Navštívili jsme prezidenta, traily i bunkry. Takový byl jeden den na gravel biku v Orlických horách

Spousta Čechů ráda cestuje a to nejraději do zahraničí. Přitom ale ani neví, co za krásná místa mají častokrát kousek za domem. Proto přijměte naše pozvání do příhraničí s Polskem, na dohled od Náchodu.

Výchozím bodem cyklovýletu se stalo parkoviště v Pekle u Bartoňovy útulny a sportovním náčiním gravelové kolo. První metry vedou do řádného kopce po cyklotrase 4037 až do obce Lipí, před kterou fotr zjišťuje, že mu v mobilu na řídítkách chybí stažené podklady pro polskou část okruhu. Je sice mírně rozladěn, ale ví, že v kapse má druhý mobil s mapovými podklady celé Evropy a holt budeme muset častěji zastavovat. Vjíždíme do Lipí a chtěl tomu asi osud, narážíme na hospůdku a na zídce reklama na bezplatný internet. Během chvilky si tedy mapy stahujeme a můžeme v klídku pokračovat dále přes Jizbice až za Dobrošov.

Pár metrů nad obcí na nás dýchl pořádný kus válečné historie, a to ve formě několika bunkrů, srubů a řopíků rozesetých po širokém okolí. Prvním z nich je dělostřelecký srub Zelený vystavěný v roce 1938, vedle kterého stojí návštěvnické centrum celé pevnosti Dobrošov a srub slouží jako hlavní vstup do podzemního komplexu. Po pár metrech jsme u srubu Můstek, který byl značně poničen německou armádou. Ta na něm testovala v roce 1943 novou válečnou munici, ale ani jedna střela nedokázala silné železobetonové zdi prorazit. Dalším pěchotním srubem na naší trase byl Jeřáb, Lom a Březinka, který je vyhotoven v rekonstruované kamufláži.

Od Březinky je to do Náchoda z prudšího kopce a tak kvitujeme směr, jakým jsme se nakonec okruh rozhodli jet, protože tlačení kol do kopce by bylo určitě náročnější, nežli stát na brzdách při sjezdu z něj. V Náchodě na náměstí v krátkosti prohlížíme řemeslný trh a šup zpět do sedel, čeká nás ostřejší stoupání k vojenskému hřbitovu, který je svým pojetím nevšední. Napojujeme se na cyklotrasu 4095 a po silnici míříme k vesnici Kramolna. Blíží se desátá hodina, slunce začíná topit, ale v lesním stoupání je stále příjemně. Nad vesnicí, stále po cyklotrase, je to mírně do kopce a následně příjemná hřebenovka kolem vrchu U Signálu až k obci Horní Rybníky, kterou projíždíme po cyklotrase 4091.

Za dědinou měníme cyklotrasu za zelenou turistickou značku s výhledy do kraje a až do Horní Radechové máme po pravé straně hřeben Orlických hor. Pokračujeme po žluté značce a následně silničními serpentinami sjíždíme do Hronova. Krátká zastávka u Zvonice u kostela Všech svatých a šup na cyklotrasu 4281 vedoucí do obce Žďárky, kde stáčíme vpravo na cyklotrasu 4152 vedoucí až na hranice s Polskem. Po průjezdu Malou Čermnou jsme okamžitě u našich severních sousedů a za necelý kilometr vjíždíme do Kudowa-Zdróje. Všude samá auta, autobusy, davy lidí, prostě nic co bychom vyhledávali, jenže je po jedenácté a něco by to chtělo do žaludku.

Hledáme však něco konkrétního a to pekárnu, kterou nám doporučil kamarád. Po nějakých 10 minutách hledání máme štěstí a narážíme u hlavního tahu na první pekárnu, krásně to tu voní. Volba byla jasná: švestkový koláček s drobenkou, v cukru máčená kobliha s ovocnou náplní, kobliha s krémem a borůvkami, to vše za 26 PLN. Výborná svačinka a dostatek energie na další kilometry, které začínají stoupáním po cyklotrase 4306 zpět k hranicím.

Před obcí Brzozowie míjíme stejnojmenné traily, které jsou zahrnuty do trailového souboru stezek nazvaných Glacensis Singletrack, které dobře znám z rozlehlé oblasti kolem Kralického Sněžníku. Byla by tedy škoda na traily nekouknout z blízka, proto vybíráme nejdelší okruh, který se vyznačuje i nejdelším stoupáním plným vraceček, kde se s gravelem hůře stáčíme, ale nakonec se snaha vyplácí a dostáváme se až na vrchol kopce Brzezie (495 m n. m.), odkud je pěkný výhled směrem na Kudowa-Zdrój a dále horský hřeben s vrcholem Skalniak (915 m n. m.).

