MDČR včera oznámilo nové ceny dálničních známek. Největší vášně budí roční kupón, protože ten poprvé překonal hranici 2500 Kč. Přitom to není tak dávno, co stejná věc stála o tisíc korun méně. Lidé (alespoň ti, kteří se chtějí vyjádřit v internetové diskuzi) to často kritizují. Mají pocit, že taková známka je hrozně drahá a radši si ji nekoupí. Raději budou jezdit mimo dálnice, případně si koupí kupón s kratší platností jen tehdy, když to potřebuji. A mají pocit, že tím takhle stát potrestali a na stát vyzráli. Jenže opravdu jsou známky drahé? Nepotrestá tak tímhle spíš člověk sám sebe?
V typicky česky negativní diskuzi samozřejmě okamžitě zapadne, že za poslední léta dálnic dost přibylo a že se jezdí citelně lépe. Hlavně díky dokončené a velmi bolestné rekonstrukci D1 nebo třeba díky prodloužení D3. Tuzemská dálniční síť se díky razantnímu rozšíření z posledních let dostala přes 1500 km. Jen letos bude otevřeno 70 km nových úseků, další se začínají stavět.
Především pak platí, že při ceně ročního kupónu 2570 Kč stojí jeden den jízdy po tuzemské dálnici celých sedm korun, respektive měsíc vyjde na nějaké dvě stovky. Co si dnes člověk koupí za dvě stovky? Jeden oběd? Pár piv? Krabičku cigaret? Z tohoto úhlu pohledu to není zas tak moc. Samozřejmě je otázka, zda chci kupovat roční známku na nějaké druhé auto do rodiny, které třeba přes zimu moc nejezdí, ale vzhledem k úspoře času se to často vyplatí už tehdy, kdy takový vůz podnikne relativně málo cest mimo město. A hlavně, pokud živím dvě a více aut, fakt nemám na to, abych do toho druhého auta dal 200 Kč měsíčně navíc a mohl s tím tedy bezstarostně občas vyrazit na dálnici?
Při rozhodování, zda se dálniční známka vyplatí, nebo zda je lepší jezdit po okreskách, se pak ve jménu úspory peněz přehlíží ještě jeden zajímavý faktor. Dálnice jsou dlouhodobě nejbezpečnější silnice, zatímco nejvíce vážných nehod se děje právě na okreskách. Cestovat po dálnicích tedy není pouze rychlejší, ale je to i bezpečnější.
Ano, v Německu se za dálnice neplatí, v Rakousku používají podobný systém stanovení ceny jako u nás a roční známka tam bude příští rok stát zhruba 2600 Kč, ale zase na druhou stranu tam mají o zhruba 800 kilometrů více dálnic. Na Slovensku pak také nedávno dost zdražili, roční známka tam stojí zhruba 2200 Kč, ale dálnic tam nemají ani 600 km. O zemích typu Itálie pak není potřeba se vůbec bavit. Tam za dálniční poplatky dáte přes dva tisíce jen během jedné cesty na dovolenou.
Zajímavé pak jsou nářky nad tím, jak je to skvělé ve Švýcarsku, kde roční známka stojí celá dlouhá léta pouze 1000 Kč. Jak oni to dělají, že pořád nezdražují? Jednoduše. Chceš použít dálnici? Kup si roční známku. Že bys chtěl známku jen na měsíc, nebo snad na týden? Smůla, kup si tu roční. Takže takhle to oni dělají. Prostě je jedna známka a hotovo. Tím, že Švýcarsko není v EU, se ho netýká ani nařízení, které kromě jiného požaduje zavedení denní známky. Hodně peněz tak do systému přinesou turisté, kteří si kupují roční známku na své týdenní dovolené a po zbytek roku už se zase ve Švýcarsku neukážou. A nejsem si také jistý, jestli je to cestování po švýcarských dálnicích o tolik lepší než u nás vzhledem k tomu, že se tam jezdí o dost pomaleji.
Ano, je pravda, že v poslední době cena známek v Česku rostla. Nejprve skokově, dále bude růst spíše pozvolna, pokud systém nová vláda nezmění. Ale s tou cenou to nakonec není tak dramatické. Stačí se každý měsíc vzdát pár piv a můžete pohodlně a relativně rychle cestovat napříč republikou. Možná se to vyplatí spíše, než se plácat někde po okreskách a u piva pak plácat o tom, jak je to všechno drahé a jak to u nás stojí za prd.
Zdroj: MDČR, autorský text
