Korsika je pestrým ostrovem pro celou rodinu: Poprvé na trajektu a čtyřdenní koupání nejen v moři

Pátek 13. prosince 2025 určil odvíjení se věcí příštích. Po 20 letech praxe v oboru malého či většího vedení nejrůznějších výrob jsem se i já dočkal premiéry v podobě padáka. Rána, vymačkaný jako citrón, uprostřed intrik, s pocitem zneužití a nepochopení. Ozdravný proces začal snahou posílat jen pozitivní informace dovnitř a ven. Těžké. Přetěžké.

Vždycky jsem měl rád cestování, a proto jsem se dostal v době odpočinku, který mi byl seslán, ke snaze občerstvit svůj mozek seriálem Fotr na tripu. Několikrát jsem měl možnost vidět pouze část nějakého dílu, ale teď to bylo jiné. Když jsem se pak někdy v březnu ptal dětí, kam by chtěly letos jet na letní dovolenou, zaznělo jen, aby tam bylo alespoň trochu moře. Super, ještě s námi někam vůbec chtějí jet.

Na ženě jsem tedy nechal rozhodnutí, zda Korsika či Sardinie. Odpověď však zazněla „Oboje!“ Tak jo, je potřeba udělat plán, co jsme schopni stihnout za dva týdny dovolené, abychom z toho něco měli, neotrávili děti ani sebe a zkrátka si to užili. A kolik to všechno bude stát. A budeme na to mít?

Do konce března jsme koupili lístky na trajekty a je nutné říct, že jsme váhali asi 14 dní a již během nich se začala cena zvedat o cca 30 eur, takže nás to donutilo se opravdu rozhodnout. Nakonec to vyšlo tak, že jsme se měli plavit se třemi různými společnostmi.

Co se týče příprav, tak bych ještě doplnil, že naše auto Sharan z roku 2015 je v trénované kondici, a protože má pouze lepící sadu, rozhodl jsem se vzít jako rezervu zimní pneu. Nedokázal jsem si představit, jak někde v horách budu řešit pomoc na telefonu. No a do střešního boxu přišel samozřejmě i stan a spacáky, kdyby něco nešlo podle plánu.

Výhoda tetičky číslo 1 - dala nám možnost ušetřit za ubytování a místo toho jsme raději pozdravili rodinu v městečku Thiene. Tak či tak rozdělení cesty mezi Brnem a Livornem v plánu bylo. Je potřeba se neuhnat na startu, obzvlášť, když ty přechody mezi páteční prací do večera a brzkým sobotním ranním výjezdem jsou hektické a berou sílu.

Původní zakoupený lístek na trajekt je u společnosti Corsica Ferries za 182 eur, bez kajuty či místenek na sezení. Odjezd 29. 6. v 17:15 z Livorna. Necelý týden před odjezdem se však setkáváme s první negativní zkušeností, když mi přijde e-mail, že společnost zrušila spoj v danou hodinu. Máme asi pět možností náhrad, avšak v den původního termínu pouze jeden spoj. Ok, bereme. Odjezd již 12:15. Kvůli tomu odjíždíme z Thiene po šesté ranní, abychom vše stíhali včas, pořád nás čeká ještě asi 400 km.

První bod a překvapení pro děti, zastávka u šikmé věže v Pise, která je po cestě, holt nebude. I o tom to cestování je. Asi hodinu před přístavem se měníme s manželkou za volantem a já si beru do rukou vytisknutý lístek na trajekt. A to je pěkné, společnost mi dole na konci lístku věnuje jako omluvu za změnu spoje 50 eur do restaurace na trajektu.

Do přístavu jsme přijeli přesně podle not 1,5 hodiny před naloděním a v řadě jsme byli někde ve 2/3. Značení bylo bezproblémové a vše jednodušší, než jsme si původně všichni mysleli. Žena pak mohla za hodinu řízení za odměnu zažít premiéru v nájezdu na trajekt a my se začínali proměňovat v přerostlé děti na školním výletě.

Spoj mezi Livornem a Bastií trval 4 hodiny a v letním krásném počasí to uteklo rychle i venku, kde jsme si našli místo v závětří. V restauraci jsme samozřejmě nechali něco navíc než cenu za omluvu. Pokud má někdo malé děti, určitě plavky s sebou, malý bazének děti i rodiče určitě potěší.

Po příjezdu do Bastie jedeme trochu na sever cca 20 km do prvního ubytování Chez Aurele. Jeho hledání nakonec dopadlo dobře, moc nám nejdou GPS souřadnice, ale když to máte vytisknuté s obrázkem, sousedi se doberou, komu zavolat a kam vás poslat. Co mě zaujalo, že i když nemluví anglicky, jsou opravdu zarputilí ve vysvětlování a v gestikulaci a vy jen stojíte jako sloup a pokyvujete. Když píšu tyto věty, tak si neuvědomuji, kdy jsem něco takového zažil obráceně v Česku. Docela mě ta obrácená myšlenka pobavila. Ubytování bylo skromné, ale na jednu noc velmi dostatečné.

Druhý den na Korsice je věnován přejezdu přes hory do Porta a spočinutí na nějaké pláži. I když vám navigace ukazuje 135 km a cestu do 2,5 hodiny, nenechte se zmást. My jeli těchto 135 km přes 3,5 hodin. V závěsu několika aut a s desítkami předností to ani jinak nejde. Náš čas samozřejmě ještě narostl se zastávkou ve městě Corte na kafíčko, shake a uspokojení zvědavosti. Každopádně přejezd je zážitek a krása pro oči. Uznávám techniku a co dokázal člověk vybudovat, ale co tvoří příroda, je pro mě pořád jiný level.

