Velmi nabitý trip: S elektromobilem jsme ujeli po Čechách 1000 km a navštívili 7 elektráren

Jednou takhle na jednom výletu kdesi v Českém středohoří jsem odposlechl rozhovor po výšlapu na jeden tamní kopec. Mladá dáma si svému partnerovi hlasitě stěžovala, že ty výlety v České republice stojí za prd a že to je furt to stejné dokola. Někam se dojde, tam je buď kopec, nebo hrad a pak se jde zpět. Pokud vás občas přepadne ten stejný pocit a chcete si dát za svůj cíl pro větší či menší výlet něco netradičního, můžete zkusit třeba techniku a třeba to může být ta spojená s výrobou elektrické energie. Přesně to jsme nedávno udělali. 

Jestli vás technika zajímá alespoň trochu, bude z toho docela hezké zpestření cestovatelské rutiny v ČR. My jsme si naplánovali malý čtyřdenní trip po Čechách, během kterého jsme navštívili hned sedm elektráren a několik dalších míst v jejich okolí. Při plánování cesty jsme totiž zjistili, že tuzemské možnosti v tomto směru jsou docela široké. No a když se jede po stopách elektřiny, tak aby to dobře ladilo, měli bychom jet elektromobilem. Volba na konec padla na SsangYong Torres EVX.

Takže? Vyrážíme.

Auto, které nám dělalo společnost na téhle cestě, bude alespoň některým z vás minimálně povědomé. Torres vozil Pepu sto dnů v Jižní Koreji. Vrchní Fotr ale měl samozřejmě k dispozici verzi s benzinovým motorem. Ta elektrická s označením EVX přišla na náš trh relativně nedávno a je docela zajímavá.

Základ totiž vychází z toho Pepova Torrese, takže to je dost velké SUV. Dlouhé je lehce přes 4,7 m, do kufru se vejde 839 l, ve druhé řadě je místa na rozdávání i pro vysoké lidi, prostě tady prostorová nouze nepanuje. Je to velké cestovní auto, které také umí být hodně praktické. Jen má tedy elektrický pohon. 

SsangYong slibuje u Torrese EVX docela hezké parametry. Dojezd by měl být přes 400 km, ve městě dokonce přes 600 km. Elektrický pohon nabízí solidní dynamiku a příjemný komfort a hlavně cena od 880 tisíc je na poměry bateriových aut výborná. Jediná věc, která nám dělala trochu vrásky před cestou s vidinou výletu do hor, je absence pohonu všech kol. Na rozdíl od benzinové verze nelze elektromobil koupit jako čtyřkolku. Každopádně více podrobností o tomto autě si můžete přečíst v samostatném testu.

Trip po elektrárnách (nebo prostě technických zajímavostech spojených s elektřinou) můžete pojmout různě. ČEZ provozuje řadu infocenter v rámci svých elektráren. Výhodou je, že vstup je zdarma. Každé takové infocentrum nabízí menší výstavu a případně i exkurze přímo do areálu elektrárny. Obvykle se musíte předem registrovat. Někdy jsou termíny tak nějak neomezené, v jiných případech jsou termíny dost omezené. Třeba do Temelína se dostane ročně jen zhruba 400 návštěvníků.

Tahle infocentra ale najdete také u starých elektráren. V ČR jde především o vodní elektrárny. Jednou takovou historickou je Hučák v Hradci Králové. To byl také cíl naší první cesty v rámci tohoto tripu. Ale zpestřili jsme si ho ještě dvěma dalšími zastávkami.

Hodně zajímavou elektrárnu totiž najdete v pražských Holešovicích. Tam zatím nějaké oficiální prohlídky neprobíhají, ale protože prostor uvnitř slouží ke konání různých akcí, podívat se do interiéru můžete. A samozřejmě je možné okouknout i okolí, které je spíše zajímavé než hezké. Parádní je ovšem původní komín, který tu dnes zůstal už jen jeden. Při téhle zastávce se elektrický pohon hodil, protože jsme auto mohli nechat na zónách a nic dále neřešit. Tuhle výhodu ale elektromobily časem v Praze ztratí.

Z Holešovic jsme to vzali klidnou jízdu směr Hradec, ale po zhruba 40 minutách přišla na řadu ještě jedna zastávka. Také v Poděbradech je zajímavá stará elektrárna, tentokrát vodní. Pokud sem pojedete v létě, může to být pěkný výlet sám o sobě. Hned vedle řeky je jezero, kde se můžete vykoupat, zahrát si plážový volejbal nebo se prostě projít. Kolem elektrárny se dostanete přes jez a dále po nové lávce přes řeku až do města. Samotná elektrárna přístupná běžně není.

