Na baterky jsme dojeli až pod sochu Svobody, přestože jsme ani tentokrát neopustili Evropu

To takhle sjedete z dálnice A35 u francouzského města Colmar, které je zhruba 20 km od německých hranic. Jedete po velkém dálničním přivaděči směr místní letiště, respektive směr centrum. A najednou ji uvidíte a je to trochu zvláštní pohled. Vypadá, že stojí uprostřed silnice a hlavně vypadá, že tady vůbec nemá co dělat. Však přece byla dopravena do Ameriky. A přece tady je, přesně taková, jak si ji pamatujeme a jak ji známe. Ano, už z hodně velké dálky uvidíte, že před vámi stojí socha Svobody. 

Náš příběh evropské cesty „kolem světa“ tak dostal další pokračování. Měli jsme duny, měli jsme africké safari, růžové jezero, plameňáky i solné pláně. Měli jsme toho fakt hodně, ale teď se k tomu všemu přidala ještě poctivá socha Svobody. Kdy se tady objevila a proč stojí zrovna v Colmaru? 

Příběh této evropské sochy Svobody je vcelku jednoduchý a najdete ho napsaný (samozřejmě ve francouzštině) také přímo na zašlých cedulích u kruháku, kde socha stojí. Ve městě Colmar se narodil Auguste Bartholdi. Francouzský sochař má na svědomí řadu různých zajímavých soch, ale do širšího povědomí se dostal primárně díky tomu, že to právě on stojí za tím, jak slavná socha Svobody vypadá. 

Auguste Bartholdi se narodil roku 1834 v Colmaru a v roce 1904 zemřel v Paříži. V roce 2004 u příležitosti 100. výročí úmrtí svého rodáka město Colmar odhalilo repliku sochy Svobody na místě, kde stojí dodnes. Repliku vytvořil sochař Philippe Le Monnier, který se snažil použít původní techniku. Základem je kovová struktura, vnější plášť je tvořen laminátem ze skelných vláken. Socha je vysoká 12 metrů. Po světě je více replik, ale tahle colmarská by údajně měla být tou největší ze všech. 

Socha Svobody je na hodně rušné čtyřproudé silnici a stojí uprostřed kruhového objezdu. Je to hezká atrakce pro všechny, kteří projíždějí kolem autem, ale pokud si sochu chcete prohlédnout blíže a udělat nějaké pěkné fotky, bude to celkem výzva. Celá tahle křižovatka je totiž v poměrně ošklivém prostředí. Okolo jsou nákupní centra a kolem nich spíše nepořádek. Rozhodně si tady nebudete chtít dělat piknik. 

Já jsem si tu teda piknik nakonec udělal, protože jsem chtěl pak doma říkat, že jsem si vařil oběd pod sochou Svobody, ale moc velký zážitek to nebyl. Je to asi tak stejné, jako kdybyste si v Čestlicích u Prahy před obchodním centrem vyndali vařič a někde na kraji parkoviště v trávě začali vařit jídlo. Jen tady ve Francii byl kolem větší nepořádek. Oběd jsem pak nakonec snědl u nabíječek, které jsou na druhé straně parkoviště u sochy Svobody a za nabíječkami už to vypadalo jak na regulérním smetišti. Z některých úhlů pohledu Francie fakt krásná není. 

Druhý problém je, že se k soše dost dobře nejdete dostat. Nejbližší řekněme oficiální možnost jsou přechody silnice, přes které se dostanete na dělicí pás téhle obří komunikace přímo proti soše. Pokud si ale chcete udělat fotku, kterak stojíte přímo pod sochou Svobody, nebo pokud si na sochu chcete sáhnout, nemáte jinou možnost než přeběhnout dvouproudý kruhák. Což by se dělat nemělo, ale podle fotek na internetu se to dělá celkem běžně. Dokonce jsem našel i fotky, jak někdo nechal stát na kraji kruháku motorku pod sochou a z přechodu si tuhle instalaci fotil.

Na chodnících kolem kruhového objezdu pak najdete hned několik zmíněných informačních cedulí. Všechny říkají víceméně to stejné a všechny také zmiňují, že kromě sochy tu mají i muzeum Augusta Bartholdiho, které vám o soše a jejím autorovi řekne veškeré detaily.

