Na běžky do Alp: Na rozdíl od Česka dostatek sněhu, příjemné podmínky a udržované stopy

S touto myšlenkou jsme pracovali již pár let, ale až minulou zimu uzrála do finální podoby a my poprvé v životě vyrazili na běžky do rakouských Alp. Sice žijeme na Vysočině, kde sníh nebýval ničím zvláštním, ale to se postupem let hodně změnilo a tak, až na pár dní v roce, nezbývalo, než občas za kvalitnějším lyžováním vyrazit někam na hory. Popravdě, davy lidí v Krkonoších, Jeseníkách či Orličkách nás již moc nelákají a tak jsme chtěli zkusit něco jiného, i když pro nás, takřka ve středu republiky není problém si do našich hor zajet jen na otočku a ušetřit tak za ubytování.

Je čtvrtek časně ráno a my vyrážíme nejdříve po D1 a následně po D3 směrem na Linz. Plánem je cestou do „Malty“ sjet z dálnice a někde vůbec poprvé nastoupit do rakouské lyžařské stopy. S hledáním místa, kde je sníh, nám pomohla pro nás neznámá webová stránka bergfex.cz, kterou můžeme rozhodně doporučit. Vybíráme lyžařské tratě co nejblíže naší trase a tak sjíždíme z dálnice na město Radstadt a zcela bez problémů parkujeme zdarma pod dědinkou Untertauern.

Je 13 hodin a my konečně vyrážíme zdolat první porci běžkařských kilometrů. V tuto chvíli se patří zmínit, že nás překvapilo, jak dobře jsou lyžařské tratě zaznačené i v našich oblíbených mapy.cz a doma naplánovaný okruh jsme projeli celý a ani jednou jsme se neocitli mimo naplánovanou trasu. Luxusní lyžařská stopa včetně pásu pro bruslení nás podél řeky Nördliche Taurach, několika samot a golfového hřiště zavedla údolím až na okraj města Radstadt. Zde fotr zavzpomínal o více jak 20 let zpět, kdy se zde dvakrát postavil na start silničního cyklistického maratonu.

Celé údolí je velice malebné, kolem spousta kopců, hřebenů hor a krásné prostředí kolem řeky je ideální kulisou pro příjemný sportovní zážitek a je už jedno, jestli v létě na kole, nebo v zimě na lyžích. Na úrovni kostela, dominanty města, jsme kolem místní sjezdovky začali stáčet zpět a to druhou stopou, která vedla jinou částí údolí a tudíž až na jeden úsek, přímo kolem řeky, neprojíždíte stejná místa dvakrát.

Cestou míjíme několik samot a u jedné nás překvapí obrovská dřevěná židle, pod kterou je stylové parkování pro auto. Zajímavé dílo, které do zdejší krajiny jaksi nenásilně zapadá. Po zhruba 23 kilometrech jsme zpět u auta a pochvalujeme si, jak pěkné svezení to bylo a takřka bez lidí. Nesmíme zapomenout zmínit, že řada lyžařských tras v Rakousku je zpoplatněných, ale zrovna jedna z mála bezplatných lokalit je právě tato.

Na chvilku se jdeme podívat na zvířata do místní mini zoo a potom již pokračujeme dále směrem na Maltu. Silnice nás vede přes vysokohorské středisko Obertauern a tak zastavujeme a se západem slunce stíháme ještě několik fotek okolních horských masivů. Je zde spousta hotelů, lyžařských vleků, všude řady aut a mraky lidí. V tom je běžkování v Alpách super, neboť většinou se sem jezdí za sněhem na sjezdovkách, ale do stopy vyrazí minimum lidí.

Sjíždíme do údolí, míjíme město Sankt Michael im Lungau a do cesty se nám staví 15% stoupání vedoucí přes zimní středisko Katschberg. Z katschberského sedla (1641 m n. m.) nás ještě čekalo ostré klesání na stranu dálnice, která nás dovedla do města Gmünd, kde si dáváme k večeři výbornou pizzu. Je 18 hodin a do cíle naší cesty to máme 7 kilometrů. Na ubytování na nás čeká pouze vzkaz od majitele a dva klíče, vybalujeme věci z auta a jdeme bydlet. Ubytování je sice skromné, ale relativně prostorné a to nám vyhovuje. Po krátkém klábosení jdeme spát, protože ráno nás po hotelové snídani čeká přesun na další lyžování.

