Huế: Slavná polévka Bún bò Huế a další speciality se silným kontrastem chutí ze středního Vietnamu

Do Huế jsme dorazili způsobem, na který se nezapomíná. Rozhrkaný autobus, který si zjevně pamatoval ještě dobu, kdy se ve Vietnamu teprve plánovaly silnice, se řítil jako splašený buvol. Řidič měl k dispozici volant, kterým výčet funkčních prvků víceméně končil. Možná fungovaly i blinkry, ale to jsme si nebyli jistí, mohlo jít klidně o náhodné světelné efekty.

Seděli jsme tam tři kamarádi, namačkaní jako sardinky, a snažili se odhadnout, jestli je větší šance, že dojedeme do Huế, nebo že se autobus rozpadne a zbytek cesty budeme stopovat. Když autobus vydal zvuk připomínající kombinaci startující rakety a kašlajícího dědečka, věděli jsme, že je všechno v pořádku, autobus jen zařadil další rychlostní stupeň.

Do Huế jsme nakonec dorazili živí, což jsme považovali za menší zázrak. Vystoupili jsme rozlámaní, nevyspalí, ale nadšení. Město nás přivítalo vlhkým teplem, typickým vietnamským ruchem a vůní pouličního jídla, která okamžitě přehlušila všechna naše noční traumata. Přecházíme Parfémovou řeku po mostě a blížíme se k centru města.

Huế, bývalé císařské město, má úplně jinou atmosféru než zbytek Vietnamu. Je klidnější, rozvážnější a dýchá historií na každém kroku. Leží u Parfémové řeky, která se líně vine městem a dodává mu téměř poetický nádech. Historie Huế sahá hluboko do minulosti, ale největšího významu dosáhlo během dynastie Nguyen, kdy se stalo hlavním městem Vietnamu. Bylo centrem moci, kultury i vzdělanosti, což je znát dodnes. Každý kámen tu má svůj příběh.

Dominantou města je bezpochyby císařská citadela, často přezdívaná zakázané město. Inspirací jí byl čínský model v Pekingu, ale vietnamská verze má svůj osobitý charakter. Obrovské hradby, brány a paláce vytvářejí komplex, který vás vtáhne do jiné doby. Když jsme vstoupili dovnitř, měli jsme pocit, že jsme se ocitli v historickém filmu. Ticho, které tu panovalo, bylo v ostrém kontrastu s ruchem města za hradbami. Najednou jsme si dokázali představit císaře, jak se tu procházel, zatímco dvořané tiše čekali na jeho pokyny.

Zakázané město v Huế bylo kdysi přístupné jen vyvoleným. Dnes se tu procházejí turisté z celého světa, ale stále si zachovává zvláštní kouzlo. Některé části byly zničeny během vietnamské války, jiné pečlivě obnoveny, ale celek působí majestátně. Po dávce historie přišel čas na něco mnohem praktičtějšího – jídlo. To tady v Huế totiž opravdu exceluje. Město je proslulé svou kuchyní, která je výraznější, kořeněnější a odvážnější než v jiných částech Vietnamu.

Huế nás překvapilo. Nejen svou historií a krásou, ale i chutěmi, které v sobě nesou stejnou hloubku jako jeho císařská minulost. Bún bò Huế pro nás nebyla jen polévka, ale symbol celého města. A stejně tak i další speciality středního Vietnamu, od skromného Cơm Hến po křupavou Bánh Khoái, ukazují, že tady se jídlo nebere jen jako nutnost, ale jako součást života, kultury i každodenní radosti. Když jsme z Huế odjížděli, neodváželi jsme si jen vzpomínky na zakázané město a rozhrkaný autobus, ale hlavně na chutě, ke kterým se člověk chce jednou vrátit.

Když dnes zahlédnu v jídelním lístku vietnamské restaurace v nabídce Bún bò Huế, vzpomenu si právě na toto město a řeknu si, jak moc autentické jídlo v místní restauraci asi nabízejí. Někdy jsem příjemně překvapen, někdy ne, ale to není nic neobvyklého. I v různých vývařovnách přímo v Huế chutná tento pokrm různě. Koprová omáčka přeci také chutná vždy podle kuchaře.

Zdroj: Pavel Chlum, tripel.cz, autorský text