Irsko z jihu až na nejsevernější bod země: Útesy v mlze, pivo za volantem i vodopád naruby
Trasa tripu (mapa se načítá se zpožděním)
- V okolí Cliffs of Moher se natáčel Harry Potter a Princ dvojí krve nebo Princezna nevěsta.
- Galway byl v roce 2020 evropským hlavním městem kultury. A za nás oprávněně, všechno tam působí neskutečně živě, kreativně a přitom tak nějak uvolněně.
- V městečku Belcoo stačí přejít most a ocitnete se v Irské republice. Z eur a kilometrů se rázem stanou libry a míle.
Do Irska jsme dorazili trajektem do Rosslare Harbour až k večeru, takže žádné velké plánování, žádný booknutý hotel, prostě klasika – něco najdeme operativně a hotovo. Nakonec jsme zakotvili u Carne Beach rovnou u moře a první noc v Irsku dali v autě. Vítr foukal, moře hučelo a člověk si říkal, jo, tak tady to bude jiná liga než kontinent.
Popříjezdové rozkoukávání
Ráno jsme se probudili do překvapivě irské klasiky. Šedivo, vítr a takovej ten pocit, že pršet začne každou chvíli. A taky že jo. K tomu hned první zajímavost po příjezdu – i když přijedete z Anglie, pořád budete trochu zmatení. Jezdí se vlevo stejně jako v Británii, takže tohle už není šok, rozdíl je však v jednotkách. V Irsku jsou kilometry, ne míle. Značky jsou často dvojjazyčné (angličtina + irština) a silnice? Mimo hlavní tahy často úzké, bez krajnic, někdy spíš „na pocit než na pravidla“.
Cliffs of Moher
První cíl byl jasný, Cliffs of Moher. Jedno z nejznámějších míst v Irsku, o kterém snad každý ví. Jenže co už tolik lidí neví, útesy se dají projet z víc stran. A fakt to není jedno. Z jedné strany klasika, parkoviště, návštěvnické centrum, placené vstupné a davy lidí, upravené chodníky, vyhlídky a ikonická O’Brien’s Tower. Ideální, pokud chcete „pohlednici“ a pohodlí. Vstup je cca 15 eur za dospělého.
Z druhé strany je to naopak trochu punk. Třeba kolem Hag’s Head. Zaparkujete někde u silnice nebo na farmě za pár eur jako my a vydáte se na cestu. Žádné zábradlí, žádné davy. Jen vy, vítr a oceán. To ve výsledku tvoří úplně jiný úhel pohledu, takový víc syrový a autentický. Od letošního srpna je ale tahle cesta patrně uzavřená právě kvůli bezpečnosti.
My jsme samozřejmě chtěli vidět všechno, takže jsme to vzali z obou stran. Naštěstí jsme první dali tu punkovou část, kde přelézáte ovčí ploty, a teprve pak jsme vyrazili na tu ofiko. A přesně ve chvíli, když jsme dorazili, začalo trochu kapat. Vzali jsme to proto trochu kvaltem, zaplatili vstupné online (je to i levnější) a šup na vrcholky a výhledy z druhé strany.
Kapání zesilovalo, až postupně přešlo v docela krutý déšť. Ne takový ten „vezmu si kapuci a jdu dál“, tohle byl typický irský level, kdy vám vítr žene do obličeje vodu ze všech stran a během dvou minut jste komplet durch. Takže místo romantiky na útesech jsme skončili v návštěvnickém centru a čekali, až se to aspoň trochu uklidní.
Ale jo, i tak to stálo za to. Útesy mají až kolem 214 metrů a táhnou se asi 8 kilometrů podél Atlantiku. Když se počasí umoudří, je to fakt neskutečná podívaná. Natáčel se tu nejen Harry Potter a Princ dvojí krve, ale třeba i Princezna nevěsta a plno dalších filmů. A kromě filmů tu žije přes 20 druhů mořských ptáků, včetně papuchalků, kteří vypadají jak z animáku.
Autem do hospody i z ní
Když nás viděla naše hostitelka, jen se na nás podívala a prohlásila: „Jeďte autem, v tomhle počasí pěšky nechoďte a může mít klidně dvě, tři piva.“ Chvíli ticho. Pak pohled na sebe. A pak nám to došlo. Jsme v Irsku, limit je tady kolem 0,5 promile, do čehož se nějaké to pivo opravdu vejde. U začátečníků je limit ale jen 0,2 a kontroly zde nejsou nic výjimečného. Pokuty navíc nejsou zrovna malé, takže hlavně žádné hrdinství.
Kamenný návrat do pravěku a Galway
Další den jsme vyrazili směr Galway. Barevné, živé město na západním pobřeží, které je známé hlavně svojí atmosférou. Po cestě jsme se ale zastavili ještě na jednom dost zvláštním místě. Poulnabrone Dolmen. Na první pohled jen pár kamenů uprostřed ničeho. Ve skutečnosti jde ale o víc než 5000 let starou hrobku z neolitu. Našli tu ostatky desítek lidí a pravděpodobně šlo o pohřebiště důležitých osob. A hlavně stojí uprostřed oblasti Burren, která vypadá jako měsíční krajina.
