Výprava na Nordkapp za půlnočním sluncem a pak za doprovodu trollů a sobů směr Lofoty

Z chalupy ve Finsku jsme vyjeli okolo jedenácté dopoledne. Jelikož jsme si tam ještě po předešlém výživném kusu cesty vyprali i prádlo, které nestihlo uschnout, využívali jsme každou minutu navíc. Fén jel na plné obrátky, a i tak jsme polovinu věcí museli vyvěsit v autě a pořádně zatopit… Ono to snad do večera uschne.

Cesta na Nordkapp měla měřit zhruba 600 kilometrů a trvat asi devět hodin. To bude cesta tak na dva dny, řekli jsme si. Jenže když jste takhle daleko na severu, máte tu v létě světlo skoro pořád. Slunce se jen líně převaluje nad horizontem a noc v podstatě neexistuje. S každým kilometrem dál na sever se krajina víc mění: víc tundry, víc kamenů, míň stromů, jen sobi, fjordy a nekonečné pláně.

Cesta pokračovala dál, už bylo osm večer a já začala pročítat Park4Night, ale všude to bylo obsazené. Nebyli jsme jediní, kdo chtěl za časného rána dojet na vrchol. Vždyť už nás od něj dělily jen dvě hodiny. A pak Míra povídá: „Hele, a co tam dojet rovnou? Aspoň uvidíme to půlnoční slunce!“ Musím uznat, že jsem byla skeptická. Byla jsem unavená, Míra určitě taky, a nechtěla jsem, aby se přepínal, přece jen jsem mu s řízením moc nepomohla. Ale stál si za svým, že to zvládne. Měli jsme ještě čas, takže jsme se stavili na kávu v městečku před Nordkappem a nakoupili si nějaké pivo, abychom si tam přiťukli.

Když už zaplatíte parkovací poplatek (100 NOK za auto a 15 NOK za osobu), můžete zde i přespat. Návštěvnické centrum jsme vynechali a nahoru jsme dorazili asi hodinku před půlnocí, takže v pravý čas na další kávu, tedy alespoň já. Okolo jedenácté většinou odpadám, ale nadšení mě, spolu s kofeinem, drželo vzhůru. Míra byl rád, že si mohl otevřít plechovku pivka. Po zaparkování jsme si tedy připravili autíčko na spaní. A musím říct, že tam byla pěkná kosa, kolem 5 °C. Naštěstí jsme byli vybavení zimními bundami a spoustou vrstev.

Nordkapp je fascinující nejen svou polohou, ale i historií a turistickým významem. Skalní plošina byla postavena pro turisty v roce 1958 a od té doby se stala symbolem nejsevernějšího cíle evropské pevniny, kam se dá dostat autem. Každý rok ji navštíví přes 200 000 lidí z celého světa. Nordkapp stojí ve výšce 307 metrů nad mořem a když se rozhlédnete, oceán se ztrácí v nekonečnu.

Při dobrém počasí je vidět až na vzdálené ostrovy a fjordy. Kromě samotné vyhlídky zde najdete i glóbus, kovovou sochu symbolizující severní konec Evropy či malé muzeum s informacemi o historii místa, polárních expedicích a místní přírodě. A nejen to dělá z návštěvy Nordkappu unikátní zážitek. Známou zajímavostí je, že Nordkapp leží nad polárním kruhem, takže v létě zde můžete zažít polární den, kdy slunce vůbec nezapadá, a v zimě naopak polární noc, kdy je 24 hodin denně tma.

Nastal ten okamžik. Blížila se půlnoc a my si šli najít ten nejlepší vyhlídkový bod na ono půlnoční slunce. Slunce se pomalu přiblížilo k hladině moře, jako by ho políbilo, a pak se znovu vydalo vzhůru. Zlatavé světlo se odráželo od skal, od oceánu, od ledu a vytvářelo pocit, že opravdu stojíte na konci světa. V ten moment všechno vypadalo magicky. Vítr, klid, ticho a zároveň nekonečná energie, která vás držela vzhůru.

Po tomhle epickém zážitku jsme do sebe kopli to ledové pivko a šup do hajan. Musím vám ale říct, že spát se tam moc nedalo, moje hlava světlo v jednu ráno prostě nedokázala ignorovat. Ano, na severu jsme sice byli už pár dní, ale noc předtím jsme byli v chaloupce, která se dala zatemnit, zatímco tady už nezabírala ani škraboška na oči. Musela jsem si obalit hlavu mikinou, můj mozek prostě věděl, že je světlo, a neměl chuť spát!

Po šesti hodinách spánku/nespánku jsme si řekli, že už to asi nemá cenu. Světlo venku zářilo dál, hlavy pořád trochu tápaly a byl čas vyrazit dál! Dneska jsme plánovali pohodičku. Dali jsme si pauzu na odpočívadle, abychom si naplánovali cestu trochu lépe a koukli, co nás čeká po cestě na Lofoty. Nakonec jsme to výjimečně zapíchli na spotu už kolem 7 hodin večer, jelikož jsme byli opravdu unavení.

