Chobotem až k letadlu: Odvážné prototypy Ikarusu neměly na růžích ustláno, a nakonec se neprosadily

Dějiny maďarského výrobce Ikarus jsou všeobecně známé a československá města se s touto značkou začala setkávat v první polovině padesátých let. Nezapomenutelné jsou kloubové (článkové) modely řady 280, sloužící ještě relativně nedávno a poté plynule navazující na běžné přepravní výkony veteránskými jízdami. Cestující veřejnost měla kdysi také možnost spatřit na ruzyňském letišti mohutný nízkopodlažní speciál, sloužící k přepravě pasažérů z letištní budovy k čekajícím schůdkům do trupu letounu.

Letištní kolová technika patřila a patří k těm velmi zajímavým a neobvyklým. Často nemůže a ani nesmí používat běžné komunikace a oko běžného chodce či motoristy ji ani nespatří. Přitom se jedná o unikáty, stavěné často na objednávky, případně o projekty, jejichž úspěšnost/neúspěšnost ukázal až čas. Dnes se takovým vozidlům slavné maďarské značky budeme věnovat…

V padesátých a šedesátých letech se totiž množily snahy ochránit pasažéry, nastupující do letadel, před nepřízní počasí, ale současně nástup maximálně urychlit, pokud možno souběžně s přepravou zavazadel a jejich nakládáním. Nebudeme se obšírně zabývat západoevropskými a americkými projekty, nás zajímá snaha Ikarusu, datovaná už do poloviny sedmdesátých let.

Antal Gulyas, jeden z šéfdesignérů továrny, specializující se na budoucí (nikoliv soudobé) projekty, se začal zabývat možností sloučení dvojice nesourodých letištních vozidel do jednoho. Možná se inspiroval západními projekty, možná nápad uzrál přímo v jeho mysli, kdoví… Napadlo jej ale, kolik zbytečného času a nákladů by se mohlo ušetřit postavením prototypu kombinovaného autobusu s hydraulicky výsuvnou přední částí – tedy jakousi chodbičkou – kterou by cestující ze svých sedadel nastupovali přímo do letadla.

Odpadly by vlečné či samojízdné schůdky! Základem se měl stát mohutný čtyřnápravový stroj s mimořádně nízkou světlou výškou se zvedacím mostem harmonikového typu. Vize dostala pracovní název Airoporter, Ikarus ji začlenil mezi výkresovou dokumentaci, ale tím vše skončilo. Možná ještě nebyla zralá doba na takto revoluční řešení. A nezapomeňme ani na to, že podobné inovativní myšlenky to ve východní Evropě nikdy neměly snadné…

Děj pokračoval na sklonku dekády velkým průmyslovým patentem, podaným konstrukční skupinou továrny Ikarus. Předmětem patentu byl takzvaný systém PALT, což znamenalo anglickou zkratku Passenger And Luggage Together (společná doprava cestujících a zavazadel). Základem byl značně vysoký a mohutný patrový autobus s nízko položenou kabinou řidiče. Spodní patro představovalo zavazadlový prostor s průběžným dopravníkem na principu pásu a podavačů, v horním patře seděli cestující. Ale vozidlo je nemělo odvézt jen z odbavovací haly k letadlu, ale absolvovat s nimi celý nástupní proces například z hotelu až do letadla.

Tím pádem by se odbavení muselo konat v určeném prostoru v hotelu či terminálu, autobus by pak bez zastavení dojel přímo a na čas k čekajícímu letadlu. Vzhledem k jízdě v běžném městském provozu se nemohlo jednat o maximálně nízkopodlažní vůz, jaký známe z výhradně letištního určení. U letadla by autobus hydraulicky zvedl nástupní „rukáv“ a cestující by přestoupili.

První prototyp se odborné veřejnosti představil v roce 1982, ale nevyvolal jen kladné ohlasy. Obří stroj čtyřmetrové výšky se podle původního projektu pohyboval na čtyřech nápravách se vstupními dveřmi v zádi a kapacitou 150 lidí. Měl dvě místa řidiče a poháněl jej licenční šestiválec Rába s výkonem 225 koní.

Vzhledem k rozměrům a hmotnosti byla ale jeho pohyblivost v pouličním provozu spíše iluzorní. Prototyp dostal označení Ikarus 692.01 a skutečně uměl dostat lidi i zavazadla na palubu letounu. Ikarus počítal se značným odbytem, protože více než tři čtvrtiny celkové produkce všech modelových řad exportoval.

Ikarus tuto myšlenku rozšířil ještě dále: jeho návrhářské středisko vypracovalo plán na čtveřici odlišných strojů, podporujících systém PALT – pro jízdu na letištích i v běžném provozu, a dokonce na dálnicích. Jednotlivé prvky systému se měly vzájemně podporovat a navazovat na sebe.

To všechno ale nešlo realizovat na stávajících letištích. Ikarus měl samozřejmě na mysli především budapešťské letiště Ferihegy, ale obdobné podmínky panovaly víceméně v celé Evropě. Jinak řečeno: které město by si chtělo pořídit maďarský čtyřprvkový systém PALT, muselo by přebudovat celou letištní infrastrukturu. A to nebylo možné…

V roce 1984 spatřil světlo světa druhý a třetí prototyp (695.01 a 695.02), ten druhý vybavený automatikou, a opět testovaný na letišti, a to nejen v Budapešti, ale i v Moskvě. Jednalo se o článkové autobusy, s nimiž měl Ikarus bohaté zkušenosti už od padesátých let.

Čtvrtým prototypovým vozidlem systému PALT se stal Ikarus 692.03 trochu jiné koncepce. Nebyl vybavený bunkery na zavazadla, ale připravený čistě na přepravu cestujících. Vlastní silou vyjel na počátku roku 1985 a představoval vozidlo osmnáctimetrové třídy se čtyřmi řiditelnými nápravami. Nízkopodlažní model s téměř třímetrovou šířkou přepravoval až 160 cestujících a vyznačoval se stanovištěm řidiče na obou koncích karosérie. Autobus byl tedy mimořádně obratný. Zvedací harmonikový „rukáv“ měla ale jen jedna strana vozu.

Na konci dekády po úspěšných celoevropských prezentacích prototypové techniky Ikarus zjistil, že mu sice všichni zatleskali, ale objednávky systému PALT nepřišly. Náklady na úpravu a přebudování letišť byly tak enormní, že se provozovatelům mnohem více vyplácely běžné tranzitní autobusy, pojízdné schůdky a transportéry zavazadel. Navíc už světem letectví běžely „brány“, vysouvané z budovy až k letadlům, tím tedy složitá technika PALT ztratila hlavní opodstatnění.

V mezidobí vzniklo ještě mnoho dalších a podobných návrhů, zamýšlených i ve spolupráci se zahraničím, ale Ikarus už narážel na nezájem. Celý projekt byl v druhé polovině 80. let oficiálně opuštěný a kloubová vozidla demontovala a sešrotovala sama továrna. Jeden zbylý stroj údajně ještě existuje a podle některých zpráv se uvažuje o jeho renovaci a zprovoznění.

Na počátku každého dobrého nápadu není jasné, zda bude korunovaný úspěchem, nebo se z něj stane jen jedna z mnoha slepých uliček. Tak tomu bylo i v případě maďarského systému Ikarus PALT…

Zdroj: Ikarus