Po krátkém focení jsme se vrátili zpět na D11 a v poklidu pokračovali až do Hradce k tamní elektrárně Hučák. Tenhle výlet jsme plánovali jako jednodenní záležitost s návratem do Prahy, což znamenalo 240 km. Torres EVX ukazoval při odjezdu z Prahy dojezd 400 km na plné nabití, takže nebylo nutné se moc ohlížet na nějaké nabíječky. Nicméně u infocenter ČEZu nabíječky bývají a jedna je také u Hučáku, takže jsme tam auto připojili, aby se během návštěvy dobilo. Sice to nebylo nezbytně nutné, ale člověk pak má větší rezervu a na dálnici se nemusí úplně žinýrovat. Elektrický Torres zvládne mimochodem až 175 km/h.

Hučák samotný je opravdu nádherná stavba. Takhle by měly vypadat všechny elektrárny. Tady je také možné zajít na malou exkurzi do areálu a nahlédnout do strojovny. Vedle pak je pěkný park s dalšími zajímavými místy.

Všechny informace o této trojici historických elektráren najdete v samostatném článku „Trip po historických elektrárnách. Vyrazili jsme s Torresem z Holešovic na hradecký Hučák“.

Cesta zpět do Prahy ukázala, že dobít auto byl dobrý nápad. Rychlejší jízda po dálnici elektromobilům obecně moc nesvědčí a dvojnásob to platí o takto velkých SUV. Ale je pravda, že jsme jeli tempem, kterým se u nás v levém dálničním pruhu běžně jezdí. Spotřeba v kombinaci se zimními teplotami pak narostla ke 30 kWh/100 km a to znamená dojezd spíše 200 km. Cestování s elektrickým Torresem je ale jinak velmi příjemné.

Další den vedla naše trasa na jih. Podařilo se domluvit exkurzi přímo do JE Temelín, což není zas tak běžné. V devět jsme se měli hlásit na vrátnici, takže to znamenalo kolem sedmé skočit do promrzlého Torrese a vyrazit. Mimochodem, elektromobily mají řadu nevýhod, ale schopnost prakticky okamžitě začít topit je v zimních měsících příjemná.

Stejně jako u Hučáku mají dnes i u Temelína nabíječky a po zkušenostech z předchozího dne nebylo moc co řešit. Z Prahy to je nějakých 130 km a s vidinou bezstarostného dojezdu 200 km jsme tentokrát už bez rozmýšlení auto před exkurzí dali nabíjet. Exkurze je to na dvě hodiny minimálně, takže postačilo pomalejší AC nabíjení. Rychlejší DC nabíječka tu stejně není. Jeli jsme na Tábor a dále pak po okreskách směr Sudoměřice u Bechyně a Týn nad Vltavou. Pokud tenhle výlet absolvujete třeba na motorce nebo vás prostě baví řídit, tady se docela pěkně svezete. Elektrický Torres na to moc není, ale neovladatelná krabice to také není.

O návštěvě JE Temelín se více dočtete v článku „Tohle je elektrizující zážitek jen pro 400 šťastlivců ročně. Byli jsme v jaderné elektrárně Temelín“.

Temelín je fascinující záležitost. Jestli se tam nedostanete, zajímavé je i infocentrum, kde vám v tamním kinosále nabídnou alespoň virtuální prohlídku. Zpestřit si výlet můžete ještě zastávkou v Bechyni, která je spojena s Františkem Křižíkem a první elektrifikovanou tratí v ČR. I s Torresem jsme se tak projeli po mostě, kde se o silnici auta dělí právě s vlaky jezdící po této železnici. Než jsme se vypravili dál, ještě jsme si dali zastávku na historickém náměstí v Bechyni v jedné místní cukrárně.

Po cestě zpět do Prahy se pak můžete zastavit ještě v Táboře, kde tahle železnice začíná. Mají tam super most a je zde bývalá Křižíkova elektrárna. Dnes je zavřená, ale na focení je to pěkné místo. Pokud se chcete projít po historickém železničním mostě, k jeho horní části se dá téměř dojet autem, ale nevede tam úplně hezká cesta a v zimě se z toho stal docela slušný blátivý off-road. A pozor, trať je stále v provozu, takže tu občas může projet vlak. 

Nevýhodou zimních cest je fakt, že je brzy tma. A protože hlavně Temelín zabral hodně času, pomalu se začalo stmívat. Pár fotek z mostu a hurá zpět do Prahy. Když si to takhle poskládáte a budete chtít dát v jeden den Temelín, Bechyni i Tábor, je toho až moc. Lepší bude rozdělit to na dva dny. Přespat můžete třeba v bechyňském penzionu Elektra, když se tu furt bavíme o elektřině. A zbyde vám čas na návštěvu i jiných atrakcí v okolí, jako je třeba Stádlecký most.

My jsme přespali v Praze a další den ráno vyrazili pro změnu na sever. U Prahy bylo ještě potřeba auto dobít a pak jsme pokračovali směr Chomutov.