Asi ještě tři čtvrtě hodiny cesty před příjezdem do Porta míjíme najednou spoustu aut a mě dochází, že právě míjíme vstup do průsmyku Col de Vergio, který seriál Fotr na tripu pěkně popisuje. Snaha o zastavení se neshledává s pochopením unavené posádky a tak pokračujeme v cestě rovnou do hotelu Le Vaita, kde budeme dvě noci. Po ubytování a krátkém odpočinku vyrážíme na místní pláž. Vnímáme výhody i nevýhody písečné pláže a vaříme se v moři.

Druhý den máme v plánu plavbu lodí po stopách Fotra na tripu, nejlépe se skokem do bazénku, ale s jinou teplotou vody. No a odpoledne pláž či výlet podle sil rodinné posádky. Ještě večer zjišťuji trasy a ceny plavby lodí a fotím časy odjezdů pro poradu s rodinou. Ráno se necítí dcera ok, a proto po ranní poradě nakonec vyrážíme k moři pešky až o půl desáté a pouze ve třech.

Zdržení ranním rozhodováním a nedisciplinovaností dorážíme v čase odjezdového vakua. Nakonec se náhodně přesuneme k jednomu z prodejců až v 10 hodin, kde děláme rychlé rozhodnutí o 3,5 hodinové plavbě a platíme. Prodejce pozdržuje telefonicky odjezd a my dobíháme asi 300 m do mariny k naší lodi. Wau, to klaplo.

Výlet na lodi byl super, tak akorát dlouhý, úchvatné scenérie, dokonce se nám podařilo i vyfotit si delfíny a to dokonce nedaleko „bazénku“, do kterého v zimě skákal Pepa. Bohužel jsem se nikde před cestou nedovtípil, kde to přesně leží, takže jsem nebyl připraven omezovat osazenstvo lodi svým skokem do vody. A hlavně ani posádka a ostatní osádka nebyli připraveni se někde osvěžovat.

Když jsem kupoval lístek na loď, mluvil jsem o tom, zda je zastávka na koupání, bylo mi potvrzeno, že ano, ale bohužel to bylo míněno až na pláži Spiaggia Girolata, kde jsme strávili asi 40minutovou pauzu. Místo je charismatické místní komunitou i místními specialitami, které je zde možné v létě ochutnat a zajímavostí je, že sem nevede silniční cesta. Je možné se sem dostat pouze lodí nebo 4hodinovou pěší túrou, což možná dělá z daného místa určitý ráj.

Třetí den na Korsice jsme vstávali brzo a vyrazili jsme opět na východní pobřeží. Nejdřív kolem západního pobřeží do města Ajaccio a následně do hor přes Col de Bavella až do hotelu Gite d'etape San Pasquale, kde jsme měli strávit poslední noc. Dostat se autem na Col de Bavella trvá minimálně 3 hodiny a se zastávkou v Ajacciu to znamenalo, že jsme se na vrchol dostali někdy v čase pozdního oběda.

Na parkovišti jsme využili stínu stromů a udělali oběd ve stylu plynového vařiče a konzerv. Výhled byl krásný a přicházející bouře náš škádlila. Průsmyk Col de Bavella je frekventované místo, přesto mi ale nepřišlo přelidněné. Našel jsem si zde túru vedoucí ke koupání v kaskádě Polischella, ale protože by to bylo tam i zpět na další 2 hodiny, musel jsem to zklamaně nechat na jindy. Rozhodně věřím, že se na Korsiku vrátím a toto místo budu mít čas více poznat.

Po obědě, krátké procházce a dlouhém kochání se vydáváme směr ubytování. Stále nás čeká přes hodinu cesty. Po cestě neodolám zklamání, že jsem se nevykoupal v tůni a zastavuji na chvíli na jednom z mnoha míst kolem cesty. Osvěžuji se v řece, a nakonec se mi daří zaujmout a osvěžit i děti. Jinak hotel, kam poté míříme, je zajímavý tím, že je ve vesnici, kde končí pěší horská stezka GR20 vedoucí ze severu Korsiky na její jih.

Jde tedy o jedno z nejvíce frekventovaných ubytovacích zařízení pro tyto dobrodruhy. Přestože byl červenec, napočítali jsme celkem 4 skupiny od 4 do 10 lidí. Některé jsme zaznamenali i před pár hodinami ještě na Col de Bavella. Je to jako sledovat pocity lidí po uběhnutém maratonu. Respekt! A k poslední večeři na Korsice nechyběla samozřejmě velmi slušná pizza.

Čtvrtý den na Korsice máme v plánu koupačku, město Bonifacio a přesun trajektem na Sardinii. Odjezd v 17:00. Všechno pěkně sedí podle Fotra na tripu - pláž Rondinára s placeným parkovným cca 6 eur za mě byla nejhezčí písečná pláž, kterou jsme zde navštívili. No a pak už fotogenické město Bonifacio. Samozřejmě nesměly chybět schody krále Aragonese.

Korsika nás příjemně překvapila, díky velikosti má člověk stále pocit, že je na ostrově a hory uprostřed dodávají ostrovu divokou nespoutanost. Střídání koupání jak v moři, tak tůních je excelentní, no a jediné mínus je opravdu hnusné kafe.

Jdeme si spravit chuť na italskou Sardinii.

Zdroj: autorský text