Dawson City: Zlato, whisky, kankán a Fotr popíjející panáka se skutečným lidským palcem

Malé město na soutoku řek Yukon a Klondike, obklopené horami, prachem a legendami o lidech, kteří sem kdysi přišli hledat štěstí a někteří ho opravdu našli. Dawson byl pro nás jednou z nejsilnějších zastávek celé tří­měsíční cesty po Kanadě v rámci Fotra na tripu 10.

Přijeli jsme sem z yukonské divočiny, zaprášení, unavení, ale s pocitem, že tohle město bude jiné než všechna předchozí. A bylo.

Ubytovali jsme se v městském kempu přímo na břehu Yukonu. Jednoduché místo s ohništi, suchými toaletami a výhledem, který by klidně mohl viset v galerii. Ráno mlha nad řekou, večer západ slunce za horami a v noci polární záře, která maluje nebe do zelené a fialové.

Kemp žije vlastním tempem, trochu chaos, trochu poezie. Ráno se mezi stany vaří káva, děti běhají s klacky, a z dálky je slyšet šum řeky, která nikdy neutichá. Naše Lumi samozřejmě testovala vodu. V Yukonu. Studenou jak výčitka, ale odhodlaná jako vždy.

Dawson City je jako živé muzeum. Ulice z dřevěných prken, fasády s oprýskanou barvou, saloony, kde to pořád voní po dřevě, pivu a starých historkách. Když se procházíte po hlavní ulici, máte pocit, že se čas zasekl někde kolem roku 1900.
Všude narážíte na odkazy ke zlaté horečce. V každé výloze se leskne něco zlatého, v každém baru někdo vypráví, že „kousek nad městem se pořád dá něco najít“.

A právě tady, ve slavném Downtown Hotelu, ochutnal Fotr svůj zatím nejdrsnější drink života: Sourtoe Cocktail, tedy „kyselý palec“. Legendární yukonský drink se podává s opravdovým lidským prstem naloženým v soli. Kdo se palcem při pití dotkne rtů, stává se čestným členem Sourtoe Clubu. Pepa to zvládl s grimasou, kterou by se dala malovat ikona odvahy.

V Dawsonu jsme navštívili Jack London Museum, malý dřevěný dům s replikou jeho kabiny z dob zlaté horečky. V každém rohu vůně dřeva, papíru a dobrodružství. Kousek za městem leží hrob cestovatele Eskyma Welzla, českého dobrodruha, který sem utekl za svobodou.

Jeho prostý hrob uprostřed tundry působí pokorně, ale silně. Jako by i on tu stále někde byl a s úsměvem sledoval, kdo další sem ještě dorazí.

Když zapadne slunce, Dawson ožívá. Ne neonovými světly, ale praskáním dřeva, hudbou z piana a smíchem, který se line z Diamond Tooth Gertie’s Gambling Hall, nejstaršího kasina v Kanadě. Tam jsme večer vyrazili i my.

Dřevěné stoly, klavír, whisky, pivo, a na pódiu tanečnice v krajkách a pérech. Kankán jak vystřižený z westernu, a přitom autentický, živý, plný energie. Na chvíli zapomenete, že je 21. století. Jen se smějete, tleskáte a cítíte se jako někdo, kdo právě zbohatl… Nebo to aspoň zkouší.

Dawson City by nebylo Dawsonem bez zlata. A tak jsme si zkusili to, kvůli čemu sem kdysi přišly tisíce lidí, rýžování.
V informačním centru vám zdarma půjčí rýžovací pánev a poradí, kam vyrazit. My jsme zamířili na Free Claim #6 u Bonanza Creek, asi 18 km za městem. Tam může každý hledat zlato, legálně a bez poplatku.

Voda ledová, ruce ztuhlé, štěrk se sype mezi prsty. Kroužíte pánví a doufáte. A když se na dně zableskne malá zlatá tečka, srdce poskočí. I kdyby to bylo jen zrníčko, radost je opravdová. Pro ty, kdo chtějí jistotu, existují placené zážitky jako Goldbottom Mine Tour nebo Claim 33, kde vás naučí techniku a zaručí, že pár drobků opravdu najdete.

Ale pro nás byl nejlepší ten pocit, stát po kolena ve vodě, dýchat studený vzduch a vědět, že jsme se dotkli historie.

Řeka Yukon je srdcem celého regionu. Pluli jsme po ní v podvečer, voda hnědo-šedá, klidná, hladká jako kov. Na břehu seděla volavka, v dálce se zvedaly kopce. Na chvíli bylo všechno tiché, dokonalé. Jen my, řeka a pocit, že přesně takhle to kdysi muselo vypadat, když sem připlouvali první zlatokopové.

Na rozloučenou nám Yukon nadělil show, polární záři. Nejdřív nenápadný závoj, pak celé nebe v barvách, které by i Photoshop záviděl. Zelená, fialová, oranžová. Stáli jsme na břehu, Lumi u nohou, holky zíraly a Pepa tiše řekl: „Tady by se dalo zůstat.“

A měl pravdu.

Dawson je město, které se nežene. Všechno tu plyne pomalu, po svém, jako Yukon samotný. Je to místo, kde se minulost a přítomnost potkávají každý den. Kde i obyčejná procházka po prašné ulici znamená návrat do časů, kdy svět byl možná těžší, ale opravdovější.

My jsme tu nenašli poklad v pánvi, ale něco lepšího: klid, svobodu a pocit, že některé sny je pořád možné žít.

Zdroj: autorský text