Napříč Nizozemskem během pěti dnů: Město neřesti, suvenýry s THC, zoo a ponorka na suchu

Cesta se odehrála na konci dubna 2022. U nás už všechno začalo pučet, tak proč se nevydat k chladnému moři? Ale prý v Nizozemsku kvetou tulipány, ideální trip na pár dní! Přes Německo jsme na vybraném ubytování v Nizozemsku za 9 hodin i s přestávkami, poblíž městečka Wichmond.

Teď, když zpětně hledám místa na mapě, kde jsme se ubytovali, nemůžu si nevzpomenout na naši „maštal“. Ano, opravdu to byla předělaná stáj, kde byla pěkná zima a měla zhruba 5 pokojů s vlastními koupelnami na chodbě. Ale bylo to tam útulné, levné a ráno jsme dostali snídani. Ideální strategický bod, odkud vyrážet na výlety. Dnes už je z této maštale krásný domeček s pokojíky a okolo něj jsou další dřevěné chatky – a dokonce v popisu píší, že každá chatka má ústřední topení... Za tři roky toho zvládli hodně. Asi tam budeme muset znovu!

První výlet, který jsme podnikli, byla samozřejmě zoo, já ty zoo prostě žeru! Ouwehands Dierenpark je kouzelný areál, který nabízí pandy, lední medvědy, lvy, tygry a nespočet dalších zvířat. Největším lákadlem je jednoznačně panda velká, která sem přicestovala až z Číny v roce 2017. Zoo je krásná na procházku, navíc je rozdělená na tematické celky a nechybí ani velký areál pro gorily. Nezapomenutelným zážitkem je i krytá expozice s tropickým pralesem, kde si můžete projít mezi volně poletujícími ptáky a jinými zvířaty.

Pandy byly naprosto boží, seděly si tam v trávě a roztomile žvýkaly bambus, jako by ani netušily, kolik lidí na ně s úžasem právě zírá. A abych nezapomněla, u tučňáků jsme si užili sprchu zdarma! Jeden z nich se rozhodl, že se s velkým rozmachem vymrští z vody, a nešťastně mě celou postříkal. No, aspoň jsem na chvíli ochladila hlavu.

Po zoo jsme navštívili Hoge Veluwe National Park, kde si můžete zdarma půjčit kolo a celý park projet. Ideální! V parku se měnila krajina, od písečných dun přes vřesoviště až po lesy. Před vstupem mě ale přepadla myšlenka, že nemám cestovní pojištění. Jelikož trpím na úrazy a co kdybych zase někde upadla - a ke všemu na kole, vždyť já padám i na rovné zemi. Rychle jsem si ho sjednala online na parkovišti před vstupem do parku. Lepší být v klidu. Míra mezitím hypnotizoval kola a plánoval trasu. Vtipné bylo, že jsem si při jízdě připadala jako profesionální cyklista, až do chvíle, kdy jsem skončila v písčitém úseku a málem si zapsala nový pád do pojistky. Ale zážitek to byl parádní!

Park je domovem několika vzácných druhů zvěře, včetně jelenů a muflonů, a pokud budete mít štěstí, zahlédnete je přímo z kola. Po celém parku jsou desítky kilometrů cyklostezek a speciální kola, která si můžete půjčit zdarma. To jsem ale netušila, že se na nich budu cítit jako závodník na Tour de France. Tedy až do prvního kopce, kde jsem si uvědomila, že moje kondička asi není to, co bývala.

Další den jsme se vydali směr Amsterdam, ale po cestě jsme nemohli vynechat tulipánová pole, která si můžete projet pomocí aplikace. V appce se dozvíte, která pole kde zrovna kvetou, která budou a která už jsou sklizená. Říkali jsme si, jaké je to skvělé, až do chvíle, kdy jsme místo mezi nádhernými lány tulipánů bloudili mezi kukuřicí. Po chvíli hledání jsme uznali porážku a rozhodli se jít na jistotu, přímo do Keukenhofu.

Jde o největší květinový park v Evropě a každoročně zde rozkvete přes 7 milionů cibulovin. A aby tahle paráda mohla fungovat, stará se o ni tým více než 40 zahradníků, kteří začínají s výsadbou už v říjnu! Park se rozkládá na 32 hektarech a je rozdělen do tematických zahrad. Můžete zde obdivovat nejen tulipány, ale i narcisy, hyacinty a další květiny. Každý rok má Keukenhof jiné téma a design výsadeb je pečlivě naplánovaný. Vstupné do parku vyjde na 19 € pro dospělého (2024) a návštěvníci zde mohou obdivovat nejen květiny, ale i umělecké instalace, větrné mlýny či dokonce orchidejovou expozici v pavilonu Beatrix.

