Stanování v mrazu, elektromobil jako powerbanka a sjezdovka, co jede jen přes léto. Míříme do Norska

Už od chvíle, co jsme v polovině května napsali článek o tom, že „evropské lyžařské středisko zahajuje sezonu“, jsme se na tohle středisko chtěli jet podívat. Jedná se o Galdhøpiggen Summer Ski Centre, které funguje naruby. Provoz začíná v momentě, kdy všichni ostatní končí a končí, kdy všichni ostatní začínají. Ano, chápete to správně. Končí teď začátkem listopadu. 

Shodou okolností se naskytla možnost „někam“ vyrazit na přelomu října a listopadu, takže jsme se rozhodli, že do Galdhøpiggen Summer Ski Centre vyrazíme na zavíračku. A po cestě okoukneme ještě dvě norské oficiální scénické silnice, které jsou hned vedle.

Takže plán bychom měli, můžeme vyrazit. 

Na tuhle cestu jsme si vzali elektrické MGS5 EV. Je to malé baterkové SUV, na které jsme dali ještě střešní stan od Thule. Ten stejný, se kterým už jsme udělali menší zkušenost při cestě do Wolfsburgu a do největšího německého safari. Jenže rozdíl oproti tomuto německému výletu je v tom, že v Norsku se může vesele spát tak různě v přírodě, což chceme využít. A druhý rozdíl je v teplotě. V norských horách kolem parku Jotunheimen už mrzne a ve vyšších částech trasy, kudy se budeme pohybovat, bude klidně mínus deset. 

Aby to spaní ve stanu bylo aspoň trochu snesitelné, využijeme právě tenhle elektromobil. Má totiž funkci (říká se tomu V2L), díky které lze připojit k autu jiná elektrická zařízení a velkou trakční baterii používat jako zdroj pro napájení. V našem případě to bude nabíjení počítače, foťáku a hlavně topení do stanu. Plus jsme si koupili vyhřívanou deku, která se dá na matraci. Prý je to užitečná věc.

Do Norska jedeme mimochodem elektromobilem také proto, že v Norsku je sice všechno drahé, ale zrovna nabíjet se tu dá levně. Je to prostě země elektromobilům zaslíbená, takže by to měla být ideální kombinace. Uvidíme.

Z Prahy je to do Galdhøpiggen Summer Ski Centre zhruba 1800 km, pokud člověk nevyužije trajekt. My si cestu rozdělíme na dvě části. Z Prahy jedeme do Rostocku, pak trajektem přes noc do Trelleborgu a z Trelleborgu zase po svých až nahoru do hor.

Takže to sice není úplně 1800 km, ale i tak je to pořádná porce kilometrů, které navíc hlavně v Norsku moc rychle neutíkají, protože se tam jezdí docela pomalu. Dva dny pojedeme tam, na místě budeme čtyři dny a dva dny pojedeme stejnou cestou zpět. 

Každého v souvislosti s takovou cestou v kontextu elektromobilu asi jako první napadne, jak se řeší dobíjení. Pravda, tahle věc cestování komplikuje, ale dnes už to není neřešitelný problém. Rozhodně ne, když jedete přes Německo a pak do severských států. Nabíječek je spousta, jen je potřeba pořešit čipy/aplikace, kterými nabíjení spustíte a zaplatíte. 

Na první část cesty do Rostocku využijeme hlavně aplikaci Futurego od ČEZu, kterou používáme spolu s kolegy z Autosalonu v naší redakci. Je určená primárně pro nabíjení po České republice, ale funguje i v zahraničí. Konkrétně na Slovensku, v Chorvatsku, v Rakousku, v Polsku nebo právě v Německu. Naše cesta tak začíná v Letňanech, kde MG dobijeme a vzhůru vstříc dalšímu dobrodružství. Ve Švédsku a v Norsku zatím Futurego použít nelze, ale to nějak vyřešíme. 

Uvidíme, co objevíme na malém tripu tentokrát, jaké bude zimní stanování v praxi a jestli náhodou přitom všem nezískáme omrzliny. Jako vždy u našich cest spadajících do cestovatelských speciálů se můžete těšit na sérii článků. Máme takové tušení, že i tentokrát to bude dost zajímavé!

Zdroj: autorský text