Komentář: Čeští karavanisté jsou obětí vysokých cen, mrzkých služeb a nepochopení

To, že u nás nastal v dobách kovidu boom obytných aut, je všeobecně známým faktem. Rapidní nárůst obytňáků sice na jednu stranu přinesl alespoň nějakou snahu budovat pro ně infrastrukturu, mnohem častěji se však na cestách po Česku setkávám se zákazy, nepochopením a hlavně nataženou dlaní, která snad už ani neví, co by si za své neslužby řekla.

Podotýkám, že s obytným autem jezdím s rodinou po Evropě už víc jak patnáct let, vnímám proměny, kterými tento způsob cestování prošel, samozřejmě se vždy snažím respektovat pravidla a nedělá mi nějaký zásadní problém za místo k legálnímu přenocování případně zaplatit nějakou rozumnou částku. Jenže právě tenhle poměr ceny a kvality mě v Česku nepřestává udivovat.

Naposledy jsme několikrát kroutili nevěřícně hlavou při našem několikadenním putování po Jeseníkách, kde to při stání na Červenohorském sedle nejlépe vystihla moje drahá polovička konstatováním: „Je to tady jako ve Francii, jenom za peníze a bez servisu.“ V její větě je tak nějak všechno. A to jsme netušili, že je to jen začátek…

Letos jsme v létě vyrazili do Francie k Atlantiku, pak jsme strávili asi deset dní v Pyrenejích a poté jsme se přes Francii vraceli zpátky. Spali jsme povětšinou na oficiálních stellplatzech – v autě jsme vezli notebooky, vzadu kola, zkrátka klidně si zaplatím alespoň za částečné snížení rizika vykradení. Proč také ne, když jsme vždy platili částku v rozmezí 15-18 eur (cca 370-450 Kč). Vlastně ani jednou jsme za stellplatz neplatili přes 20 euro (zhruba 500 Kč), a to jsme povětšinou měli k dispozici kompletní servis, leckdy s elektřinou v ceně a vždy na poměrně atraktivním místě, ať už u oceánu, nebo v horách.

Platba kartou u automatu samozřejmostí, takže tak nějak vyvozuji, že v té částce je i DPH, místní poplatky, daně… A přesto to provozovateli asi dává finanční smysl. Jak to souvisí s našimi pár dny v Jeseníkách? Jako ilustrace toho, jaké služby může karavanista za své peníze dostat v „drahé“ cizině v opravdu pěkné lokalitě, a jakých se nedočká u nás.

Pojďme si to ukázat na zmíněných Jeseníkách. Přijíždíme na parkoviště na Červenohorském sedle a za 24 hodin zde pro obytné auto chtějí 300 Kč. Místo je vcelku pěkné a s výhledem do dáli, s možností nástupu na atraktivní túry, ale z pohledu karavanisty je to prostě jen parkoviště bez servisu. Takové, na kterých můžete třeba v Alsasku, Pyrenejích a často i Alpách a Dolomitech parkovat zcela zdarma.

Upozorňuji, že na parkovištích chápu rozdíl mezi parkováním a kempováním a i mě je proti srsti, když se začne někdo z naší komunity na parkingu chovat jako v kempu. Nebo ještě hůř. Jenže tenhle komentář je hlavně o natažené ruce směrem k majitelům obytných aut, v nichž obce a provozovatelé vidí povětšinou jen dojné krávy, kterým je zbytečné cokoliv nabízet. Čest výjimkám!

Mimochodem, pokud chcete někde v Jeseníkách udělat klasický servis obytného auta na stellplatzu, je pro vás nejlepší využít služeb na polské straně, kde tak nějak trochu lépe pochopili, že karavanista není otravný hmyz, ale úplně normální turista, který jen přijel v jiném typu auta. My, znalí českých poměrů, vozíme náhradní kazetu na WC a šetříme vodou.

Největší cenový masakr na nás však čeká v obci Karlova Studánka. Ano, je to krásná obec a vysoce atraktivní výchozí bod na túru podél Bílé Opavy na Praděd. Ano, potýká se s přívaly turistů a je naprosto v pořádku, že se zde za omezené parkovací plochy platí. Co mě ale zarazilo, je rozdíl mezi sazbou za osobní auto (130 Kč/den) a obytným vozem (500 Kč/den). Na spodním parkovišti návštěvník zaplesá, když vidí ToiToiku, aby vzápětí dál křížil nohy, protože ta je určená jen pro obsluhu parkoviště. Na horním parkovišti Hubertus pro změnu jedno použití WC stojí 15 Kč, takže stačí chvíle pozorování, abyste viděli, jak se početnější rodiny uchylují do křoví. To majitel obytňáku za svých pět stovek vykonává potřebu ve svém.

Cenová hladina parkovného mě zaujala natolik, že jsem vznesl zvídavý novinářský dotaz na vedení obce, podle jakého klíče došlo k sazbě 500 Kč. Pochopil bych dvakrát, možná i třikrát vyšší sazbu než u osobáku, ale tohle mi prostě připadalo moc. Od milé paní starostky (myšleno zcela bez sarkasmu – sama říkala, že je fanouškem Fotra na tripu) jsem obdržel vysvětlení, které pro korektnost uvádím jako citaci v samostatném boxu. Z pozice obce argumentaci celkem rozumím, určitě nikdo nechce, aby se z parkoviště stal pseudokemp. Jenže to pětikilo mi prostě i tak přijde moc. Pokud přijedu jako turista jen na výlet během dne, nevím, proč mám platit téměř 4x víc než turisté z osobáku. Paradoxně mě těch pět stovek vnukne myšlenku, že bych s tím obytňákem mohl vlastně zůstat přes noc, když už to tu mám tak draze zaplacené. Mimochodem, přes noc tam stojí i řada osobáků.

Když sleduji diskuze na toto téma na různých karavanistických fórech, dříve nebo později se objeví komentáře typu „tak tam nejezdi, když se ti to nelíbí“ nebo „koupil si auto za dva miliony a nechce dát pár stovek za parkování“. Jenže to je opravdu hrubé nepochopení problému. To, že si někdo pořídil auto za dva míče z něj automaticky nedělá člověka, který si přestal uvědomovat hodnotu peněz a nechce za své koruny odpovídající protislužbu. To snad každý, kdo si koupil chatu, přestal řešit cenu energií, dřeva na otop, oprav a řemeslníků? Za mě mohu prohlásit, že problém není v platbě jako takové, ale v tom, co za své peníze dostávám.

A řešením pro nás není ani do nějaké lokality nejet, protože tam prostě chceme. Jen se zkrátka v Česku pořád nemůžu v tomto směru zbavit dojmu jakési diskriminace ve srovnání s tím, jak lze obytňákem cestovat v zahraničí. Ano, i tam jsou místa či regiony s přísnými pravidly či dokonce zákazy, ale při vší úctě k české kotlině se většinou jedná o řádově atraktivnější lokality.

Ale abych jen nehořekoval. Naše putování jsme zakončili na parkovišti skiareálu Kraličák. Sice opět bez servisu, ale zcela zdarma – místa tu bylo spoustu. Dokonce tolik, že tu někteří jedinci začali regulérně stanovat…

Zdroj: autorský text