Děsivá tvář Chorvatska. Navštívili jsme mořský tunel Hitlerovy oči u Šibeniku

Myslíte si, že znáte Chorvatsko, protože jste tam byli už dvacetkrát? Jo, také jsem si to chvíli myslel, ale pochopitelně to obvykle není pravda. Dokazuje to třeba místo, které má nepříliš poetický název Hitlerovy oči. Narazil jsem na něj úplnou náhodou na internetu a zaujalo mne natolik, že jsem se tam v rámci našeho zatím posledního chorvatského tripu vypravil. Přestože jsem původně chtěl končit u Zadaru, ale Hitlerovy oči jsou kousek jižněji v kanálu u Šibeniku. 

Ukázalo se, že tahle atrakce má grády. Zejména tehdy, pokud se v tunelu pustíte do vody. Takže téhle zajížďky fakt nelituji. A pokud nechcete číst dál, tak mohu rovnou říci, že tunel doporučuji. Pokud pojedete kolem Šibeniku, zastávka za to stojí. 

Hitlerovy oči jsou jednou z mnoha připomínek faktu, že Chorvatsko není jen ta krásná „Jugoška“ s pěkným pobřežím, kam se jezdí celé dlouhé roky na dovolenou. Je to také region dost výrazně poznamenaný válečnými konflikty.

Tyhle připomínky máme spojené spíše s vnitrozemím, kde kromě dodnes neopravených a rozstřílených domů najdete atrakce typu vojenského letiště Željava nebo rozpadajícího se památníku vypadajícího jak z nějakého sci-fi. Pochopitelně se ale takovéto lehce děsivé záležitosti najdou i na pobřeží. Pokud jde o různé „garáže“ schované ve skalách, ty jsou celkem běžné. Před lety jsem lezl do jedné takové na Pelješaci. 

Hitlerovy oči je přesně takováto garáž, kterou tady postavil Wehrmacht během druhé světové války. Schovávat se tu měly torpédové čluny nebo malé ponorky. Název pochází právě od skutečnosti, že tohle vzniklo pod dohledem Adolfa Hitlera. A oči to jsou proto, že portály do tohoto mořského tunelu mají tvar půlkruhu, a když se na ně díváte z větší vzdálenosti, vytváří v kombinaci s odrazem ve vodě zlověstné černé oči. 

Zajímavostí je pak také fakt, že to je tunel. Na Jadranu jsou často podobné úkryty v provedení „díra ve skále“, nicméně tahle stavba má vstupy dva. Oba ústí v kanálu sv. Antonína, přičemž tunel samotný je zakřivený. Podle neoficiálních informací, které jsem dohledal, by měl být dlouhý přibližně 250 metrů. Tunel po druhé světové válce využívala jugoslávská lidová armáda, jenže s postupným vývojem lodí a ponorek, které se průběžně zvětšovaly, začal být příliš malý. Až dospěl do dnešní fáze, kdy je to demilitarizovaný prostor volně přístupný pro veřejnost. Vjezdu člunů brání kovové sítě, ale pěšky nebo na kajaku se sem bez potíží dostanete. 

Tunel v mapách najdete jako „morski tunel“. Pokud sem pojedete autem, nejlepší je projet kolem Velikeho jezera a Ružičasta jezera (které je kvůli vysoké salinitě opravdu růžové). Auto je možné nechat u St. Nicholas Beach, případně lze popojet ještě kousek dál po poměrně rozbité prašné cestě k bývalé vojenské základně. Od pláže je to sem procházka na zhruba půl hodiny, respektive přibližně dva kilometry. 

Kolem kanálu vede pěkná cesta, kde se dá jet i na kole, což byl přesně můj případ. Z Peugeotu 308 SW jsem vytáhl moje retrokolo a ten kousek k tunelu dojel. K samotnému tunelu je potřeba sejít po schodech k vodě, protože cesta je poměrně vysoko nad mořem. Pak se projde malý tunel pro pěší vytesaný do skály, který vás přivede přímo k jednomu z portálů mořského tunelu. Pro úplnost, nad malou pláží, která je vedle, je ještě skalní kaple, která ale nebyla v době mojí návštěvy přístupná a vypadala celkově v dost dezolátním stavu. 

