojí na jednoduchosti, světle a dřevu a přitom má duši. Člověk se tam necítí jako v muzeu, ale jako doma.

Cestu zpět jsme si rozdělili. Místo stejné linky jsme zvolili kratší trajekt z Helsinek do Tallinnu, který trvá asi 2,5 hodiny. Lodě tu pendlují skoro jako autobusy, jezdit můžete s Viking Line, Tallink Silja nebo Eckerö Line. Lístky se dají koupit online, ceny se pohybují od 50 do 100 €, podle dne a času.

Na trajektu vládne živější atmosféra, protože se na palubě mísí turisti, Finové na nákupech a Estonci vracející se domů. Duty free zóna je obrovská a výhled na moře neméně krásný. My jsme si dali kávu, Lumi si zdřímla, a než jsme se nadáli, už jsme přistávali v Tallinnu.

Cesta autem má svoje kouzlo. Nemusíte se omezovat zavazadly, můžete si vézt vlastní věci, psa, a hlavně se kdykoliv zastavit. Zároveň si přivezete víc než jen zážitky a poznáte Evropu v jejím klidnějším rytmu.

Ať už pojedete s rodinou, psem nebo sami, kombinace auta + trajektu je ideální. Můžete si vybrat, jestli budete víc cestovat, nebo víc odpočívat, a přitom se dostanete do země, kde i obyčejná lavička působí jako designový kousek.

Finsko na nás opět zapůsobilo tak, že i po návratu jsme měli chuť mluvit tišeji, pít kávu pomaleji a nechat věci plynout. Možná to dělá ta severská jednoduchost, možná čerstvý vzduch, možná jen fakt, že moře dokáže vyčistit hlavu lépe než jakýkoli wellness.

A Alfa? Stelvio si s finskými silnicemi rozumělo dokonale. Tichá jízda, jistý podvozek a ten zvláštní pocit svobody, když víte, že i kdybyste chtěli, stejně nespěcháte. Lumi spokojeně spala, Fotr řídil a já jsem si říkala, že přesně tohle je ten druh výletu, který člověk potřebuje, když má v hlavě trochu chaos.

Zdroj: autorský text