Pak už jsme dorazili do Galway, kde už to bylo úplně jiné Irsko. Úzké uličky, barevné domy, pouliční muzikanti na každým rohu. Město je známé jako kulturní centrum Irska a je to přesně ten typ místa, kde máte pocit, že se tu pořád něco děje, i když vlastně jen tak stojíte na ulici. Galway je totiž srdce irské kultury. Hlavně v oblasti latinské čtvrti (Latin Quarter), kde najdete ty typické barevné fasády, hospody vedle sebe a z každé druhé se line živá hudba. A není to žádná turistická kulisa, fakt tam sedí místní, hrají na housle, zpívají a vy tak máte pocit, že jste se ocitli ve filmu.
Město je známé i pro své festivaly, třeba Galway International Arts Festival nebo Oyster Festival, takže pokud přijedete ve špatný (nebo vlastně správný, záleží co preferujete) čas, narazíte na ještě větší chaos a ještě silnější atmosféru. My jsme tu strávili asi dvě hodiny a upřímně? Galway není o památkách, Galway je o pocitu. A ten stojí za to.
Drumcliff a Ben Bulben
Po městě jsme se zase vrátili do přírody, která nás baví přece jen o něco víc. Popojeli jsme k Drumcliffu. Malá nenápadná vesnice, kterou byste klidně projeli bez zastavení… Kdyby tu nebylo hned několik důvodů zpomalit. Tím nejznámějším je hrob slavného irského básníka Williama Butlera Yeatse, který je pohřbený přímo u místního kostela Drumcliff Church. Na jeho náhrobku je nápis, který k tomu místu tak nějak sedí: „Cast a cold eye on life, on death. Horseman, pass by.“
My jsme se tu taky zastavili, ale upřímně? To, co nás dostalo nejvíc, nebyl hrob, ale ten výhled. Přímo od kostela se totiž otevírá nádherný pohled na Ben Bulben. A tohle je to Irsko z pohlednic. Ben Bulben není klasická hora, je to tzv. stolová hora, plochý vrchol, strmé stěny a specifický tvar, který vznikl během doby ledové. Ledovec ji doslova ořezal do dnešní podoby. Má něco přes 500 metrů, takže žádný obr, ale díky svému tvaru působí mnohem monumentálněji. Proto je to jedna z nejikoničtějších hor v celém Irsku. Objevuje se na fotkách, obrazech i v básních (ano, i Yeats o ní psal).
Sruth in Aghaidh an Aird
Dvě noci na hranici
Už jsme byli docela unavení, takže jsme se rozhodli zvolnit a dát si dvě noci na jednom místě a načerpat novou energii. Ono to možná vypadá, že jsme strašní dobrodruzi, co furt někde lítají, ale realita je taková, že na každé dovolené musíme mít aspoň jeden den absolutního nicnedělání. Ideálně postel, jídlo, filmy a klid.
A když už jsme byli v Irsku, pustili jsme si film Kouzelná země skřítků. Tenhle film (originálně The Magical Legend of the Leprechauns) je klasická irská fantasy pohádka, plná skřítků, víl, magie a takového toho tajemného mlhavého Irska, která se v našich hlavách odehrává tady někde za kopcem. Tudíž ideální k nasátí místní atmosféry.
K odpočívacímu spotu jsme si vybrali Belcoo, malé městečko přímo na hranici mezi Irskem a Severním Irskem. Pro naše překvapení zde nebyla žádná klasická hranice, žádné kontroly, ale jen řeka a most. Prostě přejdete pár kroků a jste v jiné zemi. Při procházkách jsme tedy úplně běžně přecházeli tam a zpátky. A rozdíl poznáte hned: na jedné straně eura a kilometry, na druhé libry a míle. A samozřejmě je i rozdíl v cenách.
Zpátky do Irska, ale jen na chvíli
Po odpočinku jsme se vydali dál a první zastávkou byly Fairy Bridges. My se tu zastavili hlavně kvůli krásným výhledům a menší procházce před delší cestou, každopádně tohle místo má i docela zajímavý příběh. Jde o přírodní skalní mosty, které podle legend vytvořily víly, a právě odtud pochází název. Ve skutečnosti má tyto obloukovité tvary samozřejmě na svědomí oceán a vítr.
Je to jedno z těch míst, kde se plánujete zastavit jen na chvíli, a nakonec tam strávíte mnohem více času. Minimum lidí, otevřený Atlantik před vámi a v neposlední řadě vítr, který vám připomene, že jste na severu. A ještě jedna zajímavost, kousek odtud je místo zvané „Wishing Chair“, kam si lidé chodí sednout a něco si přát. I my si na něj sedli a jestli funguje? No zatím to vypadá, že jo!
A pak už poslední velká zastávka – Malin Head
Nejsevernější bod Irska. Drsný, větrný, ale neskutečně fotogenický. Tady máte fakt pocit, že jste na konci světa. Žádné velké město, žádné turistické atrakce. Zajímavostí je, že Malin Head byl důležitým strategickým místem už během druhé světové války. Najdete tu staré vojenské stanoviště a taky ikonický nápis „EIRE“, který sloužil jako navigace pro letadla.
My jsme si tu dali procházku, nafotili hromadu fotek a pak přišla klasická otázka „co dál?“ Byly čtyři odpoledne, další plán žádný. Tak jsme ze srandy koukli na trajekty do Skotska a zjistili, že my to vlastně stíháme. Rázem bylo rozhodnuto. Irsko na skok končí a pokračujeme dál.
Zdroj: autorský text