Pravda o cestování elektromobilem na dovolenou. Někdy drahé, občas k zlosti, jindy v pohodě

Elektromobilita je dnes velké téma, která už se netýká pouze malé skupiny elektromobilních nadšenců. Už se týká i cestovatelů, kteří také pomalu přechází (nebo to alespoň nesměle zkouší) ze spalovacích aut na bateriové vozy. A týká se to i nás. V redakci se množí příležitosti vyrazit někam s elektromobilem, já sám jsem takových dlouhých cest podnikl už několik. Ta zatím nejdelší byla s Fordem Explorer, kdy jsem ujel 6500 elektrických kilometrů za dva týdny. 

I kolem téhle cesty byla na sociálních sítích velká debata, kde se zarputilí zastánci elektromobilů mohou zbláznit, když jim řeknete, že jejich auta snů mají i své nevýhody. Naproti tomu pak na sítích létají i argumenty radikálních odpůrců, které už postupem let ztratily význam. Níže jsem proto sepsal pár stručných postřehů hlavně z téhle mé poslední elektromobilní cesty. Je to v zásadě jen popis reality tak, jak se stala. Jestli vám z toho vyjde, že tahle auta jsou čiré zlo, nebo že už to i na dlouhé cestování je to pravé, to nechám na vás. 

Elektromobily za poslední roky obecně zrychlily nabíjení a zvýšily dojezd. Jenže právě dojezd bude pořád to, co na dlouhé cestě budete řešit. Ani poměrně drahé auto ze špičky nabídky, jako je Ford Explorer vybavený 77kWh baterií s udávaným dojezdem až 566 km, není dostatečně dobré k tomu, aby vám dalo svobodu cestování spalovacích aut. 

Reálný dojezd při cestě na dálnicích u naloženého vozu byl 250 až 300 km. Ve světě elektromobilů je to vzhledem k dálniční jízdě už hodně zajímavé, protože prostě jedete plus mínus dvě hodiny a pak byste asi zastavovali tak jako tak, ale pořád vás to omezuje v tom, kde přesně zastavíte. Ideální je zastávka na dostatečně výkonné nabíječky, ještě lépe u takové, kde bude nabíjení pro váš konkrétní čip nejlevnější. 

Dojezd je navíc variabilní. I během téhle cesty někdy auto reálně zvládlo skoro až 400 km, jindy by to bylo těch 250 km, možná méně. Tohle je vlastnost všech elektromobilů. Na dojezd má vliv sebemenší detail od rakve na střeše přes topení až po podíl okresních silnic, stoupání a klesání a hlavně rychlostí jízdy na vaší trase. 

Jel jsem v západní Evropě a odnesl jsem si z toho zkušenost, že tam s nabíječkami není problém. Když jsem potřeboval, nějakou jsem našel vždycky. Automobilky dnes nabízí k autům nabíjecí karty, které sdružují spoustu provozovatelů a vy tak můžete používat stovky tisíc nabíječek po celé Evropě. Takhle se dá cestovat relativně bezstarostně. Jenže je to drahé. 

Je to jednoduchá rovnice. Čím rychlejší nabíjení, tím je nabíjení dražší. A mimochodem tím větší jsou také nabíjecí ztráty, takže se tím zvyšuje rozdíl zaplacené elektřiny vs. té, kterou pak reálně použijete na jízdu samotnou. I proto je pak takové nabíjení dražší. 

U nabíjení se dá ušetřit tím, že si zařídíte nějakou kartu přímo od provozovatelů daných sítí nabíječek. Automobilky v tomto hrají pouze roli zprostředkovatele, takže nikdy nebudou mít tak výhodné cenové podmínky, pokud se nebavíme o jejich vlastních sítí typu Ionity nebo Tesla Chargers. Jenže tohle zařizování znamená hledání a další čas navíc před cestou. A času před dlouhou cestou obvykle nebývá zrovna hodně. 

Ušetřit také lze tím, že se nebudou využívat nejvýkonnější nabíječky. Ale to zase znamená delší dobu stání. Navíc cena dost záleží na konkrétní kartičce, pomocí které nabíjení aktivujete. I pomalé AC nabíjení umí být ve finále pekelně drahé. 

Tohle je velká bolest. Máme rok 2025, nabíječky všude možně, vývoj běží kupředu, ale narazit na nefunkční nabíjecí stanice je ten nejmenší problém. Během mé cesty po Evropě se to stalo třikrát. Dvakrát stačilo přeparkovat k jinému stojanu, jednou bylo na místě osm nabíjecích stanic a nefungovala ani jedna.

Elektromobilisté říkají, že občas stačí zavolat na linku uvedenou na stanici a možná se podaří to opravit na dálku. Fakt je ale ten, že tohle prostě u běžného spalovacího auta neřešíte. 

Moderní technologie si žádá moderní pomůcky. Představa, že prostě vezmete mapu, sednete do elektromobilu a pojedete někam dál, je mimo realitu. Na aplikace v telefonech je navázáno kde co od plánovače zastávek nabíjení po možnost řešení aktivace stanice v případech, že zrovna narazíte na nějakou stanici, která se s vaší multinabíjecí kartou nekamarádí. Velmi zřídka pak uvidíte jinde než v mobilní aplikaci předem ceny, za které nabíjíte. 

