Odpočinková dovolená v Chorvatsku? Picí soutěž s Němci u bazénu a pak pravá chorvatská Ibiza

Byl červenec a začínalo to pravé léto. Měli jsme volno a asi tak dva měsíce po našem tripu na nejjižnější bod Evropy nás zase začaly brát roupy. Jenže tentokrát jsme si řekli, že to zkusíme jinak.

Normálně jezdíme jen já a Míra, což v podstatě znamená vždy jediné - žádný odpočinek, žádné válení na pláži, ale klasika ve stylu „ještě 150 kilometrů, tam je něco zajímavého“. Když jsme jen ve dvou, prostě to nevydržíme a musíme jet dál a dál. Tentokrát jsme ale chtěli opravdu zvolnit tempo, takže jsme na to šli chytře. Přibrali jsme dva kamarády. Řekli jsme si, že si pojedeme na pár dní odfrknout, a kam jinam než na legendární Zrće Beach.

Jenže realita je taková, že už nám je přes třicet a týden čistě na párty pláži bychom asi úplně nedali. Dovolenou jsme si proto rozdělili na dvě části. Tři dny pohoda v Crikvenici a tři dny na Pagu ve městě Novalja, které je od Zrće co by kamenem dohodil.

S kamarády jsme se měli sejít až 9. července v Crikvenici. Fiši se nám zdržel v Ostravě na fesťáku, takže jsme s Mírou nelenili a vyrazili o den dřív. Přece nepojedeme rovnou do Crikvenice, to by nebyla naše klasika.

Cestou jsem si našla pár zastávek, které jsem chtěla vidět. První byla asi hodinku od hranic, u města Marchtrenk. Z ničeho nic u silnice stojí obří kovový kruh, kterému se ne nadarmo říká Hvězdná brána. Kdo někdy tento seriál viděl, hned ví, odkud vítr vane.

Jde o kovovou repliku brány z onoho seriálu, kterou vytvořil místní umělec jako poctu tomuto sci-fi fenoménu. Stojí mezi domy a poli, takže působí trochu absurdně. Člověk projíždí rakouskou vesnicí, samý pořádek, zahrádky, květiny, a najednou portál do jiné galaxie.

Udělali jsme pár rychlých fotek, trochu si pohráli s perspektivou, jako že do ní vstupujeme, a pokračovali dál.

Další zastávkou byl Hallstatt, jedno z těch míst, které člověk viděl na tisíci fotkách a říká si, že to ve skutečnosti nemůže být tak hezké. Jenže ono je. Dorazili jsme tam kolem šesté večer, kdy už mizí jednodenní turisté a městečko se trochu uklidní.

Zatímco Míra si užíval horskou koupačku, já se jen procházela po nábřeží a koukala na ty pastelové domečky nalepené na skále. Hallstatt patří mezi nejstarší obývaná místa v Evropě a proslavil se hlavně těžbou soli. Právě díky ní byl kdysi tak bohatý. Dnes je zapsaný na seznamu UNESCO a denně sem proudí tisíce turistů. Dokonce má i svou kopii v Číně.

Po krátké procházce jsme začali řešit otázku, kde dneska spíme. Booking v Hallstattu nepřipadal v úvahu. To je přesně ten typ místa, kde za cenu jedné noci skoro koupíte ojetinu. Popojeli jsme kousek zpátky a zaparkovali pod sjezdovkou na parkovišti. Už tam stálo několik dalších aut a podle poznávacích značek bylo jasné, že jsme v české kolonii.

Bylo léto, teplo, nikomu jsme nepřekáželi, tak snad to projde. V Rakousku se totiž nadivoko spí docela špatně. Oficiálně to většinou povolené není a pokuty nejsou zrovna malé. Toleruje se jen nenápadné nouzové přespání v autě, bez stanu a kempingové výbavy. Takže jsme jen zatáhli závěsy a dělali, že neexistujeme a vše proběhlo bez problémů.

Druhý den jsme sbalili naše saky paky a hurá do Chorvatska. Jenže počkat, my jsme vlastně měli pořád před klukama náskok. Bylo devět ráno, a zatímco oni teprve vyjížděli z Ostravy, my stáli někde v Rakousku. Oni tam tedy podle všeho budou nejdřív kolem šesté večer a nám to do Crikvenice trvá sotva pět hodin, tudíž stíháme ještě jeden výlet po cestě.

Tak jsme to stočili přes Slovinsko. Tam zastavujeme strašně rádi. Už jsme tu v minulých letech navštívili třeba jezero Bled nebo Škocjanské jeskyně, které zatím vedou žebříček nejlepších jeskyní, co jsme kdy viděli. A že už jsme jich pár prošli! Každopádně tentokrát jsme si vybrali vodopád Kozjak.

