Vodopád zdarma a hrad s utajenou historií. Vydali jsme se na místa prvních úspěchů Škody Motorsport

Škoda Motorsport letos slaví už 125 let od počátku svých aktivit v motoristickém sportu a jednou z prvních velkých automobilových soutěží původní značky Laurin & Klement byl start v úvodním ročníku Alpské jízdy v roce 1910. Ve své době to byl jeden z nejnáročnějších závodů. Pro celkové vítězství si tenkrát dojel český jezdec Saša Kolowrat-Krakowský, když ukázal kvality mladoboleslavských automobilů. Víte však, že se po stopách odvážných závodníků můžete vydat i dnes?

Významná část trasy tehdejšího závodu totiž vede po dnešní scénické silnici 99 v rakouských Alpách, kde najdete i dvě zajímavá turistická místa. A dokonce můžete oživit i historickou škodováckou fotografii.

Mezinárodní soutěž Österreichische Alpenfahrt, Rakouská alpská jízda, zkráceně nazývaná Alpská jízda, poprvé startovala 26. června 1910 ve Vídni, kam se o tři dny později vrátilo 15 z celkem 23 startujících automobilů. Česká značka Laurin & Klement do závodu nasadila trojici cestovních vozů Laurin & Klement typu L, které odpovídaly automobilům sériové produkce a měly pod kapotou motory o výkonu 20 koní (3686 cm³, 95 x 130 mm). Společně musely absolvovat 867 kilometrů dlouhou trasu náročným vysokohorským terénem, včetně obávaného průsmyku Katschberg.

Právě sem jsme se vydali při naší „alpské jízdě“ napříč nejvyšším evropským pohořím za volantem plug-in hybridní Škody Superb iV. Na uvedenou část trasy historického závodu jsme najeli v městečku Radstadt a pokračovali až do průsmyku Katschberg. I v současnosti jde o atraktivní silnici pro nadšené řidiče, kam míří nejen turisté, ale také fanoušci rychlých aut a motocyklů. Kombinuje totiž strmá stoupání, klesání i celou řadu technických úseků plných ostrých zatáček.

Dnes už silnice nevypadá jako tehdy, jak můžeme vidět i díky autentickým fotografiím. Mezi horami se kroutí s relativně kvalitním asfaltem. Prašné cesty jsou minulostí. V nesrovnatelném komfortu nejnovějšího Superbu si tak můžeme jen představovat, jak náročný byl závod, v němž tým značky L&K obdržel jako jediný tým Velkou zlatou týmovou medaili, protože všichni tři členové týmu – český hrabě Saša Kolowrat-Krakowský, chorvatský hrabě Paul Drašković a Otto Hieronimus, šéfkonstruktér automobilky Laurin & Klement, získali Zlaté medaile Rakouského autoklubu udělované za absolvování závodu bez trestných bodů.

Na většině míst tu legálně lze jet až stovkou, avšak přijde nám to jako zbytečně rychlé tempo, stejně jako většině ostatních řidičů. Po dlouhých rovinkách se přesouváme osmdesátkou až devadesátkou, v zatáčkách klidnějším tempem. Chceme si užívat výhledy z průsmyku, kterým se kroutí asfaltová nudle v letní sezoně plně obsazená auty táhnoucími karavany, velkými obytnými vozy i dalšími dovolenkáři.

Věřím, že slavnou minulost silnice 99 zná jen absolutní minimum z nich.

Pochopitelně to není jen historie automobilových závodů, na co můžete během cestování po alpské silnici 99 vzpomínat. Snad největší dominantou v její blízkosti je hrad Mauterndorf ve stejnojmenném městečku, který byl poprvé zmíněn v listině z roku 1253 a stojí na místě, kde údajně už ve čtvrtém století před naším letopočtem stála římská pevnost. Jeho jméno přitom odkazuje na německé slovo „Maut“, neboli mýto, které odkazuje na jeho původní poslání.

Přes Alpy totiž putovali kupci, zejména z Itálie, do Evropy za obchodem a museli projít tímto místem, aby jim bylo vypočteno mýto, které museli zaplatit. Mauterndorf je navíc jednou z posledních dochovaných historických mýtných stanic na historické obchodní trase Via Imperialis, vedoucí přes Alpy ze severu na jih. Jak se můžete dozvědět z interaktivního elektronického průvodce, dostupného i v češtině, kupci nejčastěji vezli kvalitní materiály, exotické ovoce, koření z orientu nebo třeba kůže.

Zaparkovat můžete přímo u hradu a po zaplacení základního vstupného 14 eur (cca 340 Kč) můžete vystoupat i na 700 let starou šestipatrovou věž o výšce 44 metrů. Hrad byl i letním sídlem arcibiskupů a nesloužil výhradně šlechtě, protože na něm žil i běžný lid. Postupně se tak můžete seznámit s každodenním životem v jeho útrobách, prohlédnout si dobové místnosti a zjistit celou řadu zajímavostí. Třeba ložnice se stavěly ze dřeva, protože lépe udržely teplo, než kdyby měly kamenné zdi. Velkou zajímavostí je i autentická hradní kaple s oltářem z roku 1460, která je zasvěcena Panně Marii. Postavena byla už kolem roku 1350.