A právě ceny jsou další problém. I stejná síť, konkrétně při cestě po Evropě s Fordem to bylo Ionity (vybudovaly si to samy automobilky po vzoru Tesly), nemá jednotné ceny napříč Evropou. Jinde záleží na tom, jaké si automobilka coby zprostředkovatel dohodla podmínky s daným provozovatelem.

Různí lidé mohou u jedné nabíječky platit různé ceny a rozdíl se může pohybovat v řádu mnoha desítek procent. Vy se to často dozvíte až po skončení nabíjení, kdy vám přijde na mail daňový doklad. Jenže někdy přijde okamžitě, některé daňové doklady z mé evropské cesty dorazily i s dvoutýdenním zpožděním. To se týkalo hlavně Itálie a Švýcarska. 

Při kempování se logicky nabízí možnost dobíjet pomalu v kempu během stání. Nelze se na to spolehnout. Existují kempy, kde zaplatíte fixní příplatek za elektřinu a pak vlastně nabíjíte zdarma. To je ideál. Pak jsou kempy, které vám elektřinu účtují podle kWh a to bývá dost drahé. A potkal jsem kemp, kde bylo dobíjení elektromobilů úplně zakázané. Navíc si obvykle platíte v kempu jednu zásuvku, takže když tam zapíchnete auto, nic dalšího už tam nestrčíte. 

Je dobré také vědět, že nabíjecí stanice mohou být úplně kdekoliv. Na dálnicích, na parkovištích, ale také třeba v podzemních garážích u nějakého nákupáku (třeba na Brenneru). Pokud povezete na autě nějaké další příslušenství, třeba rakev nebo na střeše kola, může se vám stát, že se ke stanici nedostanete.

Jízda s přívěsem je pak úplně jiná liga. Na největších nabíjecích hubech jsem párkrát potkal stání právě pro auta s přívěsem, ale je to spíš výjimka. Při jízdě s přívěsem bude velmi pravděpodobně nutné u každé nabíječky přívěs od auta odpojit. 

Explorer, se kterým jsem jel po Evropě, je co do nabíjení aktuálně nejlepší verze u tohoto auta. Zvládne až 185 kW. Když vše klaplo, za dvacet minut bylo nabito do 80 % a mohl jsem jet vesele dál. Ono se to nezdá, ale než dojdete na záchod, než si něco nakoupíte, než se trochu protáhnete, dvacet minut uběhne, ani nevíte jak.

Obvykle jsem tak na téhle cestě nabíjel více, než jsem nutně musel. Rychlost nabíjení ale přímo závisí také na teplotě (okolní i teplotě baterek) a také na vašem autě. Ve Francii jsem potkal nešťastníky s první verzí VW ID. Buzz, jak závistivě koukají na rychlost nabíjení Fordu, zatímco jejich auto se nabíjelo mnohem pomaleji. Holt měli verzi před faceliftem. 

Jízda elektromobilem je návyková a velmi příjemná. Primárně proto, že je hodně tichá. I když moderní spalovací auta také obvykle nejsou nijak hlučná, tohle je cestování bez vibrací, s naprostou plynulostí a v dokonalé tichosti. Poskakovat po dálnici v koloně s elektromobilem pak je také násobně pohodlnější. Příjemná je i dynamika. Elektromobily mají vysoký točivý moment takže i plně naložená auta mají pořád zajímavou dynamiku. A to se někdy může dost hodit. 

Celkově těch 6500 km s elektromobilem po Evropě bylo relativně v pohodě. Ještě ale nejsme v situaci, že by se to dalo tvrdit na sto procent. Byly dny, kdy jsem jen občas sjel z dálnice a za chvilku jel zase pryč. Byla nabíjení, kdy jeden kilometr v přepočtu vyšel na 1,1 Kč. Ale byla také dobíjení, kde kilometr vyšel na 13 Kč. Byly zastávky u nefunkčních nabíječek a byly i situace, kdy nabíječka byla jen v opačném směru dálnice, takže bylo nutné sjet z dálnice, pak se vracet, mezitím projet mýtné brány a pak se zase vracet zpět do původního směru. Dvakrát se stalo, že bylo nutné chvilku počkat na volnou nabíječku, dvakrát auto z neznámého důvodu nabíjení ukončilo. To nevadí, pokud jste u auta. Ale naštve vás to, když mezitím odejdete někam do restaurace a pak se musíte zase vracet. 

Ještě před řekněme pěti lety bych tvrdil, že cestování elektromobilem na takhle dlouhé trasy je strašná otrava a že bych to nechtěl ani zdarma. Jenže v poslední době se toho dost změnilo. Možností nabíjení je spousta, schopnosti nových aut jsou lepší. Cestovat se dá. Je to relativně bez problémů, ale není to bez kompromisů. S autem, které natankujete za pár minut a pak můžete jet 800 km bez toho, abyste cokoliv řešili, je cestování pořád mnohem jednodušší. U elektromobilu bude vždycky nutné na nabíjení trochu myslet a trochu nabíječky hledat. Tak jednoduché jako spalovák to stále není. Rozhodně ne za všech okolností. 

Zdroj: autorský text