V Británii jsme ujeli prvních 1000 km. Stonehenge jsme viděli zadarmo a objevili Clarksonovu hospodu

Plavbu jsme zvládli úplně v pohodě. Dokonce jsme se nalodili na trajekt o jednu plavbu dřív, což je mimochodem docela příjemná výhoda – když stihnete předchozí loď a je místo, prostě vás vezmou a nemusíte tvrdnout v přístavu a čekat na tu svou.

Byl to náš druhý trajekt v životě, takže jsme už tak nějak věděli, do čeho jdeme. Jenže oproti trase Estonsko – Finsko to byl trochu kulturní šok. Tenkrát jsme měli pocit, že jsme nastoupili do plovoucího kasina s restauracemi, bary a vším možným. Tady to spíš připomínalo linkový autobus, který náhodou plave.

Když jsme konečně dorazili k britským břehům, v hlavě mi začala hrát písnička z Asterixe a Obelixe dobývajících Británii. Přesně tak jsem si totiž připadala – jako někdo, kdo vyráží dobýt nový svět. Míra byl ale trochu nervózní. Přeci jen ho čekala premiéra: řízení vlevo.

Naštěstí jsou hned po výjezdu z trajektu všude šipky, značky a nápisy „KEEP LEFT”, takže vás to docela spolehlivě navede. Jenže po pár kilometrech jsme zjistili, že to nebude úplně jednoduché. Míra totiž seděl – jako správný Evropan – na levé straně auta, takže měl najednou mnohem horší přehled o tom, co se děje uprostřed silnice. Takže jsme vlastně řídili tak trochu oba. Já seděla vedle něj a byla permanentně ve střehu, zatímco si Míra pomalu zvykal na britské silnice a já si pomalu zvykala na to, že spolujezdec může mít skoro stejnou pracovní náplň jako řidič. Upřímně? Nervy jsme z toho měli oba.

Jako první zastávku v Anglii jsme zvolili Seven Sisters Cliffs – slavné bílé útesy na jižním pobřeží. Od Port of Folkestone, kde jsme se po přeplutí kanálu vylodili, je to asi hodina a půl cesty. Seven Sisters patří mezi nejkrásnější pobřežní scenérie v celé Anglii. Jde o sedm křídových útesů, které padají přímo do moře a táhnou se několik kilometrů podél pobřeží.

Zajímavé je, že mnoho Britů tvrdí, že jsou hezčí než slavné White Cliffs of Dover, protože nejsou zastavěné přístavem ani silnicí. Prostě jen bílé skály, zelené kopce a moře. Díky tomu se tu také hodně natáčí filmy. Seven Sisters se objevily například ve filmu Robin Hood s Russellem Crowem a některé záběry odsud se dostaly i do snímku Harry Potter and the Goblet of Fire.

Dorazili jsme tam odpoledne a sotva jsme vystoupili z auta, první, co jsme slyšeli, byla čeština. Školní zájezd. Co k tomu dodat, jsme prostě všude. Prošli jsme si okolí, udělali strašně moc fotek a vyrazili zpátky k autu. Ten den toho na nás bylo docela dost. Přepluli jsme English Channel, naučili se řídit na opačné straně silnice a hned k tomu přidali první anglickou přírodní atrakci.

A jako bonus? Konečně přestalo pršet. Proto jsme se rozhodli, že dneska přespíme v kempu. Spaní úplně na divoko jsme zde raději vynechali, přeci jen jsme v Anglii a tady má opravdu každý kus země nějakého majitele. Vybrali jsme Alfriston Camping Park, který je jen pár minut od útesů. Přivítal nás mladý Angličan na čtyřkolce, kterému kemp patří, a my poprvé slyšeli ten pravý britský přízvuk. Ne takový ten učebnicový z jazykových kurzů, ale pořádný venkovský akcent. Normálně jsem měla pocit, že na nás mluví Kaleb Cooper z pořadu Clarkson's Farm. Jestli ten seriál neznáte, vůbec nevadí, za chvíli se o něm totiž dozvíte víc…

Další den nás čekala jedna z nejznámějších památek světa – Stonehenge. Tohle místo zná asi každý z učebnic dějepisu nebo z dokumentů. Jde o prehistorický kamenný kruh starý přibližně 4500 let, který vznikal postupně v několika etapách. Některé kameny váží až 25 tun a vědci dodnes úplně přesně nevědí, jak je lidé v době kamenné dokázali dopravit na toto místo. Část z nich byla totiž přivezena z oblasti Preseli Hills, což je skoro 300 kilometrů daleko.

