Hiddensee: Ostrov, kde se zastavil čas a kola i koně mají přednost

Když trajekt pomalu vplouvá do přístavu ostrova Hiddensee, cítíte, že vás čeká něco výjimečného. Tady se svět přepíná do jiného režimu. Žádné auto, žádný spěch, žádný hluk. Jen vůně moře, kopyta koní a kola vrzající v jemném rytmu baltského větru. Hiddensee není místo, kam se jede za zážitkem. Hiddensee je zážitek sám o sobě.

Byli jsme tam v dubnu. Natáčení 9. řady Fotr na tripu s podtitulem „Kolem Baltu“ nás zavedlo právě sem, na ostrov dlouhý 16,8 km, který je tak úzký, že se na některých místech dá přejít od východu k západu za deset minut. Připluli jsme trajektem z Rujány. Lumi, naše fenka, měla uši nastražené a oči dokořán. A hned po přistání bylo jasné, že jsme dorazili do jiného světa.

Na Hiddensee auta nesmí. Tedy až na pár výjimek, sanitka, hasičské auto, traktor na odvoz popelnic. Jinak nic. Žádný výfuk, žádné houkačky. Místo toho kola, koně a povozy. Na ostrově žije necelých 1000 lidí, a když se zeptáte místních, jak se jim žije bez aut, řeknou vám to jasně: „Líp než vám.“

Půjčili jsme si kola, nejpraktičtější způsob dopravy, a projeli ostrov křížem krážem. A to doslova. Cesty tu vedou borovicovými lesy, podél dun i přes vesničky, kde se čas zastavil v době, kdy Evropa ještě věřila, že technologie je vždycky dobrá věc.

Historie Hiddensee je stejně půvabná jako jeho příroda. Ve středověku tu kotvili piráti, kteří se schovávali mezi dunami a rabovali lodě u pobřeží. Později se ostrov stal útočištěm umělců, literátů a filozofů. Maloval tu Emil Nolde, básník Gerhart Hauptmann tu měl vilu a napsal zde svá stěžejní díla. 

Fun fact: Hauptmann byl nejen nositel Nobelovy ceny, ale taky známý milovník vína, žen a divadelních hereček.

Za NDR byl Hiddensee tak trochu uzavřeným územím, strategicky položený, ale bez většího hospodářského významu. Což paradoxně ostrov ochránilo před developerskou mánií. Zůstal tichý, autentický, s duší.

Co nás překvapilo nejvíc? Klid. Ticho, které není prázdné, ale naplněné. Šumění moře, zpěv ptáků, dusot kopyt. A především tempo. Hiddensee vás nenutí zpomalit. On vás přinutí přirozeně.

Sedli jsme si na pláž. Lumi si hrála s pískem, holky jedly rybí sendviče a Fotr se tvářil, že tohle je možná největší luxus, jaký může natáčení nabídnout: být někde, kde nic nemusí být rychle.

Hiddensee je chráněný přírodní park, takže developerské sny typu „luxusní resorty s výhledem na duny“ zatím zůstávají na pevnině. Místní samospráva si pečlivě hlídá, aby se ostrov nerozkýval pod náporem turismu. Limitované ubytovací kapacity, regulace přílivu turistů a důraz na ekologii dělají z Hiddensee příklad toho, jak by mohl vypadat turismus budoucnosti: udržitelný, vědomý, pomalý.

Ale i tak tu najdete kavárnu s wifi a proseccem. Jen musíte vědět, kam jít.

Fun fact: Prý tu v roce 2019 tajně relaxoval i německý kancléř Olaf Scholz, převlečený za obyčejného turistu. Měl údajně na sobě šusťákovku a maskoval se jako cyklista. Nikdo ho nepoznal. Jen jedna servírka si ho chtěla vyfotit, ale upustila mobil do moře.

Přijeli jsme kvůli natáčení, odjížděli jsme s pocitem, že se sem chceme vrátit. Ne kvůli zábavě, ani kvůli památkám, ale kvůli tomu, co se dneska těžko hledá: autenticitě. Tady vám nikdo neříká, co máte dělat. Jen vám dají kolo, koně, nebo klid a zbytek už je na vás.

A Lumi? Ta se na palubě zpátečního trajektu dívala na Hiddensee, jako by tam nechala kus srdce. My ostatní taky.

Zdroj: autorský text