Krásnou soutěsku v Alpách zvládnou i amatéři. V minulosti se kolem prohnal závod, v němž uspěl Čech

Tovární závodní divize Škoda Motorsport letos slaví už 125 let od první účasti v motoristické soutěži, kterou se v roce 1901 stal závod z Paříže do Berlína. Toho se zúčastnil český jezdec na motocyklu Laurin & Klement, avšak do cíle dorazil v nevhodnou hodinu. Hned v následujícím roce značka opět startovala v dalším podniku začínajícím v Paříži a tentokrát směřujícím do Vídně. Jako jediná si neudělala ostudu v rakouských Alpách, kam jsme se vypravili při našich toulkách Evropou za slavnou i zapomenutou závodní minulostí Škody.

Náročný závod z Paříže do Vídně startoval v posledních dnech června roku 1902 a na závodníky, tehdy ještě jedoucí v automobilech i na motocyklech, čekala přibližně 1400 kilometrů dlouhá trasa. K nejnáročnějším částem trasy patřil i průsmyk Arlberg, v němž soutěžící jezdci museli překonat náročné stoupání. Byl jím i Narcis Podsedníček, jeden z prvních českých motocyklových závodníků a první tovární jezdec továrny Laurin & Klement.

Byl to právě on, kdo se o rok dříve na motocyklu Laurin & Klement Typ B zúčastnil i soutěže vedoucí do Berlína. Dlouhou jízdu přes Cáchy i Hannover dokončil jako první z celkem deseti motocyklů své výkonnostní třídy, ale protože přijel do cíle ve tři hodiny ráno, nenašel žádného komisaře, který by mohl zaznamenat jeho čas. Bohužel, pozdější potvrzení této zkušenosti přítomným strážníkem nebylo pořadateli uznáno.

V následujícím roce si však konečně připsal oficiální úspěch, když jízdu z Paříže do Vídně dokončil na čtvrtém místě. Získal bronzovou medaili a ještě si zvládl připsat další úspěch. Byl totiž jediným soutěžícím jezdcem, který nemusel tlačit svůj stroj při překonávání alpských průsmyků a vrcholů, k nimž patřila i cesta proplétající se průsmykem Arlberg. Ten představuje určitou řidičskou výzvu i dnes, protože ačkoli se táhne malebnou horskou krajinou, pořád vyžaduje jisté řidičské soustředění. Tehdy ho zvládl Podsedníček na motocyklu L&K jako jediný a pořadatelé úsek anulovali!

Do alpského průsmyku Arlberg jsme vyrazili s nejnovější plug-in hybridní Škodou Superb iV a původní sportovní událost nám připomněla atraktivní výbava Sportline. Od původní trasy závodu před téměř 125 lety se sice místní silnice výrazně změnily, ale dnes si ji můžete připomenout, když sjedete ze státní silnice S16 na okresní silnici 197. My jsme tuto cestu projížděli od východu na západ a překvapilo nás, jak se náročnost asfaltu postupně mění.

Nejprve jsme projížděli malebnou rakouskou krajinou po „stodevadesátsedmičce“ vedoucí podél železniční tratě i křišťálově čisté horské říčky, avšak jakmile jsme se ocitli na výjezdu z lyžařského střediska Sankt Anton am Arlberg pod vrcholem Valluga, silnice rychle nabrala na dramatičnosti. Z města se vyjíždí horským tunelem vedoucím vstříc strmým stoupáním i ostrým technickým zatáčkám, v nichž doporučujeme volant držet oběma rukama.

Zároveň je vhodné koukat všude kolem sebe, protože je tato silnice oblíbená mezi motorkáři i řidiči sportovních aut. Během několika desítek minut strávených průjezdem oběma směry jsme jich potkali nespočet. Nemusíte se však bát, že by vás někdo nebezpečně ohrozil – nepotkali jsme nikoho, kdo by nejel s rozumem. Ostatně, všichni tu mají respekt před intenzivním provozem skládajícím se také z nákladních aut a linkových i turistických autobusů.

Jízda po úbočí údolí i hor s výhledem na pole a louky je ohromující, stejně tak jako pozorovat horské hřebeny po obou stranách. To nejvíce nezapomenutelné ale nastává až v okamžiku, kdy se vydáte na úsek mezi městečky St. Christoph am Arlberg a Stuben. Nejprve jedete relativně rychlým úsekem s mírným klesáním, nebo stoupáním v opačném směru, s výhledem na velké údolí před sebou.