Poslední část tohoto velmi nabitého tripu vedla z Prahy do Krušných hor směr větrný park Kryštofovy Hamry. Z Prahy to je nějakých 140 km. Protože jsme přes noc nenabíjeli, bylo nutné Torrese ještě rychle zapojit do nějaké nabíječky. Armádu nových a zcela opuštěných stanic jsme našli v Jinočanech u Prahy. Nabili jsme do 82 % a auto slibovalo dojezd 339 km. 

Tuhle část cesty jsme plánovali jako dvoudenní s tím, že prozkoumáme kopce pod větrnými elektrárnami, přespíme kousek od Božího Daru a druhý den dojedeme do elektrárny Ledvice u Bíliny, kde zase nabijeme u infocentra během prohlídky elektrárny. Dohromady nějakých 240 km, takže jsme si mysleli, že nám těch 80 % na celou akci vystačí. Ale to jsme se spletli. 

V horách byla o poznání větší zima a topení Torrese EVX doslova žralo elektřinu z baterie. Bylo to umocněné tím, že pod větrníky byl sníh a focení a chození po zdejším okolí nám rychle promáčelo boty. Já jsem ještě šlápl omylem do jedné obří louže. Nohy mi málem umrzly. Takže topení na nohy běželo v autě naplno, stejně jako vyhřívání volantu. Nakonec jsme si museli dát neplánovanou pauzu a z hor sjet k elektrárně Prunéřov, dobít a zase se vrátit. 

Kolem větrníků také došlo na ještě větší off-road s velkými loužemi a hlubším sněhem. Pohon všech kol nakonec nebyl potřeba. Často pro výlety mimo silnici postačí vyšší světlá výška. V tomhle případě je to 169 mm. Jinak lokalita kolem těchto větrníků a u přehrady Přísečnice je také pěkná.

Více podrobností najdete v samostatném článku „Jsou ty větrníky krásné, nebo ošklivé? A co svobodné město? Tenhle krušnohorský výlet zamotá hlavu.“

Když jsme okolí přehrady Přísečnice prozkoumali a nafotili, opět se začalo stmívat. Cesta na Boží Dar tak už byla za tmy. Zpestřili jsme si to ještě zajížďkou na neudržovanou zasněženou silnici směr Lovecký zámeček Liščí kámen. Tohle zimní večerní focení má atmosféru!

Pak jsme pokračovali na Boží Dar, kde jsme ještě pro jistotu něco dobili, zajeli jsme si do Oberwiesenthalu do sámošky pro večeři a večer zakončili kousek od obce Háj v pěkné chatce, kterou najdete jako Chaloupka na vršku. Zvenku vypadá jako taková obyčejná chata, ale uvnitř je všechno nové a skoro až luxusní.

A hlavně tu byl krb a v kůlně hromada dřeva. Po celodenním zimním focení je tohle přesně ta věc, kterou chcete ze všeho nejvíce. Klídek a praskající oheň. 

Poslední den téhle cesty nás v Krušných horách přivítalo krásné slunečné, ale mrazivé ráno. Naštěstí elektromobily roztají rychle. Kolem elektráren u Kryštofových Hamrů jsme se vrátili zpět dolů z hor a pokračovali do Ledvic, kde najdete nejvyšší rozhlednu u nás.

Ta je na budově šestého bloku elektrárny, který v sobě ukrývá obří uhelný kotel. I tady jsme něco dobili během prohlídky elektrárny. Bohužel na rozdíl od hor se kolem elektrárny honily mlhy, takže výhled do okolí nebyl úplně ideální.

Více si o prohlídce ledvické elektrárny můžete přečíst v dalším z článků z tohoto seriálu. Jmenuje se „Hledali jsme nejvyšší rozhlednu v ČR a našli ji na nečekaném místě. Vstup je navíc zdarma.“

Prohlídkou Ledvic tahle cesta skončila. Pak už jen následovala malá zastávka u vodojemu v Teplicích a cesta po D8 zpátky do Prahy, kde jsme o dva dny později Torrese EVX vrátili. 

Trip po elektrárnách a místech spojených s elektřinou zní možná trochu zvláštně, ale nakonec se z toho vyklubala zajímavá akce. Během zhruba 1000 km jsme navštívili vodní, jadernou, větrnou i uhelnou elektrárnu, došlo také na elektrárny historické. A bylo to prostě zajímavé. Navíc vše je relativně blízko, takže pokud chcete vyrazit na ta stejná místa, nemusíte si brát dva týdny dovolenou, ale můžete si to rozložit třeba do tří víkendů. 

Kdyby vás přece jen zajímala přesná trasa této cesty, najdete ji na mapě níže (nebo na tomto odkazu). V mapě v úvodu článku pak najdete všechna místa, která jsme navštívili a popsali. 

Zdroj: autorský text