Řekli jsme si, že se ještě vydáme na ostrov Senja, druhý největší ostrov Norska, kterému se často přezdívá „Norské miniatury“. Kombinuje dramatické hory, klidné zálivy, fjordy, divokou přírodu a malebné vesničky. Je to ideální místo pro ty, kdo milují kombinaci turistiky a panoramatických výhledů, a přitom chtějí relativní klid mimo hlavní turistické trasy.

Cestou jsme se zastavili na pár vyhlídkách:

Bergsbotn Viewing Platform: Tato vyhlídka nabízí dechberoucí pohled na fjordy, ostré hřebeny hor a nekonečné moře. Platforma je vybudovaná tak, že máte pocit, že stojíte přímo nad vodou, a je proto jedním z nejfotogeničtějších míst ostrova. Jsou odtud vidět i malebné rybářské vesničky a ostrůvky, které dodávají scenérii pohádkovou atmosféru.

Tungeneset: Další nádherná vyhlídka na Senji. Zde se skály táhnou do moře, jako ruka ukazující horizont a místní často přirovnávají jejich tvary ke spícím trollům. Kromě skvělých fotek, které za pomoci těchto útvarů vznikají, se zde opět dočkáte krásných výhledů na vodní hladinu, ostrůvky a dramatické horské hřebeny.

Mysleli jsme, že to bude rychlá zastávka a ještě ten den se dostaneme na Lofoty. Ale vyhlídky a zdejší příroda byly tak krásné, že jsme pořád zastavovali, fotili a jen se kochali a najednou bylo 10 večer. Narychlo jsme si našli místo na spaní v bývalém lomu a už zase šup do hajan.

Před spaním jsme si četli legendy o trollech. V Norsku jsou trollové v každé pohádce a prý žijí ve skalách, horách a jeskyních. Některé legendy říkají, že pokud je člověk vyruší nebo rozzlobí, mohou na něho hodit balvan nebo ho odtáhnout pryč. A spát zrovna u kamenolomu? No, Míra to auto raději posunul o kousek dál a já jim venku nechala sušenku.

Jestli počítáte dobře, tak ano, poslední tři noci na cestě jsme pořád spali v autě, takže nějaké to ubytování už by bylo vážně potřeba! Cestou na ubytování jsme ale pořád zastavovali a fotili si ty krásné výhledy. Tady už se teplota zvýšila a přes den bylo až 25 °C. Tady ty teploty pěkně lítají, nicméně musím říct, že nám celkově počasí celou cestu přálo.

Lofoty za to stojí. Báli jsme se masy turistů, však jsme tady v létě, ale počet lidí nám nepřišel nijak přehnaný. Možná pro seveřany to musí být pořádný nápor, na Lofotech žije přibližně 24 000 lidí, ale v sezóně sem přijíždí 150 000 až 200 000 turistů. Ostrovy jsou proslulé nejen nádhernou krajinou, ale i tradiční rybářskou kulturou, divokými fjordy, horami a bílými písečnými plážemi.

Před příjezdem na ubytování jsme si stihli projet skoro celé Lofoty. Naprosto nádherná byla pláž Uttakleiv, kde se pásly ovce a lidé si dělali pikniky, zatímco my hledali Devil’s Eye. Jde o kámen, který je při odlivu vidět ve vodě a místní legenda říká, že kdo se do něj podívá, uvidí budoucnost. Na téhle pláži jsme si také příjemně odpočinuli a prozkoumali každou píď pobřeží. Kombinace písku, skal, azurové vody a ovcí byla jako z jiného světa.

Našli jsme si relativně levné ubytování. Šlo o tři apartmány vedle sebe přímo na molu. Vedle nás bydlela partička Němců, prý jsou rybáři, takže jsme je vlastně ani nepotkali, protože pořád někde lovili. Majitel nám dal taky pár tipů, kde si můžeme ulovit rybu, ale pak si všiml, jak jsme znavení a spíš nám ukázal na kuchyňku, kde jsme měli všechno potřebné a mohli si uvařit teplé jídlo a dát si sprchu. Také nám řekl, že zrovna migrují tuňáci nebo lososi (teď už vážně nevím, ty ryby se mi pletou), a že je možné je pozorovat přímo z mola. A to bylo opravdu nádherné, sedět večer se sklenkou vína u vody a sledovat, jak ryby vyskočí do vzduchu.

Lofoty jsou fascinující, i co se týče přírody a historie. Tvoří je asi 80 ostrovů, z nichž osm hlavních je propojeno mosty a tunely, což umožňuje pohodlně projet ostrovy autem. Krajina je vulkanického původu, některé hory dokonce přímo vyrůstají z moře. Na ostrovech dodnes najdete tradiční rybářské chatky zvané rorbuer, které původně sloužily rybářům a dnes se zde často ubytovávají turisté.

Lofoty jsou rovněž rájem pro milovníky ptactva. Pozorovat tu můžete například papuchalky, kteří na některých ostrovech hnízdí ve velkých koloniích. A pro dobrodruhy je tu nepřeberné množství turistických tras, od krátkých procházek k dechberoucím vyhlídkám až po náročné horolezecké výšlapy. Navíc můžete i zde zažít od konce května do července polární den.

Pokračování příště!

Zdroj: autorský text