Po romantické procházce květinovými zahradami jsme se rozhodli trochu přitvrdit a vydali se do města neřesti Amsterdamu. A ještě než jsme tam vůbec dorazili, zažili jsme něco neobvyklého: jeli jsme pod vodou! V Nizozemsku totiž vedou silnice nejen skrz rovinaté pláně a větrné mlýny, ale i pod kanály a hrázemi. Takže vlastně jedete suchou nohou tam, kde by normálně měla být voda. Nizozemci si díky sofistikovanému systému hrází, čerpadel a protipovodňových opatření udržují půdu, kterou by jim jinak moře dávno spolykalo. Doslova si žijí na vypůjčené zemi.

Našli jsme hotel na okraji města, kousek od metra a s parkováním v ceně, prostě win-win. Vydali jsme se do centra a já, jak jinak, zamířila rovnou do slavné červené uličky (Red-light district). Míra tvrdil, že ho to vůbec nezajímá, ale jeho rozzářené oči mluvily jinak. Jenže ouha, většina oken byla zatím temná. Vyrazili jsme moc brzy. Tak jsme to vzali přes hospodu na pořádné pivo a něco na zub. Když už jsme byli patřičně posilněni, vrátili jsme se zpět a voilà ulička se rozzářila jak vánoční stromeček.

Dámy v oknech se pomalu objevovaly a já, jako správně vychovaná slečna, jsem každou z nich zdvořile pozdravila. A víte co? Ony mi mávaly nazpět! Dokonce mě zvaly dovnitř, zřejmě na čaj. V tu chvíli se Míra začal podezřele intenzivně věnovat studiu chodníkové dlažby. Zajímavé… Každopádně, čaj jsme odmítli a pokračovali v procházce. Jen pozor na focení! Pokud dámu v okně vyfotíte, může se objevit její osobní bodyguard a váš mobil rázem absolvuje rychlokurz plavání v nejbližším kanálu.

A když už jsme u těch zajímavostí, věděli jste, že Amsterdam má více než 100 kilometrů kanálů a přes 1500 mostů? Díky tomu si vysloužil přezdívku „Benátky severu“. A také je to město, kde se nachází největší počet muzeí na kilometr čtvereční, což je skvělá výmluva, pokud někomu chcete tvrdit, že jedete do Amsterdamu za kulturou. Ale jedno je jisté, tohle město vás dlouho nepřestane bavit!

Ještě jsme si samozřejmě nemohli odpustit nákup suvenýrů. Pořídili jsme si pár drobností, které měly obsahovat THC, ale zjevně neobsahovaly vůbec nic, tedy až na ten jeden podezřele chutnající koláček. Ten byl asi zkažený, nebo měl jen opravdu zvláštní vedlejší účinky, asi hodně cukru... Každopádně, pokud si v Amsterdamu koupíte suvenýr, který by vás měl „překvapit“, možná vás překvapí maximálně tím, že se nestane vůbec nic.

Další den nás čekal výlet na hráz Afsluitdijk, monumentální stavbu, která odděluje Severní moře od vnitrozemského jezera IJsselmeer. Hráz je dlouhá 32 kilometrů a každou sekundu se z ní odčerpává obří množství vody, aby si Nizozemsko udrželo své suchozemské ambice. Akorát když dojedete do její poloviny, čekáte třeba vyhlídku, restauraci, kavárnu nebo jinou zajímavost. Zde se ale nachází jen benzínka, kde nabízejí oschlé stripsy a jiné rychlé občerstvení. No nic jiného nám nezbylo…

Cestou zpět jsme si všimli obří ponorky, mysleli jsme, že je to nějaká základna, a ejhle, ono to bylo muzeum! Dutch Navy Museum v Den Helderu nabízí jedinečný pohled do života námořníků, včetně možnosti prolézt si ponorku Tonijn, která sloužila v nizozemském námořnictvu téměř 30 let. Uvnitř ponorky jsme zjistili, že je to ještě užší, než jsme čekali, pokud máte klaustrofobii, doporučuji si dát před vstupem panáka.

Prohlídka trvala dlouho, protože Míra musel prolézt každou šachtu a překontrolovat každou páčku. V muzeu jsou pak i další historické lodě a interaktivní expozice, kde si můžete vyzkoušet, jaké to je být kapitánem válečné lodi. Krásná nevšední podívaná na zakončení našeho výletu.

Za pět dní jsme zvládli ujet přibližně 2200 kilometrů a vidět neuvěřitelnou škálu míst. Cesta nás nejednou překvapila, pobavila a donutila přemýšlet, jak vlastně v takových podmínkách lidé žijí.

Nizozemsko je prostě země kontrastů, kde se mísí poklidné vesnice s rušnými velkoměsty a kde člověk nikdy neví, co ho na dalším kilometru čeká. Teď už víme, že tahle země má ještě hodně co nabídnout, a tak rozhodně nebyla naše poslední návštěva!

Zdroj: autorský text