V pátek ráno vstává první fotřík a ladí, kam se dopoledne vydáme do stopy, neboť se chceme trochu pošetřit před celodenním sobotním lyžováním v Ramsau. Nejbližší lokací, která se zdá nejvhodnější, je vzdálená pouhých 30 kilometrů a o 900 metrů výše nežli údolí Malty (850 m n. m.), jež je zcela bez sněhu. Blíží se desátá hodina a my parkujeme na sedle Schönfeld. Před námi sjezdovka a na okolních loukách je vrstva přemrzlého sněhu, který dle všeho díky inverzi značně povolil a přes noc zmrzl. Zvažujeme, jestli to zkusit, nebo vybrat jiné středisko.

Nakonec volíme první variantu, trmácet se někam jinam další hodinu již nechceme. Z vedlejšího auta vyndává posádka skialpy, jež se sem dnes vyloženě hodí. Je mrazivo, lehce pofukuje, ale krásně svítí sluníčko a okolní krajina láká k prozkoumání. Jihovýchodním směrem vypadá stopa relativně dobře, není přemrzlá a lehce stoupá mezi okolními horami kolem pramene Krems, jež se následně vlévá do řeky Lieser. Bohužel po zhruba kilometru stopa mizí, kousek je nutné sundat i běžky, neboť část trasy vede po zásobovací cestě a dále, ač vidíme pozůstatky stopy, je to již spíše na ty skialpy. My to ale nevzdáváme, chceme vybranou trasu zdolat celou až do 1850 m n. m.

Otáčíme se tedy a vracíme se níže a napojujeme se na druhou část okruhu, která vede více po úbočí údolí. Je to sice z mírného kopce, ale protivítr rychlé jízdě moc nenahrává. Dostáváme se až k hotelu Jugendgästehaus Schönfeld, od kterého je to doleva k autu již pár metrů. I zde se dalo na mapy.cz spolehnout, o něco méně však na informace uvedené v aplikaci pro lyžaře bergfex.cz, ale nakonec i těchto 6 kilometrů stálo za to a příjemně jsme si to na sluníčku a větru užili.

Balíme lyže a vracíme se na ubytování, dáváme lehkou svačinku a vymýšlíme nějaký relaxační výlet na odpoledne. Údolí Malta toho nabízí více, ale o tom až někdy později.

Na sobotu jsme si připravili celodenní běžkování v Ramsau, o kterém se dočtete v našem dalším příspěvku, protože tato lokalita je za nás hodně specifická.

Máme zde tedy neděli, snídaně, placení ubytování, balení a odjíždíme v protisměru cesty, kterou jsme do Malty přijeli. V plánu máme ještě jedno lyžování, tentokrát kousek pod vrcholem Obertauern v biatlonovém areálu Gnadenalm. Vyrážíme z Malty, kde je skoro jasná obloha a všude zelená tráva, přejíždíme katschberské sedlo, kde poletuje sníh, stejně jako cestou údolím od Sankt Michael im Lungau až na Obertauern, kde při teplotě -2 °C bohužel začíná přecházet sníh v déšť.

Parkujeme a jdeme omrknout situaci, všude na sněhu ledové krusty, to nevypadá vůbec dobře, ale slabý déšť přechází do několika málo kapek a v areálu začíná pracovat rolbař na obnovení stop i dráhy pro skate. Byl by to hřích, nevyužít poslední možnosti lyžování a nevyrazit do čerstvě upravené stopy. Vyndáváme lyže a vyrážíme se sklouznout do stopy. Areál v údolí je rozlehlý a lze si vybírat z různých obtížnosti okruhů. Vzhledem k podmínkám jsme si vybrali modrý a nedaleký zkrácený černý okruh v nadmořské výšce kolem 1350 metrů, který jsme obkroužili třikrát.

Kocháme se pohledy na vrcholky hor a za chvilku máme v nohách příjemných 16 kilometrů. Pravda, že stopa ke konci začínala lehce namrzat a máza už nedržela jako na začátku, ale i tak jsme si to užili. Při lepším počasí a více času by se zde dalo vydržet podstatně déle a případně to protáhnout až k dalšímu nástupnímu místu, kde je v 1550 m n. m. další velké parkoviště. Třeba někdy příště.

Lyže do auta, suché oblečení na sebe a jdeme si dát k obědu něco do nedaleké restaurace, kde nám padla do oka gulášová polévka za 9 eur. Jo, byla to skvělá volba, velká mísa husté polévky, plné masa, výborně ochucené a nechybělo ani pečivo. Sedělo by se zde pěkně, ale na nás čekalo 500 kilometrů domů, cestou hodinu a čtvrt poskakování v koloně před tunely a především ledovka, která na nás na Vysočině čekala. Alpy, tak zase někdy.

Zdroj: Martin Pleva, plevicinatripu.blogspot.com

Zdroj: autorský text