Zaparkovali jsme na malém parkovišti, přešli most přes tyrkysovou řeku a pak už jen šli lesem podél potoka. Žádné davy, žádné atrakce, jen příroda a dřevěné lávky. Po asi dvaceti minutách chůze se stezka zúží, skály se kolem vás začnou zavírat a najednou vstoupíte do jakési kamenné místnosti. A tam, uprostřed skalního amfiteátru, padá do zeleného jezírka patnáctimetrový vodopád Kozjak.

Je to zvláštní místo, protože vodopád není na otevřeném prostoru, ale schovaný uvnitř skalní dutiny, takže působí skoro jako v jeskyni. Světlo sem proniká jen shora a voda má díky minerálům a odrazům skal úplně neskutečnou barvu. Celý vodopád je součástí Triglavského národního parku a oblast kolem řeky Soča patří k nejhezčím koutům Slovinska.

Dřív se tudy navíc táhla fronta první světové války a okolní hory byly svědky jedněch z nejkrvavějších horských bojů v Evropě. My jsme se u vodopádu zdrželi asi hodinku. Pár fotek, chvíle chladu ve stínu skal a pak zase zpátky k autu.

Po vodopádu jsme se vydali dál do Chorvatska. Jenže čím víc jsme jeli na jih, tím víc se teplota šplhala nahoru. Naštěstí jsme jeli kus cesty podél zmíněné řeky Soča, takže nebyl problém občas zastavit a v té ledové vodě se smočit. Soča pramení vysoko v Julských Alpách a voda je tak studená, že i v parném létě připomíná spíš horský ledovec než řeku.

Jde o jednu z nejkrásnějších řek v Evropě. Říká se jí také „smaragdová řeka“, protože má neuvěřitelně průzračnou tyrkysovou barvu. Lidé sem jezdí na rafting, kajaky nebo canyoning a silnice kopírující tok řeky patří mezi nejhezčí horské trasy, jaké se dají autem projet. My jsme ji využili hlavně jako přírodní klimatizaci. Zastavit u vody, rychlá koupačka a zase zpátky do auta. A pak znovu a znovu...

Hurá, jsme tady. Crikvenica. Klasické chorvatské letovisko, dlouhá promenáda, oblázkové pláže, restaurace, zmrzlina na každém rohu a všude slyšíte češtinu, slovenštinu a němčinu. Už za dob Rakouska-Uherska sem jezdila vídeňská smetánka na ozdravné pobyty, protože tu bylo příjemné klima a čistý vzduch od moře. Dodnes se tu říká, že to bylo jedno z prvních lázeňských letovisek na Jadranu.

My jsme si našli super apartmánek asi 400 metrů od pláže. Jenže kdo zná chorvatské vzdálenosti, ví, že 400 metrů neznamená čtyři minuty chůze po rovině. Znamená to z kopce, do kopce, schody a serpentiny. Po vykoupání v moři si pak většinou říkáte, jestli to radši neotočit a neskočit zpátky do vody. Naštěstí měl náš apartmán i bazén. Nějak jsem tušila, že ubytování s bazénem bude lepší volba a nakonec se ukázalo, že to bylo naše největší útočiště. Kluci byli samozřejmě líní chodit každý den na pláž, takže bazén vyhrál na celé čáře.

Druhý den jsme zjistili, že máme sousedy. Takovou mladší partu Němců. A tak už asi tušíte, jak to dopadlo. Jak to říct slušně… Další dva dny čeští chlapci dokazovali, že umí pít líp než naši západní sousedé a ti si to samozřejmě nenechali líbit. Z nevinného posezení u bazénu se postupně stala mezinárodní soutěž, kde se nemluvilo, ale jen dolévalo. Kamarád Tomáš sice obhájil titul českého šampiona, ale další ráno jeho organismus připomínal spíš poválečné Německo v roce 1945.

Pobyt v Crikvenici skončil, a tak následoval přesun do Novalji na ostrově Pag. Přesun nám trval zhruba tři hodinky. My jsme to vzali po mostě a kluci trajektem. A světe div se, dorazili jsme skoro nastejno. Když na tento ostrov přejedete, máte pocit, že jste se ocitli někde na jiné planetě. Pag je jeden z nejzvláštnějších ostrovů v Chorvatsku. Je zde minimum stromů, bílé kameny, suchá krajina a vítr, který tu fouká z hor tak silně, že tu po staletí odnášel půdu i vegetaci.

