Cesta do Chorvatska 2026: Projeli jsme hlavní trasu na Jadran a našli spoustu míst, kde se zastavit

Ano, tak jako mnoho jiných redakcí (včetně televizního Autosalonu) po mnoho předešlých let, i letos redakce webového Fotra, respektive já, skočila v předstihu do auta a vyrazila na Jadran. Protože se nic dramatického na notoricky známé trase nemění, v redakci jsme si řekli, že cestu pojmeme jinak a zaměříme se na místa, která jsou v blízkém okolí dálnic a kolem kterých tedy všichni jezdí. A výsledek byl překvapivě zajímavý a pestrý. 

Chorvatsko je tradiční rodinná dovolenková destinace, takže při výběru auta padla volba na tradiční rodinné kombi nižší střední třídy. Ne, nešlo o Octavii, ale o jejího dlouhodobě tradičního konkurenta. Volba tentokrát padla na Peugeot 308 SW. Nebyla to samozřejmě náhoda. Třistaosmička nedávno prošla modernizací a na český trh dorazila tato nejnovější verze v únoru. Informovali o tom kolegové z Autosalonu. 

V rámci faceliftu z nabídky vypadl hatchback, takže na českém trhu je dostupné výhradně kombi. Auto dostalo přepracovaný design, který mu fakt sluší, vpředu se objevilo svítící logo a dílčí změny se odehrály také uvnitř. Důležité je, že nabídka motorů pořád zachovává všechny druhy pohonu, takže si 308 SW člověk pořád může koupit i s pro dlouhé cesty nedostižným dieselem. Alternativou je elektromobil, plug-in hybrid a roli základního benzinového motoru převzal elektrifikovaný tříválec s označením Hybrid 145 e-DCS6. Právě tenhle motor mělo pod kapotou i naše auto. Spotřebu teoreticky slibuje také zajímavou, podobně jako diesel (4,8 l/100 km), tak uvidíme, jak to celé bude fungovat na delší trase. 

Přestože jsem jel sám, auto dostalo poměrně hodně nákladu, protože kromě kempovacího vybavení jsem do kufru strčil také kolo nebo paddleboard a na střechu jsme ještě dali střešní stan Thule Widesky. Podobně jako Peugeot je i tohle novinka na českém trhu. Původně jsem se bál, že na kompaktním a nízkém kombi bude stan vypadat blbě, ale opak byl pravdou. Sportovně laděné auto a takovýto placatý střešní stan své kouzlo prostě má. Nebo alespoň v mých očích. 

Z pohledu hlavní tras směr Jadran asi není moc co rozebírat. Když se na to budeme dívat coby Pražáci, někdo pojede přes Brno, někdo přes Jihlavu a někdo přes Budějovice. Za zmínku stojí pouze rozsáhlá přestavba křížení D1 a D2 v Brně, kde lze čekat větší dopravní komplikace. 

Čím dál atraktivnější tak bude alternativa v podobě D3, kde finišuje dostavba dvou úseků, které dálnici přivedou až na hranice s Rakouskem do Dolního Dvořiště. Už letos v létě by měl být dokončen úsek Nažidla – Dolní Dvořiště. Jde o úsek, kudy se jezdí už teď, ovšem v uspořádání 1+1 po jedné polovině dálnice. Úsek od Kaplice-Nádraží pak bude hotový příští rok. Tohle tak bude jedna z větších změn pro rok 2027. Pokud se vám povede probojovat se přes Benešov, pak pohodlně po dálnici dojedete od Mitrovic až na Dvořiště. Já jsem jel klasicky z Prahy na Brno a dále směr Vídeň, Graz, Maribor, Záhřeb...

Brno jsem naštěstí projel bez zdržení. V souvislosti se změnami pro rok 2026 i v zahraničí stojí za zmínku, že Rakousko citelně zvedlo pokuty za chyby kolem dálničních známek. Více jsme o tom psali v samostatném článku zde. Slovinsko si dál jede svoje sedmidenní a měsíční známky a Chorvatsko chystá přechod na elektronické mýto pro příští rok. Letos se ještě platí jako vždy na mýtnicích. 

První část mého malého chorvatského tripu vedla z Prahy přes Brno do městečka Fertőrákos, protože tady mají skvělou atrakci v podobě lomu kříženého s muzeem a divadlem. Cesta hezky ubíhala, protože asistované řízení převezme spoustu řidičských starostí za vás, podvozek Peugeotu je velmi příjemný, skořepinový stan na střeše zas tak moc nehučí a navíc naše výbava GT-line má všechno možné včetně masáže na předních sedadlech. Nejde o takovou tu „fejkovou“ masáží v podobě pohyblivé bederní opěrky, ale o poctivou bodovou masáž ve stylu mercedesů a jejich lávových kamenů. Je to příjemné. 

