Stopem po britských městech: Bath, Bradford nad Avonem i Swindon bylo těžké opouštět

Tenhle den začal s jasným plánem – dostat se do Bathu. Najdu si tedy na mapách nejlepší trasu od hostelu do Bathu autem a vydávám se podél oné silnice pěšky po chodníku. Když se mi zdá, že by se na nějakém místě dalo dobře stopovat, vyndávám mapku caldicotských turistických míst. Je to papír, který jsem prostě nedokázala vyhodit, tak teď se alespoň bude hodit, protože je druhá strana čistě bílá. Píši na ni stopovacím fixem BATH a čekám.

Upřímně jsem tomu zas tolik šancí nedávala, šlo o rušnou silnici vedoucí z velkého města, ale překvapivě mi po nedlouhé době zastavila dodávka. Sotva jsem se vyškrábala s batohem do kabiny, se mi pán omlouval, že hned budeme akorát stavět na benzínce, že má v nádrži jen asi na kilometr cesty. Nějak pořád nechápu, proč se tady ti lidé omlouvají za úplně běžné věci, já jsem přeci vděčná, že vůbec zastavil!

Pán se mě ještě zeptá, jestli nemám hlad či žízeň, když jde platit. Poděkuji za nabídku, ale odmítám, jelikož mám před pár dny doplněné zásoby a vím, že následující část mé cesty se již potáhne ve více civilizovaném prostředí. Miluji přírodu a tady je to fakt krásné, ale chci poznat také historická místa a známá města, která znám jen z internetu nebo televize. Přestože jsem odmítla, řidič vyšel z obchodu s plnou náručí. Džus, nějaký ten sendvič a taky sáček s neznámým obsahem. Naskočil do auta a všechno mi podal, abych prý neměla hlad.

Poté jsme už vyrazili směr Bath. Celou cestu jsme si povídali. Například jak jsem se dostala k cestování nebo proč zrovna Wales a tahle část Anglie. Možná je to občas hromada stále stejných otázek od všech těch lidí, ale ono je to opravdu zajímá, tak to tu prostě je. Kvůli objížďce do Bathu byla cesta o něco delší, ale byla jsem tu. Ve městě vybudovaném z oolitického vápence, díky kterému má svoji specifickou barvu. Tomuto vápenci se taktéž říká Bath stone.

Z hostelu jsem to ráno vzala po ulici Broad Street, která je hned před hostelem, směrem k řece Avon a k mostu Pulteney. Ten je lemován obchody a je tak snadné ztratit přehled, kde most začíná a končí. I já jsem se kvůli tomu musela pár metrů vracet, protože jsem minula schody vedoucí k řece. Po schodech dolů to šlo samo a hned pod nimi na mě vykoukl kaskádovitý jez Bath Weir. Odtud jsem šla podél řeky nějakou chvilku, než jsem se dostala zpátky mezi domy a po necelé hodince jsem došla do Prior Parku.

Prior Park je park v mírném svahu. Jsou tu tři jezera a palladianský most, který je jeden ze čtyř posledních palladianských mostů na světě, z nichž se tři nachází právě ve Spojeném království. Od palladiánského mostu jsem pak šla nahoru k hlavní budově Prior Park College, odkud je nádherný výhled jak na celý park, tak i na město Bath. Cesta dál směrem k Monkton Combe School Observatory byla nádherná, lemovaná stromy, vedla podél ragbyových hřišť a doprovázely ji zdejší typické budovy.

Vyrazila jsem najít nějaký další cíl cesty. Tím se ve vteřině stal Bradford nad Avonem. Jelikož ale slunce už vážně smažilo, rozhodla jsem se do Bradfordu opět zkusit dostopovat. Šla jsem docela dlouho, ale přece jen se nějaké místo našlo. A i když to trvalo dlouho, podařilo se. Zastavila mi milá paní ve Fabii a za pár minut jsme byly v Bradfordu nad Avonem a mě už vítaly ony budovy, které jsem vídala dříve na fotkách.

The Bridge Tea Rooms - budova, která vypadá, jako by snad měla každou chvíli spadnout. Když si ji vyhledáte na netu, tak narazíte na šílené množství instagramových a facebookových příspěvků. Já jsem sem jela kvůli budově jako takové a celkově kvůli zdejší architektuře. Nasazuji proto svůj obvyklý styl a trochu město prochodím, než vyrazím dále.

Ten den stihnu ještě stopovat dál a to až tak moc, sice na tři stopy a mezi nimi dosti chození, že se dostanu až do Swindonu. Jelikož tu není hostel ani kemp, tak jsem zůstala na noc na hotelu. Ibis hotel ve Swindonu je super místo. Cenově to vyšlo stejně jako hostel v Dinorwigu, takže jsem si z toho hlavu dlouho nedělala.

Jelikož to byl docela náročný den, tak jsem si odložila na pokoji věci a vyrazila do města na nákup. Je tu opravdu velká spousta polských potravin, takže jsem si skočila konečně pro nějaké normální pečivo, jako je třeba houska. Když se ale mrknu na běžné britské obchody, tak tu je třeba taky Poundland, kde jsem doplnila nějaké své oblíbené britské sladkosti a sehnala jsem tam i Strongbow, britský cider.

Cestou zpátky ještě zastávka v Taco Bell a základní večerní flákací balíček byl hotový. Náhodou v televizi akorát běžel Harry Potter a Relikvie smrti první část, a tak bylo více než stoprocentní, že se ven už nevykopu.

Snídaně byla v Ibisu stylem švédského stolu, a tak jsem se úžasně najedla a poté pobalila na pokoji věci a vyrazila konečně do Swindon STEAM - Museum of the Great Western Railway.

Zdroj: autorský text