Na Šumavě jsme našli cyklotrasu, kde kilometry utíkají skoro samy. Vede podél unikátního kanálu

Šumava umí dát cyklistovi hodně zabrat, ale pokud hledáte cyklovýlet spíše na pohodu, který zvládne klidně celá rodina, tak by vaší pozornosti neměl ujít Vchynicko-tetovský plavební kanál mezi Modravou a Srním. Je totiž přeci jen o něco méně známý než výrazně delší Schwarzenberský plavební kanál poblíž Lipna, takže i turistů je zde méně. Pro cyklisty představuje profilově velmi příznivý terén, kde kilometry rychle přibývají.

Cyklotrasa podél Vchynicko-tetovského plavebního kanálu může být příjemným celodenním rodinným výletem, nebo velmi užitečnou úvodní fází delší trasy na rozjezd předtím, než člověk zamíří vstříc šumavským kopcům.

Vzhledem k tomu, že naším výchozím bodem byla Filipova Huť, kde jsme v našem obytňáku strávili dvě noci na skvělém místě Vyhlídka na Roklany dostupném přes aplikaci Bezkempu, čekal nás nejprve úvodní sjezd do Modravy. Tu lze ale klidně považovat za ideální výchozí bod, a to i díky velkému (placenému) parkovišti. Z Modravy vede cyklostezka po silnici podél Vydry, ale už po pár kilometrech u Hradlového mostu (Rechle), kde je případně další placené parkoviště, ale již menší, se stáčí do lesů a povrch se mění na příjemnou šotolinku.

Hradlový most stojí na začátku Vchynicko-tetovského kanálu a jedná se o velmi zajímavou stavbu dřevěného mostu s žulovými pilíři. Jeho funkcí bylo usměrňovat volně plavené dříví do plavebního kanálu, a to pomocí důmyslné soustavy tyčí. Odtud také pochází jeho německý název Rechle – hrábě. 72 metrů dlouhý most byl společně s plavebním kanálem postaven v letech 1799 – 1801, přičemž za projektem stál inženýr Josef Rosenauer, který projektoval i Schwarzenberský plavební kanál.

Dnešní most je už čtvrt století věrnou replikou a vede přes něj cesta pro pěší i kola. Plavební kanál pomáhal vyhnout se v daném úseku korytu řeky Vydry, která zde byla hodně divoká a pro plavení dřeva tedy nevhodná.

Plavební kanál na délce 14,4 kilometru klesá s průměrným spádem pouze 3 promile. Z cyklistického hlediska se tedy jedná o rovinku, nicméně i tak je znát, že člověk jede po proudu a cesta rychle ubývá. Cesta je široká, není tedy žádný problém se vyhnout pěším turistům.

Čím více se člověk vzdaluje od výchozích míst, jako jsou Hradlový most, Antýgl a následně Srní, tak „pěšáků“ ubývá a cyklista si nerušeně užívá kamenných mostků, plavebních skluzů a malebných zatáček. Na úrovni Mechova se na chvíli odpojuji od kanálu a jedu na zmrzlinu do Srní. Následně vystoupám k vodní nádrži pod Sedelským vrchem. I ta je totiž součástí plavebního kanálu, neboť je do ní z kanálu podzemním potrubím přiváděna voda, která slouží jako zdroj pro elektrárnu Vydra na Čeňkově pile.

Ze Sedla mě čeká pěkný pozvolný sjezd stále po cyklostezce 2114 zpět na úroveň kanálu. Na rozcestí u parkoviště Mechov se můžete rozhodnout, zdali se na pohodu vydáte zpět k Modravě, nebo jako v mém případě zamíříte po šlapavé cyklostezce směrem k Velkému Boru a pak náročnou „stojkou“ Javoří cesta postupně směrem k Poledníku (1315 m n.m.). Tím získáte velkorysé převýšení, takže z něj je to potom zpět na Modravu zhruba 12 kilometrů pořád z kopce. Mě pak čeká ještě výšlap na Filipovu Huť a mám hotovo.

Zdroj: autorský text