Česko-rakouské hranice byly formalitou, tady nikdo nic na přelomu dubna a května nekontroloval, ale to se s nástupem hlavní sezony klidně může změnit. Jisté komplikace mohou nastat na dálnici A2 pod Vídní, kde probíhá oprava dálnice u Vídeňského Nového Města. Je tu režim 2+2 a bude tu i přes hlavní sezonu. Oprava má skončit až na podzim. Nicméně v tomto místě je rakouská dálnice hodně široká, takže v každém směru jsou dva plnohodnotné pruhy. Jen musíte dát pozor, pokud byste třeba chtěli v tomto místě sjet, abyste se včas zařadili do pravého pruhu. Jinak se na sjezd nedostanete. 

Já jsem ale tudy jel až při cestě zpět, po cestě do Chorvatska jsem odbočil na A3 a vzal to směrem k maďarským hranicím, abych se podíval na zmíněný lom. Následně jsem přespal v nedalekém kempu u Neziderského jezera. Více informací o lomu Fertőrákos najdete v samostatném článku níže: 

Další den jsem se napojil zpět na notoricky známou trasu a přes Graz dojel do slovinského Mariboru, abych pak odbočil směr Záhřeb, ale chvilku na to sjel k městu Ptuj. Ještě před tím, kousek u rakouského kempu, jsem ale musel auto dotankovat. Záměrně jsem si vybral malinkatou čerpačku s automatem, protože na dálnicích v Rakousku palivo běžně v době cesty stálo 2,5 euro za litr. Zatímco tady stál litr naturalu 1,654 euro. Pokud už je nutné v Rakousku tankovat, sjet mimo dálnice se evidentně vyplatí. 

Před vstupem do Slovinska jsem ještě koupil sedmidenní známku za 400 Kč. Pro účely tohoto malého tripu bylo sedm dnů akorát, pro účely dovolené bude nutné tradičně kupovat dvě sedmidenní, nebo třicetidenní známku. Člověka to naštve, ale třeba při cestě do Itálie dáte osm stovek na mýtném jen po cestě k moři a zpět to budete platit znovu. Objíždět slovinskou dálnici coby sport šetřivých z minulosti je dnes už snad přežitek. Leda že byste se chtěli někde ve Slovinsku zastavit, což mohu jedině doporučit. Zastávka ve městě Ptuj totiž byla výborná. Trocha kultury a procházení po městě a poté koupání v termálech. Více o této zastávce v dalším samostatném článku: 

Ptuj je pět minut od dálnice, takže jsem ráno zabalil stan a za pár minut už polykal pěkně odpočinutý další kilometry směr Chorvatsko. Na takovém tom přechodu s obří barevnou uměleckou instalací na střeše je člověk z Ptuje za chvíli. Průjezd je volný, kolony se ještě letos budou dělat na první mýtnici. Letos naposledy, protože od jara příštího roku Chorvatsko přejde na elektronické mýtné. Více jsme o této změně psali v samostatném článku. 

Další velký špunt se tradičně tvoří na mýtnici Záhřeb-Lučko, kterou jsem ale minul, protože jsem ještě před Záhřebem sjel, abych prozkoumal horu Sljeme. Z dálnice je dobře viditelná a je plná atrakcí. Je tu lanovka, hrad, děsivé opuštěné sanatorium, jeskyně a na vrcholu televizní vysílač s restaurací a vyhlídkovou plošinou. Více o této zastávce opět v samostatném článku níže: 

Kvůli jednosměrným silničkám na Sljeme jsem musel pokračovat dál přes Záhřeb a spadnul jsem do odpolední zácpy. To je mimochodem režim, kde se tenhle hybrid od Stellantisu cítí nejlépe a kde také dost málo žere. K mé nevoli jsem měl nepříjemně hodně času si to vyzkoušet, než jsem se skrz město probojoval a konečně se napojil na dálnici vedoucí dál na jih. 

Cíl tohoto dne byl v malém kempu Sabljaci nedaleko města Ogulin u jezera Sabljaci. Kemp je to fakt malý a trochu old-school. Je u silnice na louce nedaleko jezera, ale je pěkně udržovaný, za recepcí má místo s grilem a posezením a místní provozovatel vás uvítá panákem slivovice jak za starých časů. Dali jsme řeč a během toho jsem zjistil, že rakije není pálenka z vína (jak jsem si po cestách do Dalmácie myslel), ale že to je obecný název pro pálenku a že i pálenka ze švestek je vlastně rakije. Cestování vzdělává... Pán také říkal, že v kempu se velmi často zastavují právě na přespání Češi, kteří pak druhý den pokračují na jih. Kemp má na to ideální polohu. 

