Gotland: Ostrov elfek, kamenů a Pipi Dlouhé Punčochy

Švédský ostrov Gotland má zvláštní energii. V dubnu je syrový a tichý, ale právě proto tak silně promlouvá. Jeli jsme sem s celou rodinou, s pejskem a s kamerou natáčet devátou sérii pořadu Fotr na tripu: Kolem Baltu. A odvezli jsme si zážitky, které se nevejdou ani do epizody.

Gotland. Největší ostrov Švédska, baltská perla s vlastní atmosférou. Místo, které si nepodmaňujete vy – ale které si podmaní vás. V létě praská ve švech, v dubnu je tichý, větrný a opravdový. A právě tehdy je podle nás nejlepší čas ho navštívit.

Už samotná cesta na ostrov je zážitkem. Nalodili jsme se v přístavu Nynäshamn a trajektem se během necelých tří hodin přenesli do jiného světa. Byl to mimochodem jeden z nejdog-friendly trajektů, které jsme kdy zažili, naše fenka Lumi měla vlastní zónu, pohodlí i výhled. Pro pejskaře ráj. A pro děti taky, protože kdo by nechtěl jet lodí do země, kde žije Pipi?

Hned po příjezdu jsme zamířili do Visby. Středověké město s mohutnými hradbami, dlážděnými uličkami a pastelovými domky vypadá jako kulisa pohádky a přitom tu opravdu lidé bydlí, chodí do školy, nakupují, žijí.

Projít Visby v dubnu má svoje kouzlo. Žádné davy, žádná fronta na kafe. Jen ticho, vítr z moře a zvuk bot na kameni. Děti si daly zmrzlinu, i když byly v rukavicích, Lumi očmuchávala historii a my jsme si užívali tu zvláštní kombinaci klidu a krásy.

Naše další zastávka měla být pro děti vrcholem: vila Pipi Dlouhé punčochy a přilehlý park. Jenže jsme přijeli moc brzy. Sezóna ještě nezačala, brány byly zavřené, vila tichá. Žádné barevné podkolenky, žádný koník na verandě.

Děti byly zklamané. Ale pak jsme si řekli, Pipi je přece rebelka. Ta by se z toho nehroutila. A tak jsme šli hledat jiné kouzlo. A našli jsme.

Naším domovem na ostrově se stala stará rybářská chata v Burgsviku. Dřevěná, jednoduchá, ale s výhledem na moře a duší jako z románu. Večer jsme seděli zabalení v dekách, pili čaj a naslouchali větru. Lumi chrupkala u dveří, děti si kreslily rauky (obří kameny), které viděly na severu ostrova.

Spát v rybářské chatě je jiný zážitek než hotel. Cítíte se jako součást místa. Ráno vás nevzbudí snídaně v sálu, ale křik racků. A to je k nezaplacení.

Jedním z největších zážitků byl výlet na ostrov Fårö. Je propojen s Gotlandem jen malým trajektem, ale duší je to úplně jiné místo. Drsnější, syrovější, divočejší.

V Langhammars jsme se ocitli mezi rauky, kamennými útvary, které vypadají jako sochy z jiné planety. Jsou obrovské, tiché a silné. Každý má svůj tvar, svou náladu. Některé připomínají tváře, jiné příšery. Děti jim dávaly jména, my jsme fotili, Lumi obíhala kolem a tvářila se, že to celé má pod kontrolou.

Nedaleko, v Gamla Hamn, se bývalý přístav proměnil v kamenný skanzen. Mechem porostlé ruiny, staré zdi, zvláštní ticho. Kdyby se tu zjevila trollí rodina, ani bychom se nedivili.

A pak jsme ji potkali. Dámu s bílými vlasy a pletí jako pergamen. Vyprávěla o tom, že na ostrově žijí elfové. Ne jako pohádka. Jako skutečnost. Prý mají své stezky a pravidla, a pokud je člověk respektuje, chrání ho.

Neptali jsme se, jestli to myslí vážně. V tu chvíli jsme to prostě přijali. Protože když jste na Fårö, nic není divné. A všechno je možné.

Na úplném jihu ostrova jsme navštívili Sundre. Maják, nekonečný výhled, vítr. To ticho tam není prázdné. Je hluboké. A oči se dívají dál, než obvykle.

Narhholmen, místo, kde bývalo vojenské letiště, dnes už jen rovina, kde si vítr dělá, co chce. Zastavili jsme, vystoupili a jen stáli. Když se v dnešní době dokážete na chvíli zastavit bez telefonu v ruce, je to skoro zázrak. A Narhholmen je to správné místo pro ten zázrak.

Ostrov Fårö proslavil i režisér Ingmar Bergman. Žil tu, tvořil tu, zemřel tu. Jeho dům je pro veřejnost zavřený, ale cítíte jeho přítomnost v krajině. Není to sentiment. Spíš jakýsi druh souznění.

Krajina Fårö je jako jeho filmy, tichá, pomalá, hluboká. A v dubnu ještě víc.

Když jsme se trajektem vraceli zpět na švédskou pevninu, měli jsme pocit, že jsme z ostrova odnesli víc než jen záběry a fotky. Gotland vám totiž něco nechá, možná klid, možná otázku, možná chuť zpomalit.

Ať už sem vyrazíte v sezóně nebo mimo ni, s dětmi, psem nebo jen tak, jedno je jisté, Gotland není jen výlet. Je to stav mysli.

Zdroj: autorský text