Přitom má ostrov dlouhou historii. Už Římané tu těžili sůl a dodnes je pažská sůl jednou z nejznámějších v Chorvatsku. Stejně tak proslulý je pažský sýr, který má svou specifickou chuť díky tomu, že místní ovce spásají byliny pokryté mořskou solí, kterou sem zanáší vítr. Ostrov je také známý krajkou, která se tu tradičně vyrábí a samozřejmě díky párty zóně Zrće.

My jsme se rychle ubytovali a vyrazili do města. Říkali jsme si, že dnes dáme jen večeři a zlehka omrkneme Zrće a kluby, abychom si udělali obrázek, který bude ten nejlepší na další den.

Zrće je v podstatě chorvatská Ibiza. Dlouhá oblázková pláž, na ní obří open-air kluby, bazény, pěnové párty, DJové z celého světa a hudba, která hraje odpoledne, večer i ráno. V sezóně se tu střídají festivaly elektronické hudby a každé léto sem přijedou desetitisíce mladých lidí z celé Evropy. Celé to funguje tak, že přes den se jede lehčí režim, lidi leží na lehátkách, popíjí drinky, hrají DJ sety u bazénů a občas se někdo nechá zlákat na bungee jumping přímo nad pláží. Jakmile se začne stmívat, tempo se zvedá a kolem půlnoci se to tu přepne do plnohodnotného festivalového módu.

Na pláži stojí několik velkých klubů, z nichž každý má trochu jiný vibe. Nejznámější je asi Noa Beach Club, který je postavený přímo nad vodou na dřevěných molech. Má několik pódií, bazény a VIP zóny a často se řadí mezi nejlepší open-air kluby na světě. Pak je tu Papaya Club, Aquarius či Kalypso. Během léta se tu střídají festivaly jako Hideout, Sonus nebo Fresh Island, takže lineupy nejsou žádné béčko. Hrají tu DJové jako Martin Garrix, David Guetta, Timmy Trumpet nebo Steve Aoki.

My jsme tuhle známou pláž navštívili už v roce 2019, ale říkali jsme si, že s partou to bude teprve stát za to! Jenže Tofimu se udělalo nějak nevolno. Kombinace předchozích dní, sluníčka a bůhvíčeho ještě (přepíjení Němců) udělala své. Prohlásil, že dnešní okouknutí vynechá, a zamířil zpátky na apartmán. A tady nastal problém...

Víte, co je problém, když máte společný apartmán? Jedny klíče. My vyrazili na párty, Tomáš do postele. „Hlavně měj zapnutý vyzvánění,“ říkáme. „Jasně, nejsem blbej“ říká Tofi. No… Hádejte, jak to dopadlo. Já, Míra a Fiši jsme se vrátili docela brzo. Kolem půlnoci jsme stáli před apartmánem, jenže Tofiho přemohla nemoc a spánek. Telefon potichu a světla zhasnutá. Takže jsme do tří do rána chodili po Novalji a hledali řešení.

Fiši to nakonec vzdal a lehl si před apartmán na nafukovací lehátko sousedů. Asi jsme to měli udělat stejně. Ponaučení zní jasně: buď chtějte víc klíčů, nebo každý svůj apartmán. Na tyhle srandy už jsme asi starý. Nikdy bych nevěřila, že jednou použiju hlášku ze Smrtonosné zbraně.

Zbytek pobytu jsme trávili střídavě na plážích v Novalji nebo v klubech na Zrće. Dokonce jsme objevili i místo s léčivým bahnem v oblasti Kolanjsko blato. Je to chráněná rezervace, kde se v mělkých lagunách usazuje minerální bahno, které má prý pomáhat na klouby a kůži. Takže jsme si řekli, že trochu lázeňství mezi párty neuškodí.

Takže když to shrnu: sedm dní odpočinkové dovolené u nás znamená za první den stihnout všechno, co se po cestě naskytne, druhý den výlet ve Slovinsku, pak tři dny válení u bazénu v Crikvenici, mezinárodní pivní soutěž a jeden kamarád, který padl za vlast a poté následoval přesun již na Pag, kde jsme probděli jednu noc kvůli jedněm klíčům.

Celkem jsme ujeli asi 2000 kilometrů a ubytování pro čtyři osoby vyšlo přibližně na 21 000 korun za šest nocí – tři v Crikvenici a tři v Novalji. Kolik stálo jídlo a pití radši počítat nebudu, některé věci je lepší nevědět. Každopádně to byla skvělá dovča s kamarády, plná smíchu, vedra, studené vody, klubů a absurdních situací, které by nás ve dvou asi nikdy nepotkaly.

Zdroj: autorský text