Z Ogulinu je to pak relativně blízko na pobřeží, třeba do Zadaru. Pokud byste ale hledali ještě nějaké zpestření a nechtěli se zastavovat na slavném odpočívadle s výhledem na národní park Krka, nabízí se Cerovačke špilje. Jsou u Gračacu a z dálnice A1 to sem je zhruba 20 minut. Stačí sjet na posledním sjezdu těsně před tunelem Sveti Rok a napojit se na silnici D1, což je ta stará okreska, kudy v minulosti jezdili úplně všichni, dokud nevznikla dálnice. 

Docela jsem se divil, kolik jsem při bloudění mimo dálnice potkal krásných novotou zářících černých radarů, a to i ve vesnicích, kde není vůbec nic kromě domů poznamenaných válkou. Navíc na úseku silnice D1 z Gračacu do Kninu, kudy jsem jel, byla v naprosté většině padesátka. Cesta tu vůbec neubíhá a člověk na rozdíl od místních netuší, kde to může ignorovat a kde ne. Místní tu jezdí klidně 120 km/h, nicméně policajt si může s radarem stoupnout skoro kamkoliv a začnou žně. 

Samotné jeskyně budou v létě velmi osvěžující, protože tu je konstantní teplota kolem šesti stupňů. Je to největší jeskynní komplex v Chorvatsku a přístupné jsou dvě. Více o jeskyních v samostatném článku: 

Cílem téhle cesty byl Šibenik, ačkoliv jsem původně chtěl končit někde u Zadaru, abych to neměl od jeskyní daleko. Jenže pak jsem úplně náhodou narazil na místo s opravdu poetickým názvem „Hitlerovy oči“ a to jsem si nechtěl nechat ujít. Tím spíš, že ze Zadaru to už není tak daleko.

Hitlerovy oči je mořský tunel, který vznikl v kanálu sv. Antonína u Šibeniku za druhé světové války. Byl to úkryt lodí a ponorek, dnes už ho armáda nevyužívá, protože je pro současné lodě moc malý a je volně přístupný. Odvážlivci tudy mohou i proplavat. Více o tunelu v samostatném článku: 

U Šibeniku jsem hledal kemp, kde bych přenocoval. Konečně u moře, takže jsem chtěl něco pěkného, ideálně s výhledem na vodu. Doslova mne ale šokovaly ceny, na které jsem místy narazil. Za parcelu, elektřinu a jednu osobu si místy neváhali na konci dubna říci i 90 euro. Připomnělo mi to, že Chorvatsko třeba z přehledu PiNCAMP vychází jako nejdražší a o cenách se tu opakovaně debatuje, protože se ukázalo, že někteří turisté (a to včetně samotných Chorvatů) jedou radši na dovolenou do Albánie nebo do Itálie. 

Naštěstí se podařilo najít kemp Jadrija, kde jsem kvůli fotkám rezervoval to úplně největší místo a úplně na kraji, takže jsem stál v podstatě na pláži. Cena tady byla 29,9 euro za noc včetně příplatku za to velké stání, elektřiny a jedné osoby. Odsud se mi fakt nechtělo. Spaní hned vedle pláže bylo skvělé. Zejména v kombinaci s tím stanem od Thule, který lze vlastně ze všech čtyř stran rozepnout a z nadhledu pozorovat okolí a v tomto případě moře. 

Ze Šibeniku už to byla zpět do Česka úplně klasická cesta. Původně jsem to chtěl dát jako správný dovolenkář v kuse. Víte, ono sice hodně lidí nadává na asistenční systémy, ale když máte před sebou trasu skoro 1000 km, tak je takové asistované řízení fakt skvělý pomocník. Opakovaně se mi tohle potvrdilo a potvrdil to i Peugeot na tomto chorvatském malém tripu. Tahle asistence v praxi hodně snižuje únavu řidiče, protože ten prostě nemusí dávat po celou dobu úplně stoprocentní pozor. Auto umí případné chyby ve velké míře zachránit. Chci tím říci, že dát v moderních autech typu tady 308 SW štreku kolem 1000 km je mnohem méně náročné, než si to pamatuji z dob třeba před patnácti lety. 

Já jsem ale nakonec udělal znovu zastávku v termálech u Ptuje, protože ta koupačka ve vířivkách po několika hodinách řízení je fakt příjemná. Ráno jsem tak odpočinutý skočil do auta a někdy po obědě jsem parkoval doma nedaleko Prahy.  

Musím se přiznat, že od asi tak pětadvacáté cesty do Chorvatska jsem úplně velká očekávání neměl, ale ta kombinace se zastávkami po trase kolem z toho udělala malý zábavný trip. Takže jestli už se po cestě na Jadran také nudíte, tenhle režim rozhodně doporučuji. Jak jsem se přesvědčil, mnohdy ani není potřeba od dálnice jezdit někam kdo ví jak daleko. 

Zdroj: autorský text