Tuhle stránku Kanárských ostrovů dost lidí mine. Betancuria je krásné město, které přelstilo piráty

Betancuria. Už to jméno zní na Kanárské ostrovy dost zvláštně. A přitom jde o historické srdce Fuerteventury, místo, kde se psaly první kapitoly ostrova dávno předtím, než sem dorazily davy turistů v sandálech a s foťáky na krku. Tentokrát jsem se takovým turistou stal i já včetně mé rodiny, i když delegátem na této výpravě jsem byl já sám.

Silnice se před námi začala kroutit dolů z kopců jako šedá stuha hozená přes vyprahlou krajinu. Každá zatáčka odhalila nový výhled na hřebeny dalších kopců, hluboká údolí a někde dole, sotva znatelně, bílé tečky domů, které slibovaly náš cíl. Vítr se opíral do auta a slunce pálilo tak nekompromisně, až jsme si v autě připadali jak ve skleníku. Brzdil jsem víc, než bych si chtěl přiznat, zatímco moje dcera se synem vzadu komentovali každou zatáčku jako horskou dráhu a manželka střídala obdiv nad krajinou s nenápadným kontrolováním, jestli mám obě ruce pevně na volantu.

Jak jsme klesali níž, krajina se začala pozvolna otevírat a Betancuria se před námi vynořila o něco jasněji. Je to malé klidné městečko téměř schované mezi kopci, přesně tak, jak ho kdysi chtěli mít její zakladatelé před piráty.

Dcera se synem na zadních sedadlech střídali nadšení s otázkami typu „Už tam budem?“ v intervalu asi každých 37 sekund. A já mezitím přemýšlel, jaké asi bylo cestovat sem v 15. století, kdy Betancuria vznikla jako první hlavní město ostrova. Tehdy by naše auto vyměnili za osla a navigaci za intuici. A to by byla teprve jízda.

Jedním z překvapení byla místní tradice pěstování aloe vera. Fuerteventura je pro tuhle rostlinu ideální. Je tu sucho, dostatek slunce po celý rok a minimální déšť. Přesně to, co by většina z nás označila za „nehostinné“, aloe nazývá „domov“.

Navštívili jsme malou farmu, kde nám ukázali, jak se aloe vera zpracovává. Řezání listů, oddělování gelu, a to všechno ručně a s takovou pečlivostí, že jsem měl pocit, že sleduji chirurgický zákrok. Dcera si chtěla gel okamžitě namazat na ruku, protože „to určitě pomáhá na všechno“. Možná má pravdu.

Dozvěděli jsme se, že aloe vera se tu používá nejen v kosmetice, ale i v tradiční medicíně. Krémy, gely, masti na spálenou pokožku, ale i šťávy, to vše se dá z aloe vyrobit. Po nákupu několika produktů, které jsme samozřejmě „nutně potřebovali“, jsme pokračovali dál.

Cesta vedla do údolí, kde krajina začala být ještě dramatičtější. Skály, suchá údolí a vítr, který si evidentně užíval svůj prostor. Naším cílem byla soutěska, kde se nachází bílá poustevna Ermita de la Peña. Místo, které působí skoro mysticky. Ticho, výhledy a pocit, že jste se ocitli někde mezi nebem a zemí.

Právě tady byla nalezena soška Panny Marie de la Peña, patronky Fuerteventury. Legenda říká, že ji našli dva pastýři ve skále. Údajně ji sem někdo ukryl před piráty a mnoho let byla ztracena. A protože pastýři obvykle nenacházejí jen tak náhodou cenné sošky, okamžitě se z toho stala událost století.

Betancuria není jen historické město vystavěné kdysi, aby bylo ukryto před piráty. Je to zelená oáza mezi pouštními kopci. Je to místo, kde je klid, zahrady voní květinami, bistra výbornou kávou a vůní aloe vera, která vám zůstane na kůži ještě dlouho poté, co Betancurii opustíte.

Zdroj: autorský text