Zajímavá je rovněž i moderní historie, ačkoli interaktivní průvodce představuje život na hradě ve starších dobách. V roce 1894 se majitelem hradu stal Hermann Epenstein, obchodník, fyzik a křesťan s židovským vyznáním, který měl blízkou vazbu na jednoho z nejmocnějších mužů nacistického Německa, zástupce Adolfa Hitlera, vrchního velitele letectva Luftwaffe i zakladatele gestapa. Už od mládí na hrad jezdil Hermann Wilhelm Göring.

S jeho otcem Heinrichem Ernstem Göringem se židovský obchodník kamarádil už od osmdesátých let 19. století a nabídl mu, že se svou rodinou může trávit čas v jeho rezidencích. Jeho synové Hermann a Albert tak na Mauterndorf často jezdili a Hermann hrad dokonce zdědil, když mu ho v roce 1939 odkázala Epensteinova vdova, jakožto kmotřenci původního majitele.

Hermann Göring se však oficiálním majitelem hradu nikdy nestal, protože nikdy nedošlo k zápisu do katastru nemovitostí, o čemž bylo rozhodnuto v soudním sporu mezi Epensteinovými dědici a německým státem. Na konci druhé světové války se Göring pokusil uprchnout na „hrad svého mládí“, ale právě tam se vzdal americkým silám, protože se obával postupu vojsk Rudé armády směrem k Mauterndorfu.

Kolem hradu se o několik desetiletí dříve prohnala i Alpská jízda, což můžeme vidět na dobové fotografii z archivu Škody. Připomíná automobil Laurin & Klement s O. Hieronimem za volantem na šotolinové cestě vedoucí podél hradu v lokalitě, kde už dnes stojí moderní zástavba. Hrad i typický alpský dům na snímku však na svých místech stojí dodnes, takže jsme s naší červenou Škodou Superb vzdali hold tehdejším závodníkům a vyfotili ji na téměř stejné pozici.

Populární destinací, kde zastavují turisté při cestě průsmykem, je také vysoký vodopád Johanneswasserfall, který se nachází nedaleko silnice směřující do významného lyžařského střediska Obertauern, kde se koná i světový pohár. Vodopád je jen pár kroků od silnice, kde můžete zaparkovat na krajnici. A co je nejlepší – nestojí ani korunu. 

V češtině se mu říká vodopád svatého Jana a je přírodní památkou chráněnou už od roku 1931. Méně náročným turistům bude stačit vyhlídková plošina přímo nad vodopádem, zatímco dobrodruzi a milovníci trailů se mohou vydat po stezce na úbočí skal až dolů pod vodopád, kde mohou pokračovat dál do lesa. Tady si však dovolíme upozornit, že cesta je plná kamenů a schodů. Rozhodně tedy doporučujeme pevnou obuv.

V prostředí nad vodopádem navíc můžete pozorovat pasoucí se krávy, které se tunelem pod silnicí přemisťují z jedné louky na druhou. I proto byste si při návštěvě měli dát pozor, abyste do něčeho nešlápli a neznečistili si obuv a následně i auto. Stejně tak ještě doporučujeme vybavit se bundou, pokud se vypravíte pod vodopád. Voda létá všude. 

Ubytování jsme si našli nedaleko legendární silnice, takže jsme měli dost času, abychom se dostali až na nejnáročnější část trasy v této lokalitě – do průsmyku Katschberg. Ten je výrazně náročnější než první část cesty kolem hradu a vodopádu – je plný technických zatáček podél skal vyčnívajících ke krajnici silnice, strmých klesání i prudkých stoupání. I dnes to je pro řidiče minimálně zajímavé, v roce 1910 to musel být na tehdejších cestách, s tehdejší technikou a ještě navíc v závodním tempu očistec. 

Nám tady pomohl i plug-in hybridní pohon, protože díky elektromotoru, spolupracujícímu s klasickým spalovacím motorem, měl dostatek točivého momentu, aby překonal stoupání a při klesání jsme nemuseli tolik brzdit, protože nám s tím pomáhala adaptivní rekuperace. Během naší návštěvy se ale na trase vyskytovala hned dvě místa s kyvadlovým provozem, a to kvůli opravě silnice. Na některých místech také není povrch asfaltu moc kvalitní, byť není vyloženě hrozný. Co by za to Saša Kolowrat dal. 

Právě průsmyk Katschberg musel představovat obrovskou výzvu. Závodní automobily z dob před první světovou válkou neměly moc výkonné motory, schopnosti podvozků se blížily vylepšeným kočárům pro tažení koňmi a brzdy? Technicky tam sice byly, ale s účinností moderních systémů je nelze srovnávat. A teď si to celé představte na šotolině, na níž tehdejší pneumatiky neměly už žádnou „přilnavost“.

Závodníci těchto dob byli opravdoví hrdinové a pro dnešní Škodu Motorsport vybojovali první velké úspěchy, na něž dnes můžeme vzpomínat. 

Zdroj: autorský text, Škoda Auto