Po náročnějším, ale hravém stoupání následoval za odměnu neméně zábavný sjezd, sem tam nechyběla nějaká ta klopenka, či jednodušší vlnka na propumpování k udržení rychlosti. Trail se zdál udržovaný, zatáčky jen lehce vybržděné a vhodný i pro méně zkušené bikery a bikerky či děti. Pokud tedy budete někdy poblíž, návštěvou neprohloupíte.

Z trailu sjíždíme opět na silnici a stoupáme dále k dědince Brzozowie a následně přes hranice do České Čermné, kde nás po vyjetí z lesa do očí „flákl“ velkoplošný barevný tisk podobizny současné hlavy státu s manželkou, následně se dozvídáme, že zde má chalupu a bývá v Čermné docela často. My pokračujeme dále obcí, kde si u obecního úřadu všímáme pěkné vodní nádrže na koupání, ke které zrovna mířila skupinka místních dětí. Nám však do cíle chybí zhruba 15 kilometrů a na trase ještě nejedno zajímavé místo, které chceme prozkoumat.

Cyklotrasa 22 nás po méně frekventované silnici dovedla až do dědinky Dlouhé, kde na jejím konci narážíme na samoobslužný bar, který nás zajímá i pro večerní program. Tento bar funguje na jednoduchém principu, vhodíte mince a čepujete točenou malinovku, Kofolu a pivo Rampušák. Bar patří k penzionu Hrádek a nabízí příjemné venkovní posezení a najdete zde i něco málo k snědku. Zmínit musíme samoobslužný chladicí box s několika druhy výkrojů z koláče „frgál“ a nechybí ani automat na několik druhů kávy.

Po krátkém odpočinku na rozcestí pod penzionem stáčíme doprava a po červené turistické značce se škrábeme na hřeben, kde se na jeho nejvyšším vrcholu Šibeník (655 m n. m.) tyčí rozhledna a vedle ní, kdo by to čekal, moderní informační centrum. Dozvídáme se, že rozhledna vznikla přestavbou větrné elektrárny, která byla před mnoha lety na vrcholu vybudována, ale nejen kvůli hluku nakonec nebyla čtveřice větrníků zprovozněna. Z elektrárny byl použit pouze tubus, ke kterému bylo doděláno točité schodiště, které vede až k vyhlídkové plošině ve výšce 32 metrů.

Z vrcholu jedeme dále po červené z ostřejšího kopce plného menšího i většího kamení až do města Nový Hrádek, kde máme v plánu návštěvu zříceniny hradu Frymburk. Jde celkem o zachovalé zbytky hradu z počátku 14. století, s omezeným vstupem jen při zvláštních příležitostech, jinak je vstup na vlastní nebezpečí. Obcházíme velkou část hradu a následně narážíme na přístřešek s ohništěm, který se nám velice hodí do našeho plánu na večer. Od zříceniny pokračujeme strmě z kopce po zelené značce k cyklotrase 4035, která nás bez větších potíží vede podél potůčku Olešenka až do našeho výchozího bodu v Pekle. Kdo chce, může si v cíli zajít do jedné z restaurací, nebo si jako my uvařit něco z vlastních zásob a na osvěžení po celodenním výletování lze celkem pohodlně využít sousední koryto potoka Olešenky, jejíž čistota a teplota k tomu přímo vybízí.

Vzhledem k tomu, že bylo něco po třetí hodině a slunce pořádně hřálo, rozhodli jsme se zajet autem na krátký relax u bazénu v Dobrušce. Ke zdárnému zakončení dne jsme si zakoupili klobásku a anglickou slaninu, kterou jsme si opekli na vyhlídnutém místě u zříceniny hradu Frymburk, a následně se přesunuli k rozhledně Šibeník, kde jsme prožili úchvatný západ slunce s výhledy do širokého okolí. Celý den jsme zakončili práškem na spaní v podobě točeného piva Rampušák ve zmíněném samoobslužném baru v  Dlouhé. Byl to vydařený den, na který rádi vzpomínáme.

Zdroj: Martin Pleva, plevicinatripu.blogspot.com, autorský text