Stále jedeme ve směru z východu na západ. Silnice se lehce klikatí až k okamžiku, kdy přijedete na křižovatku ve tvaru T, kde máte možnost odbočit doprava do stoupajícího horského tunelu, nebo doleva a pokračovat dál do údolí. To je směr, který vám rozhodně doporučujeme. Vjedete na nejkrásnější úsek silnice 197, minimálně pro pravověrné řidiče.

Kombinace strmého klesání nebo stoupání s devíti utaženými vlásenkami je neuvěřitelně návyková. Dokonce i za volantem úsporného plug-in hybridu je to opravdová zábava a navíc vám pomáhá pokročilou technikou, protože rekuperace elektrické energie elektromotorem jemně brzdí naši výraznou červenou limuzínu, díky čemuž se nemusíte bát přehřátí brzd a ztráty jejich účinku. Stačí občas jemně přibrzdit, těsně před zatáčkou.

Dole si můžete zpříjemnit chvíli vystoupením a rozhlédnutím se po okolí, nebo se jen otočit a vyrazit zase nahoru. Nás během krátké chvíle strávené na dolním parkovišti zastihl déšť, ale jak stoupání z pohledu řidiče vypadá, to jsme pro vás natočili na videu, které můžete vidět v tomto článku. Jen doplníme, že na něm stoupání nevypadá tak výrazně jako v reálném světě, takže pokud vyhledáváte podobný typ silnic, sem byste rozhodně měli vyrazit.

Pokud si při dobrodružstvích za volantem chcete také protáhnout nohy, jen kousek od silnice 197 jsme pro vás našli velkolepou turistickou atrakci, u níž je až neuvěřitelné, že je zdarma a během naší návštěvy jsme tam byli úplně sami. Ve vesničce Schnann se totiž nachází soutěska Schnanner Klamm, kde můžete po svých stoupat podél vodopádu. Je to pozitivně hodnocený „hike“, jaký byste neměli minout.

Zaparkovat můžete přímo u soutěsky a na její začátek je to jen několik desítek metrů. Odpůrce chůze do kopce sice může odradit už na první pohled výhledem na kovové schodiště, ale to byste měli překonat a vstoupit do nejužšího místa mezi skály, zatímco hluboko pod nohami budete mít hlasitě hučící potok a vodopády tříštící vodu o kamení. Jen si dejte pozor na hlavu, protože několik míst tu je opravdu těsných.

Následně projdete do širšího prostoru soutěsky, kde střídavě stoupáte umělým i přírodním terénem. Rodičům s dětmi však doporučujeme pevnou ruku, jelikož absolutní většina míst po cestě je bez pořádného zábradlí. To se vyskytuje především na kovových schodech a na spoustě míst se můžete přidržovat ocelového lana ukotveného do skály. A než sem vyrazíte, raději si obujte pořádnou pevnou obuv. Naštěstí stačí tenisky, speciální trekingové obutí nepotřebujete.

Určitou náročnost tohoto místa bohužel připomíná i kovový křížek ve skále, který jsme z úcty k tragicky zemřelému nefotili – připomíná smrt sedmiletého chlapce v těchto místech. Mnohem pozitivnějším zážitkem je však chůze přes nejprve dřevěný most a později i kovový most zavěšený na ocelových lanech, z něhož se vám naskytne nezapomenutelný výhled na vodu tekoucí od přehradní stěny Schnannerbach.

Při seznamování se s touto atrakcí na internetu jsme zjistili, že celá může zabrat až hodinu času a zpáteční cesta směrem dolů vede jinou trasou, avšak při naší návštěvě jsme ji nemohli projít celou. Na vrcholu, těsně pod přehradou, nás bohužel zastavila cedule informující o zákazu vstupu a varující před padajícím kamením ze skal. Jsme zodpovědní turisté, takže to raději neriskujeme a jdeme zpět stejnou cestou. Sice je rychlejší, ale překvapivě náročnější, protože si musíme dávat pozor na strmých schodech i přírodních klesáních.

Tohle všechno tu můžete zažít zdarma, jen za cenu paliva a občerstvení, které budete potřebovat ke svému životu. Ani se nemusíte obávat vyrazit sem plug-in hybridem nebo dokonce elektromobilem. V okolí je hned několik nabíjecích míst s vícero stojany, kde vždycky najdete volný dobíjecí kabel pro svůj vůz, jako jsme to udělali my na čerpací stanici necelý kilometr od soutěsky, kam jsme zajeli občerstvit sebe i našeho Superba před další cestou.

Zdroj: Autorský text, Škoda Auto