Během prodlouženého víkendu v Saském Švýcarsku, kam jsme vyrazili s naším obytným autem, jsme si naplánovali i celodenní pohodovou túru, jejímž cílem byl hrad Hohnstein. Zhruba 15 kilometrů dlouhá trasa nás však potěšila i dalšími zajímavými místy, zejména nečekanými soutěskami a výšlapy do schodů.
Stejně jako v případě výletu na Bastei (viz odkaz výše) jsme pro přespání v obytňáku využili legální možnost (15 euro/24 hodin) na parkovišti v obci Kurort Rathen na levém břehu Labe. Ráno, po nepříliš klidné noci, neboť kolem stellplatzu vede frekventované vlakové spojení, jsme vyrazili k přívozu. Ten jezdí víceméně permanentně každých deset minut, takže není potřeba nějak zásadně dopředu plánovat.
Na pravém břehu Labe procházíme městečkem, ve kterém se k životu probouzí pár krámků se suvenýry a malý obchod s potravinami. Po několika stech metrech odbočujeme vlevo a po červené značené trase se vydáváme do lesů a kopců. Tento úvodní úsek trasy není ničím výjimečný, jakkoliv vede pěknou přírodou.
To se však mění poté, co v jednom místě přejdeme hlavní silnici a klesáme k říčce Polenz, která protéká labskými pískovci a místy vytváří hezký kaňon. Zde volíme pohodovou cestu idylickým údolím Polenztalweg, kde jsou i vhodné příležitosti k tomu zakousnout svačinu a trochu se pokochat podzimní přírodou s minimem lidí.
Za několik kilometrů přicházíme ke Gasthausu Polenztal a za středně vydatného deště zvažujeme, jestli nezaskočíme alespoň na polévku. Nakonec docházíme k závěru, že je ještě brzy a že si dáme něco přímo na hradě Hohnstein, který se tyčí bezmála 150 výškových metrů nad námi a je dominantou stejnojmenného městečka. Stoupání k němu je sice prudší, ale nijak zásadně. Po zhruba půlhodince se ocitáme na dřívějším městském tržišti, které má dne podobu strmého náměstí, kolem kterého je pár hrázděných domů.
Vyhládlí vstupujeme do hradního komplexu, abychom zjistili, že restaurace je dnes zavřená. Grrr! Hrad samotný je velmi zachovalý a pěkný, tyčí se na pískovcové skále nad údolím a je z něj i výhled široko daleko. Historie Hohnsteinu je však pohnutá.
Už v 17. a 18. století v něm bylo státní vězení, po roce 1861 sloužil jako nápravné zařízení pro delikventy a nejhorším obdobím prošel po roce 1933, kdy jej nacisté využívali jako vazební věznici pro politické vězně. V roce 1935 pak připadl Hitlerjugend a během druhé světové války sloužil jako zajatecký tábor. Osudy, které se tu psaly, budou asi velmi mrazivé…
Jelikož i v městečku mimo sezonu těžko přetěžko hledáme otevřenou restauraci a úplně se nám nechce si dávat jen nudlovou polívku v bistru na náměstí, jíme vlastní zásoby (sláva rohlíkům!) a vydáváme se na cestu zpět k autu. Trasu vedeme přes 291 metrů vysoký vrch Hockstein, na nějž vedou z naší strany železné schody vklíněné do úzké soutěsky.
Následně se přes Knoteweg, který je rovněž plný zajímavých míst a líbivých skalních útvarů, dostáváme zpět do Kurort Rathen. Posledních pár set metrů vede kolem malé, ale o to malebnější, přehrady Amselsee, na které je v sezoně možné si půjčit lodičku.
To my jedeme přes Labe větší „loďkou“ v podobě přívozu a na naší straně jdeme přes stánek s kebabem k autu, kde si zaslouženě otvírám plechovku s vychlazenou Plzní.
Zdroj: autorský text