Když jsme ale uviděli cenu vstupného, první reakce byla: „No tak to teda ne.“ Vstup stojí kolem 27 liber na osobu, což už je docela slušná pálka. Naštěstí jsme si předem přečetli recenze cestovatelů – a to se nám na téhle cestě vyplatilo už několikrát. Někdy vám totiž dokážou ušetřit peníze nebo zkrátit cestu. Zde trik spočíval v tom ty slavné kameny obejít přes pole, dojít asi dva kilometry pěšky a dostanete se na turistickou stezku, odkud je výhled téměř totožný – jen jste o pár metrů dál a za plotem.

Takže plán byl jasný. Prošli jsme se přes pole, užili si příjemnou ranní procházku a pak jsme tam prostě stáli a koukali na jednu z nejslavnějších staveb planety. A upřímně? Výhled byl úplně skvělý. Mimochodem, Stonehenge je zarovnaný podle pohybu slunce – při letním slunovratu vychází slunce přesně mezi hlavními kameny. Proto se vědci domnívají, že mohl sloužit jako pravěká astronomická observatoř nebo rituální místo.

Byly teprve čtyři odpoledne a po neúspěšném pokusu o procházku kolem Highclere Castle jsme s Mírou seděli v autě a přemýšleli, co dál. Původně jsme chtěli jet na Diddly Squat Farm Shop až další den, ale když byl čas navíc, proč ho nevyužít. Tohle místo je totiž spojené s pořadem Clarkson's Farm, který sleduje Jeremyho Clarksona. Toho většina lidí zná z legendárního Top Gearu nebo pozdějšího The Grand Tour, kde testoval všechna možná auta světa a dělal si srandu ze všeho kolem.

V Clarkson’s Farm se ale pustil do úplně jiného světa, koupil farmu v oblasti Cotswolds a snaží se hospodařit. Výsledkem je kombinace dokumentu, britského humoru a dost často i naprostého chaosu, protože Clarkson většinu věcí dělá po svém a ne vždy správně. Při čtení recenzí jsme pak objevili něco ještě zajímavějšího. Asi hodinu od nás byla nová hospoda The Farmer's Dog, kterou otevřel právě Clarkson. A to nejlepší? V té době se o ní skoro nevědělo. Epizody s hospodou se teprve měly vysílat. Rozhodnutí bylo tedy rychlé, farmu necháme na další den a jedeme do hospody.

Hospoda The Farmer’s Dog je klasický britský venkovský pub, jen s Clarksonovým podpisem. Všechno se tu točí kolem lokálních surovin a produktů z okolních farem, včetně té jeho. Na večeři jsme si sice brousili zuby, ale měli úplně plno, takže jsme si dali alespoň cider, pivo a klasický britský meat pie, masový koláč do ruky. Tahle jednoduchá věc patří v Anglii mezi tradiční jídla už stovky let a přesně se hodí k takovému venkovnímu posezení. Po tomhle příjemném zastavení jsme přejeli do kempu někde mezi The Farmer's Dog a Diddly Squat Farm Shop, dali krátkou procházku po okolí a šli spát.

Ráno jsme vyrazili na Diddly Squat Farm Shop, tedy slavnou Clarksonovu farmu. Už samotný příjezd byl zážitek. Silnice, kopce i pole kolem nás jsme znali ze seriálu, takže jsme si cestu docela užívali. Realita nás ale rychle vrátila na zem. Před obchodem stála dlouhá fronta, která jasně ukazovala, že Clarkson je momentálně asi nejnavštěvovanější farmář v Británii. Naštěstí vedle fungoval food truck bez čekání, takže jsme to vzali prakticky a dali si oběd. Výborné burgery z lokálního masa a k tomu opět cider, ten jsme si v Anglii oblíbili až překvapivě rychle.

