Zapomeňte na Benátky. Našli jsme krásné italské ostrovní městečko, kam davy vážně nejezdí

Už samotný příjezd na ostrov je originální, protože k němu vede z pevniny silnice po uměle vytvořeném náspu mezi lagunami. Isola del Sole neboli „Ostrov Slunce”, přesně tak je označováno městečko v průvodcích a na internetu. Oficiální název je ale Grado, kde v našem případě bezplatně parkujeme na „předměstí“ Grado Pineta. Do centra pak vyrážíme pěšky.

Cestou stíhám pár snímků východu slunce z lávky vedoucí na mini ostrůvek Splusette, kde v malém přístavu kotví motorové čluny. Vpravo od lávky již začíná nekonečná pláž, kolem které vede promenáda až do okrajové části města Grado. Hlavní pláž Spiaggia Principale je takřka 3 km dlouhá a je považována za nejkrásnější, nejlépe vybavenou a udržovanou v Itálii. Mimo neplacené pláže je zde několik placených pláží, které jsou velice dobře vybavené veškerým servisem i zázemím, kdy se nezapomíná ani na ty nejmenší. My máme trochu smůlu, protože je zrovna velký odliv a vyvěšena je červená vlajka.

Pokračujeme tedy podél pláže dále, po pravé straně míjíme rozlehlý autokempink, dále moderní sportovní areál, park, aquapark a dokonce i vyhlášené termální lázně na léčbu revmatismu. Cestou potkávám spoustu běžců, cyklistů i lidí na kolečkových bruslích. Atmosféra je tu příjemná, uvolněná, prostě dovolenková. Na začátku města Grado míjím pěknou barevnou mozaiku ve formě tabule, moderní dětské hřiště a v nábřežním parku u vyhlídky i několik fontán.

Chceme využít přijatelné teploty, a tak si historickou část města necháváme na později a zatím pokračujeme dále kolem jihozápadního břehu, kde již písčitou pláž vystřídaly vlnolamy. Míjíme zadní část radnice, kde nás zaujaly skleněné vitráže a o kus dále veřejnou knihovnu s další pěknou mozaikou u vstupu. Dostáváme se kousek od historického centra a vpravo začíná největší z lákadel - pláž Costa Azzurra, která je z části placená a zároveň vedle neplacená veřejná. Každý si tedy může sám vybrat, jestli využije placeného servisu ve formě lehátka, slunečníku, toalet atd., nebo si ustele jen tak nalehko v písku.

My pokračujeme rovně přímo ke zdejší marině, kde stáčíme vpravo a po ulicích Antonio Pigafetta a Trieste se dostáváme do ulice Bersaglieri. Jdeme kolem kanálu, kterým se vlévá moře do centra města a přístavu Mandracchio ve tvaru Y. Po celé délce kanálu stojí rybářské lodě a rybáři na nich kontrolují a přerovnávají sítě po nočním rybolovu. Až zde si uvědomujeme, jak je pro místní obyvatele rybářství důležité a i v dnešní moderní a přetechnizované době náročné. I když se nacházíme skoro v centru města, připadáme si jako v nějaké zapadlé rybářské vesničce.

V přístavu kotví několik moderních plachetnic, vpravo nemůžeme přehlédnout památník padlým v moři (Monumento ai caduti del mare) a po celém obvodu mariny narážíme na restaurace, kavárny a nechybí ani široká nabídka kopečkové zmrzliny. Pokračujeme k mostu Scaramuzza, který přes kanál Schiusa vede na stejnojmenný ostrov. Pokračujeme kolem kanálu na východ, míjíme řadu menších či větších lodí a dominantu tohoto místa, moderní apartmánový dům Tiziano s restaurací. Kolem celého kanálu roste spousta zeleně a navíc je zde s námi minimum lidí, a proto se tu cítíme příjemně.

Přes most Egidio Bullesi se vracíme zpět na druhou stranu kanálu a po druhém břehu míříme zpět k přístavu Mandracchio. Na rohu si všímáme černobílé fotografie, jak to zde vypadalo v 19. století oproti současnému stavu. Pokračujeme rovně uličkou Orseolo, následně vlevo do uličky Marina a v průběhu procházky míjíme několik kaváren i restaurací a tak to tu pěkně voní. O kousek dále míjíme stylovou mateřskou školku s modrými okenicemi a stáčíme vpravo.

Před námi je návštěva historického centra města Grado a to je mimo jiné důvod, proč sem řada turistů přijíždí. První se před námi otevře pohled na centrum Campo dei Patriarchi, kde stojí Basilica di Sant’Eufemia, Basilica di Santa Maria delle Grazie (v obou naleznete mozaiky a fresky z 6. století) a Auditorium San Rocco. Celé staré město, jež pochází z římských dob, patří mezi nejstarší části ostrova a jde o nejlépe dochované středověké město severní Itálie.

Před kostelem Santa Maria delle Grazie nás zaujal na náměstí starý historický kříž Patriarchina, stáčíme vlevo a ulicí Gradenigo míříme k věžovému domu Torre dei Pigo, jež je zajímavý věžičkou a obloukovým podloubím. Na konci ulice narážíme na rohový kamenný dům hudby „Casa della musica“, který je svojí architekturou zcela jiný, než jiné stavby, které jsme v Grado viděli. Na rohu domu již stojíme jednou nohou na náměstí Piazza Biagio Marin, pojmenované po slavném básníkovi. Nelze přehlédnout ani zdejší památník ai Caduti di tutte le guerre, který je věnován padlým ve všech válečných konfliktech, od kterého již kolem čelního vstupu do radnice míříme směrem k našemu výchozímu bodu.

Co se týče koupání, lehké svlažení před odjezdem jsme nakonec zvládli, ale až v Grado Pineta, když moře lehce nastoupalo. Poněkud rozpačití jsme zde však byli z bahnitého podloží. Na zmíněných městských plážích jsou podmínky mnohem příznivější. Každopádně dlouhé, písčité pláže v okolí Grada jsou ideální pro rodiny s dětmi, ale také pro starší návštěvníky či zdravotně postižené a to i díky pozvolnému vstupu do moře.

Za návštěvu v okolí Grada zajisté stojí ještě přírodní rezervace Valle Cavanata, 2000 let staré město Aquileia, zámek Miramare a město Palmanova, které je zařazeno na seznam UNESCO. My tato místa už ale vynecháváme a při zpáteční cestě místo toho děláme zastávku ve městě Ronchi dei Legionari v nákupáku Conad na výbornou a levnou pizzu z kamenné pece a rychlý nákup a frčíme vstříc zácpám, uzavírkám a především bouřkám snad v celém rakouském úseku cesty k nám na Vysočinu. Cesta to byla úmorná, ale výlet stál za to.

Zdroj: Martin Pleva, plevicinatripu.blogspot.com