Fårö: Ostrov, kde Bergman mluvil s kameny a Tarantino škemral o postel

Existují místa, která si člověk vybere pro dovolenou. Pak jsou místa, která si člověk vybere pro život. A pak je Fårö, ostrov, který si vybere vás. Když na něj vstoupíte, dýchne na vás zvláštní ticho. Ne to prázdné. Ticho plné významu. Právě tohle ticho, vítr, surovost krajiny a naprosto jedinečné světlo si zamiloval i švédský režisér Ingmar Bergman. A ne tak, jako se miluje chata nebo letní romance. On si Fårö doslova podmanil a ostrov si zase podmanil jeho.

Byli jsme tam letos v dubnu i s Lumi a kamerou, při natáčení 9. řady Fotr na tripu: Kolem Baltu. A nebyla to jen další destinace. Bylo to skoro poutní místo. Pokud má filmový svět svatou půdu, pak tady.

Psal se rok 1960 a Bergman hledal místo, kde by mohl natočit film Jako v zrcadle (Såsom i en spegel). Produkční tým doporučil ostrůvek severně od Gotlandu, Fårö. Bergman tam přijel, rozhlédl se a bylo rozhodnuto. Nejen pro film. Pro celý zbytek života.

„Nikdy jsem neviděl světlo, které by se chovalo jako tady. Má to, co by se dalo nazvat… vnitřní smysl,“ řekl později. A zůstal. Postavil si dům, pak další. Natáčel, žil, truchlil, tvořil. Fårö se stal jeho útočištěm i kulisou pro nejzásadnější díla.

Bergman nežil na Fårö celý rok, až do konce 90. let pendluje mezi Stockholmem a ostrovem. Ale od roku 2003 už z ostrova téměř neodjížděl. Tady měl svůj dům, pracovnu, kino, sbírku filmů i klavír. Na Fårö ho také v roce 2007 našli mrtvého. Ve spánku. V pokoji s výhledem na moře.

Na ostrově dnes najdete Bergmanovo centrum, malé, ale výjimečně atmosférické muzeum, které vás nechá nahlédnout do jeho mysli. A taky každoroční Bergman Week, festival pro fajnšmekry i filmové romantiky, kam jezdí režiséři z celého světa (včetně Tarantina, který tu prý potají testoval záběry na Super 8).

Fårö dnes? Pořád má jen kolem 500 obyvatel. Žádný supermarket. Jeden malý kostel, pár kaváren (v létě), jedna pekárna, kde si croissant musíš objednat den předem. A krajina? Stále stejně dramatická, syrová, nádherná.

Fårö není pro každého. Tady není co dělat, pokud zrovna nehledáš klid, hloubku a vítr, který tě donutí myslet. Na kole se tu jede skrz pustiny, kolem balvanů, mořských skal raukar, přes lesy a kolem polí, kde se prohánějí ovce (většinou líné, někdy drzé).

A Lumi? Ta se na Fårö chovala úplně jinak než jinde. Tiché čmuchání, žádné štěkání, pohled do dálky. Jako by i ona cítila, že tady je vzduch nasycený něčím zvláštním.

Ingmar Bergman už dávno není jen režisér. Je značka. Ale ne ta laciná. Je jako černobílá elegance, kterou nikdy nepřekonáš. Studenti ho studují, režiséři mu vzdávají poctu, filosofové ho citují. A přestože jeho styl není pro každého – pomalý, niterný, hluboký – jeho vliv je nezpochybnitelný.

Bergmanův dům je dnes v péči nadace. Dá se pronajmout, ne jako hotel, ale jako rezidence pro umělce. Pokud jste filmař, spisovatel, skladatel, můžete se přihlásit a strávit tam několik týdnů. Bez záruky inspirace. Ale s jistotou, že budete sami se sebou.

Fårö se mění pomalu. Přijíždějí sem turisté, ale ne davy. Bergmanův duch tu stále visí ve vzduchu. Ne jako přízrak, ale jako klidná přítomnost. Ať už projíždíte na kole kolem jeho domu, sedíte v kině v Bergmanově centru, nebo jen zíráte na horizont.

Na Fårö jsme přijeli kvůli Bergmanovi. Odjížděli jsme s pocitem, že ten ostrov nám řekl víc, než bychom čekali. Možná i víc, než jsme chtěli. A možná právě to je důvod, proč tam lidé jako Bergman zůstali.