Horší to bylo se suvenýry. Do obchodu se prakticky nedalo dostat. Naštěstí jsme si vzpomněli na prodejní stan z Top Gearu u včerejší hospody, kde prodávali stejné věci a kde bylo o poznání klidněji. Takže jsme to otočili a jeli zpátky do hospody. Ukázalo se to jako dobrý tah, restaurace byla opět plná, ale stan fungoval bez problémů. V klidu jsme nakoupili, co jsme chtěli, a já si k tomu přibalila ještě jeden masový koláč na cestu.

Když to shrnu, kolem Clarksonovy farmy jsme strávili skoro 24 hodin, přičemž nám přesuny mezi hospodou, obchodem a okolní krajinou vlastně ukázaly mnohem víc než jen jednu zastávku. Projížděli jsme místa, která známe ze seriálu, a měli ten zvláštní pocit, že jsme se na chvíli dostali přímo do něj. A navíc jsme byli o krok napřed, protože jsme už viděli něco, co ostatní teprve uvidí v televizi.

Bylo načase zase trochu popojet. Další zastávkou bylo krásné historické město Bath – a večer jsme měli přespat u mého spolužáka ze základky. Ten mimochodem vůbec nevěřil, že za ním do Anglie dorazíme autem. Ale nejdřív Bath. Toto město je jedno z nejkrásnějších historických měst v Anglii a své jméno získalo podle římských lázní, které tu vznikly už před téměř dvěma tisíci lety. Římané tu postavili slavné Roman Baths, protože z podzemí vyvěrají horké minerální prameny. Dodnes patří mezi nejzachovalejší římské lázně v Evropě.

Celé město je zapsané na seznamu UNESCO, hlavně díky nádherné georgiánské architektuře – ty typické medově zbarvené domy z místního kamene vypadají skoro jako kulisy z historického filmu. A to je vlastně docela trefné, protože filmaři Bath milují. Já jsem tam samozřejmě měla svůj vlastní plán – najít filmová místa ze seriálu Bridgerton. Tenhle seriál od Netflixu se tu totiž částečně natáčel. Takže zatímco Míra si v klidu prohlížel město, já nadšeně pobíhala a hledala Bridgerton spoty.

Po asi dvou hodinách procházení jsme udělali ještě menší nákup a vyrazili za Martinem a jeho ženou Lizzy do městečka Wellington, Somerset. Přivítali nás s otevřenou náručí, skvělým jídlem a samozřejmě i nějakou tou kapkou alkoholu. A my jsme okamžitě využili jednu zásadní věc – jejich pračku. Na cestě jsme už byli přes týden a možnost vyprat si u známých je prostě luxus. Mnohem lepší než řešit prádelny nebo improvizovat někde na ubytování.

Cestou jsme objevili ruiny Lamphey Bishop's Palace. Jde o pozůstatky středověkého paláce z 13. století, který patřil biskupům ze St. Davids. Ve své době to bylo luxusní sídlo duchovenstva – nechyběla velká hala, kaple ani soukromé zahrady. Dnes jsou z něj sice jen romantické ruiny, ale právě to má své kouzlo. Navíc je vstup zdarma, takže jsme si mohli v klidu projít celé místo a představovat si, jak to tu asi vypadalo před několika stovkami let.

Pak jsme pokračovali k monumentálnímu Pembroke Castle. Tenhle hrad patří mezi nejimpozantnější pevnosti ve Walesu. Pochází z 11. století a narodil se zde dokonce Henry VII., zakladatel dynastie Tudorovců. My jsme se tentokrát spokojili jen s procházkou kolem hradu a pohledem z dálky. Už jsme měli trochu naspěch, protože trajekt nečeká. A co nás čeká dál? Irské břehy už nám pomalu mávají.

Zdroj: autorský text