I Fotr občas jezdí metrem. To švédské je nejdelší uměleckou galerií na světě

Když ve Stockholmu sjedeš do metra, nečeká tě jen souprava, pár laviček a obvyklá vůně staniční reality. Čeká tě kulturní šok. Tady se totiž nejezdí jen z bodu A do bodu B. Tady se cestuje pro zážitek. Každá stanice je jiná. Každá je jako scéna z jiného filmu, někde jsi v jeskyni z bájí, jinde uprostřed šíleného barevného snu, pak zas v galerii, kterou by ti v Paříži záviděli.

My jsme tam byli letos v dubnu během natáčení 9. řady Fotr na tripu: Kolem Baltu. A přestože venku foukal baltický vítr a Lumi, naše fenka, zrovna neměla metro na seznamu svých nejoblíbenějších aktivit, pro nás to byla láska na první jízdu.

Stockholmské metro se začalo stavět už ve 40. letech. První úsek byl oficiálně otevřen v roce 1950. Ale tehdy to bylo ještě obyčejné metro. Umění se sem začalo montovat až v 50. letech, zpočátku velmi decentně. Jenže Švédi, jak známo, se s ničím nespokojí napůl. Takže místo reklamních panelů a sterilní bílé si řekli: udělejme z toho galerii. A ne jednu. Udělejme z každé stanice originál.

Dneska má Stockholm 100 stanic, z toho víc než 90 s uměleckou výzdobou. A celkem 110 kilometrů tratí, což z něj dělá nejen dopravní systém, ale i nejdelší výstavní prostor na světě. 

Umělci tu běžně pracovali se štětcem i kladivem. Často dostali volnou ruku a témata, která nejsou zrovna „safe for work“. Najdete tu odkazy na ekologii, feminismus, antikonzum, dokonce i citace z filozofických spisů. A všechno to prochází schvalovacím kolečkem, které bys v zemi IKEA a fiskálních přebytků nečekal: kurátoři, dopravní experti a někdy i… cestující.

Fun fact: V roce 1999 jedna stanice musela přemalovat část stěny, protože si stěžoval vysoký politik – poznal v kresbě karikaturu své vlastní hlavy. Dodnes se neví, kdo byl autor. Ale spekuluje se o tehdy začínajícím street artistovi, který dnes prodává obrazy za miliony.

A co dál? Stockholm plánuje rozšíření sítě a stále nové projekty v oblasti designu. Výzdoba se doplňuje, restauruje a občas i aktualizuje. Metro se tak vyvíjí stejně jako společnost. Od ekologických témat k umělé inteligenci, genderovým otázkám i lokální historii.

V některých stanicích už dnes najdete QR kódy s interaktivním výkladem, a plánuje se spolupráce s umělci z celého světa. A taky nové vlaky, tišší, rychlejší, úspornější. Ale estetika zůstává. To je švédský závazek.

My jsme během natáčení projeli většinu linek. A to hlavně proto, že Fotr chtěl „rychle zkontrolovat jen jednu stanici“. O čtyři hodiny později jsme ho našli s foťákem na eskalátoru, jak se hádá s postarším Japoncem o ideální úhel záběru v Kungsträdgårdenu.

Holky z toho udělaly umělecký reels a Lumi, která zprvu metro vnímala jako podivné podzemí, nakonec v klidu ležela na stanici Rådhuset a ignorovala celý svět. A my si řekli: jestli má každé město něco, co ho definuje, pak je ve Stockholmu tím symbolem rozhodně metro.

Když jsme plánovali cestu do Stockholmu, bylo metro spíš technický detail. Místo, kam se hodíš, když prší. Jenže nakonec to byla jedna z největších atrakcí vůbec. A upřímně, málokteré město má pod zemí víc duše než na povrchu.

Takže až tam pojedeš, nezapomeň: podívej se i dolů. Protože právě tam tě čeká umění, které se sice špiní od kolejí, ale zanechává čistý zážitek.

Zdroj: autorský text