Tunel Hitlerovy oči člověk může projít po římse, ke které se lodě přivazovaly. Pozor, sem tam je na kraji kovové vázací oko. Stačí chvilka nepozornosti, zakopnete a už se koupete v té černé vodě. Přestože je tunel zakřivený, úplná totální tma uprostřed není. Minimálně ne za jasného počasí. Trocha světla se sem dostane, ale je samozřejmě lepší vzít si s sebou baterku. 

Procházka je zajímavá, ale skutečná grády dostane ve chvíli, kdy v kanálu kolem tunelu projíždí nějaká větší loď, což se děje dost často. V takovém  případě se to tady celé rozezní a člověk má pocit, jako kdyby ta loď jela přímo do tunelu. Zní to dost děsivě, aby hned poté kolem jela nějaká plachetnice, kde si turisté pouští na palubě hudbu. A tak najednou z ničeho nic to v tunel zase začne hrát. 

Původně jsem měl v plánu se projet tunelem na paddleboardu, ale nakonec mne přemohla lenost, protože se mi nechtělo tahat serf na kole a pak to dole u pláže nafukovat a poté hned zase skládat. Je ale pravda, že jsem tohoto rozhodnutí posléze litoval, protože z vody to tady bude zážitek ještě o něco intenzivnější. Zejména tehdy, když vidíte, jak se dole pod vámi pohybují celkem velké ryby. 

Šibenik byl na mém malém tripu konečnou destinací, takže po prohlídce tunelu jsem to přes sámošku ve městě vzal do kempu na druhé straně kanálu u vesnice Jadrija. Vzdušnou čarou to byl kousek, autem jízda asi na 40 minut, než člověk objede celý záliv. Tohle byl fakt pěkný kemp, se super zázemím a spoustou místa.

Já jsem si kvůli fotkám vybral to největší místo úplně v rohu v podstatě přímo na pláži. Na konci dubna to byla skvělá volba. Teplota přes den kolem dvaceti, slunce, mistral pěkně pofukoval. Super. V létě bych tady ale asi stát nechtěl, protože bych se upekl. Stínu tady na těch krajních místech moc nemají. 

Relax to byl vynikající. Hned jak jsem zaparkoval Peugeota na tom správném místě, abych měl večer západ v pozadí, rozbalil jsem stan, vylezl nahoru a konečně zažil takové ty katalogové fotky, jak si lidé hoví někde ve střešním stanu s výhledem na moře. Je to super. 

Mimochodem, pokud patříte mezi několik málo lidí, kteří provozují ten nejlepší sport na světě, což je windsurfing (a ne nějaké foilování), tak tady to vypadá jako dobrý spot. Místňáci si odpolední mistral dost užívali, vítr krásně stabilní, prostoru na vodě spousta a voda relativně rovná. Pokud se sem někdy vrátím, tak i s „cajkama“. 

Z Prahy to je do Šibeniku nějakých deset hodin, takže na rozdíl od ostatních míst, která jsme si ukázali v rámci tripu Do Chorvatska jinak, tohle je spíš cílová destinace než zastávka po cestě. S dnešními auty vybavenými všemožnými asistenčními řízeními se to dá v pohodě zvládnout na jeden zátah. Třeba tady náš Peugeot 308 SW je i s benzinovým hybridem na dálnici výborný, je celkem úsporný a hlavně pohodlný. Člověk tam tak sedí za volantem, auto víceméně jede samo, k tomu si řidič pustí masáž „kočičí tlapky“ a cesta hezky ubíhá.

Šibenik samotný má hodně co nabídnout, ale je to zároveň také turisticky dost provařený a vypadá, že je dost drahý. Když jsem hledal kempy v okolí, tak ten u Jadrije byl nejlevnější, co jsem našel. Ovšem našel jsem i kempy, kde cena koncem dubna (!) byla za osobu, místo a elektřinu na noc skoro 100 eur, a to už je na můj vkus fakt hodně. 

Ze Šibeniku jsem se původně chtěl vrátit domů právě na jeden zátah, ale nakonec to neklaplo. Po cestě sem jsem se zastavil kromě jiného také v termálech v Ptuji a tam se mi líbilo tak moc, že jsem zde i po cestě zpět přespal. Je to vynikající zastávka na té desetihodinové cestě. 

Zdroj: autorský text