Za 130 Kč jsme ochutnali jídlo, které získalo michelinskou hvězdu. Podnik vypadal jako jídelna

Když jsme se v Singapuru toulali čínskou čtvrtí, napadlo nás najít nejlevnější restauraci, která kdy získala michelinskou hvězdu. Byla to kombinace zvědavosti a touhy po malém dobrodružství. Chtěli jsme také ochutnat něco výjimečného, aniž bychom museli utratit jmění. Sama tato představa nás lákala a vzbuzovala pochopitelné nadšení. Museli jsme tu vysněnou restauraci ale najít a nebylo to úplně lehké. Moc indicií jsme totiž neměli.

Čínská čtvrť v Singapuru je místo, kde se na malém prostoru mísí minulost s moderním velkoměstem. Úzké ulice lemují barevné historické shophouses s dřevěnými okenicemi, podloubími a prádlem visícím nad chodníky. Mezi nimi se proplétají davy lidí, skútry a hlavně vůně jídla, která se line z desítek stánků a malých restaurací.

Atmosféra je živá, hlučná a chaotická, ale zároveň překvapivě přehledná a bezpečná. Můžete tu ochutnat roztodivné čínské speciality, jako například limonády s příchutí ptačích hnízd, ale třeba i jiné masité pro nás nechutnosti. Nejčastěji jsou k vidění kuřecí pracičky, rybí měchýře či sušené mořské okurky vypadající obzvlášť nechutně.

Mezi největší zajímavosti této oblasti patří Chrám Buddhova zubu, výrazná červená stavba v tradičním čínském stylu, která na první pohled přitahuje pozornost. Podle legendy je v chrámu uchovávána relikvie Buddhova zubu, nalezená po jeho kremaci. Dalšími lákadly Chinatownu jsou tradiční trhy a ulice jako Pagoda Street nebo Smith Street, kde se prodávají suvenýry, čajové směsi, kaligrafie i drobnosti pro každodenní život. Právě tady se dá nejlépe nasát místní atmosféra. Všude jsou slyšet vyjednávání, cinkání nádobí z okolních stánků a směs vůní kadidla a jídla. My už jsme však měli hlad a stále jsme se snažili najít naši vysněnou restauraci.

Znělo to jednoduše, ale realita byla jiná. V úzkých uličkách plných stánků a lidí jsme se docela zapotili. Navigace nás několikrát zavedla jinam a chvíli to vypadalo, že michelinská legenda se před námi schválně schovává. Prochodili jsme hned několik ulic i nákupních center, ale ten slavný podnik ne a ne najít. Až najednou, skoro náhodou jsme z okna obchodního domu přes ulici zahlédli banner této restaurace.

Tento skromný podnik v rušné ulici na první pohled vůbec nevypadá jako místo, kam by se sjížděli gurmáni z celého světa. A přesto se před ním pravidelně tvoří fronty. Právě tahle nenápadnost dává tušit, že tady jde především o chuť, ne o pozlátko. My jsme ji hledali tak dlouho, až jsme tento hlavní denní nápor minuli, a tak se zde kolem druhé odpoledne už alespoň s nikým nemusíme tlačit.

Hawker Chan se proslavil jako nejlevnější michelinská restaurace na světě, když v roce 2016 získal hvězdu za porci jídla, která tehdy stála jen pár singapurských dolarů. Jeho podpisovým pokrmem je sójová kuřecí rýže nebo nudle, připravované podle receptu, který majitel Chan Hon Meng piloval desítky let. Omáčka je vařená z několika druhů sóji a koření tak dlouho, až získá hlubokou, lehce nasládlou chuť.

Vstupujeme dovnitř, přistupujeme k pultu a dostáváme plastový tác na jídlo. Objednáváme si samozřejmě místní „signature dish“. A když nám ho přinesli, bylo hned jasné, že zdejší kouzlo je v jednoduchosti. Žádné složité aranžování, jen dokonale měkké kuře, lesklá kůže a výrazná omáčka, která se vpíjí do rýže. Odnášíme si tácy s jídlem do vedlejší místnosti se stoly a cítíme se jako ve školní jídelně. Jen to jídlo je trochu na jiné úrovni. Na tomto místě každé sousto působilo poctivě, jako domácí jídlo povýšené na světovou úroveň.

Pochutnali jsme si a odcházeli jsme s pocitem, že jsme nezažili jen dobré jídlo, ale i kus singapurské kultury. A právě ve chvíli, kdy jsme se v duchu loučili s michelinskou hvězdou za pár dolarů, jsme narazili na nenápadného malého chlápka, který vypadal, jako by si odskočil z dostihové dráhy – živá podoba žokeje Váni. Chvíli jsme na sebe koukali, jestli se nám to jen nezdá, a pak přišlo prozření: stojíme tváří v tvář samotnému Chan Hon Mengovi, muži, který dokázal povýšit pouliční kuře na světovou legendu.

Samozřejmě jsme neváhali, poprosili o fotku a on se s typickým klidem a skromným úsměvem postavil vedle nás. Fotka na památku tak není jen se slavným kuchařem, ale rovnou také s důkazem, že v Singapuru můžete potkat michelinskou hvězdu klidně na chodníku, v civilu a bez ochranky. A právě tenhle moment, stejně nečekaný jako jeho sláva, celý zážitek dokonale uzavřel.

Zajímavé je, že Hawker Chan začínal jako obyčejný stánek v hawker centru, kde se vařilo převážně pro místní, ne pro turisty. Michelin tehdy překvapil celý svět tím, že hvězdu udělil pouličnímu jídlu, čímž změnil pohled na to, co vlastně „fine dining“ znamená. Chan Hon Meng se z ničeho nic stal celebritou, ale dlouho zůstal věrný každodenní rutině u plotny.

Hawker Chan není o luxusu, nýbrž o tradici, trpělivosti a chuti, která si cestu k Michelinovi našla sama. Právě proto pro nás tahle zastávka v Singapuru byla tak výjimečná a ukazuje, že výjimečnost se může skrývat i v plastové misce na rušné ulici. V Liao Fan Hawker Chan stojí dnes typická porce sójového kuřete s rýží zhruba kolem 7,70 SGD (asi 130 Kč). Pokud ji budete chtít také navštívit, najdete ji na Smith Street v srdci Chinatownu. Tak dobrou chuť.

Zdroj: Pavel Chlum, tripel.cz, autorský text