Musée Bartholdi je v centru města Colmar v domě, kde Bartholdi vyrůstal. Dům není nijak velký, ale má pěknou atmosféru a celé tohle místo působí tak jako klidně. Z ulice se sem dostanete přes průjezd, který vás přivede na nádvoří. Sem se dostanete vždy, tedy i v době, kdy je muzeum zavřené. Pozor, muzeum otevírá každý den s výjimkou úterý. Hádejte, na který den jsem si svojí návštěvu naplánoval... Takže jsem si napoprvé dal procházku po Colmaru a focení repliky sochy Svobody a druhý den jsem se sem znovu vrátil. 

Muzeum je rozděleno do dvou hlavních částí. V pokladně v přízemí si koupíte lístek, můžete si tu vzít i audioprůvodce a pak vystoupáte po schodišti do prvního patra. Když se vypravíte vlevo, dostanete se do části muzea ukazující vybrané místnosti přesně v podobě, v jaké je používal Auguste Bartholdi. Je tu dobový nábytek a řada obrazů.

Naproti přes schodiště pak jsou místnosti, které se věnují jiným důležitým dílům Augusta Bartholdiho. Najdete tu všemožné zmenšené sochy i sochy v životní velikosti, různé plány, návrhy, fotky... Najdete tu všechno možné jen ne sochu Svobody. Té je totiž věnované celé druhé patro. 

Když vystoupáte po schodišti do druhého patra, dozvíte se všechny podrobnosti, které se týkají sochy Svobody. Nebo alespoň se vše dozvíte tehdy, pokud budete mít dost času si veškeré připravené text a informace důkladně pročíst. 

Muzeum se věnuje přípravám, prohlédnout si můžete také různé verze sochy Svobody, jsou tu detaily týkající se přepravy sochy nebo pak její stavbě. A kromě toho si můžete také počíst o tom, jak samotný Auguste Bartholdi poprvé dorazil do Ameriky. Muzeum pak nabízí různé fragmenty sochy a spoustu dalších obrazů a kreseb. 

Celé je to dost zajímavé, pokud budete mít dostatek času. Je tu ticho, klid, původní podlaha při vašich krocích hezky vrže, prostě to tu má moc příjemnou atmosféru. 

Když pak budete odcházet, můžete si koupit nějaký ten suvenýr. Já jsem si vybral zmenšenou sochu Svobody, která mi teď v pracovně připomíná celý tenhle výlet. 

I když jsem v kempu u Colmaru strávil dva dny, na bližší prohlídku města jako takového nedošlo. Jeden den jsem se motal hlavně kolem sochy a hlavně jsem potřeboval vyřídit takové ty nudné provozní záležitosti.

V první řadě jsem se potřeboval trochu dospat a pak uspořádat věci v našem cestovním Exploreru, protože jsem do Colmaru dorazil od Dune du Pyla, takže to byla celkem dlouhá cesta a v autě vznikl poměrně značný bordel. A pak také bylo nutné auto trochu opláchnout, protože u duny u Atlantiku a následně ve Švýcarsku došlo na různé prašné cesty a podle toho Ford také vypadal.  

Nicméně dvě menší procházky Colmarem jsem zvládl a zaujal mne jeden detail. Když se budete dobře dívat, sochu Svobody a Augusta Bartholdiho tady najdete úplně všude. Na svého rodáka jsou tu evidentně náležitě hrdí. Je tu restaurace Bartholdi, pojišťovna Bartholdi, podobiznu sochy Svobody najdete na šipkách na dlažbě, ve výlohách nebo i na stěnách v parku zakrývajících nějaký asi vstup do garáží (nebo tak něco). Jakmile prostě minete sochu Svobody na kruháku u vjezdu do města, už se jí nezbavíte. 

Colmar byl moc příjemnou zastávkou na celé téhle trase. Mimo jiné také proto, že jsem spal v kempu Camping Vauban - Onlycamp, kde vládl totální klid, dokud tedy nepřijela škola v přírodě. Kemp je mimochodem v těsném sousedství města Neuf-Brisach, které bylo jako nové postaveno od základů kolem roku 1700 a které sloužilo zároveň jako opevnění. Tohle město na letecké mapě nepřehlédnete, protože má dokonale pravidelný tvar a je celé naprosto symetrické. 

Colmar byl zároveň předposlední zastávkou na celé éhle cestě „kolem světa“. Další den jsem zase zaroloval to malé šapitó zpět na tažné, z dobitým autem jsem naskočil na dálnici vedoucí kolem německých hranic a vypravil se na sever do Düsseldorfu, kde byly v plánu ještě poslední dvě noci. Proč? Protože zatímco v Colmaru mají sochu Svobody, v Düsseldorfu mají malé Tokio. 

Zdroj: autorský text