Čech nebo Slovák sem patří víc, než by se mohlo zdát. Navštívili jsme chrám hokeje v srdci Toronta

Tři měsíce v Kanadě utečou rychleji, než by člověk čekal. Kilometry silnic, kempy, hory, oceán, hokejové haly v malých městech i velké arény. A pak přijde konec cesty. Toronto. Velké město, mrakodrapy, ruch, doprava, finále. A přesně tam stojí místo, které má pro hokej stejný význam jako Louvre pro umění nebo Wembley pro fotbal. Hokejová síň slávy.

Nejde jen o muzeum. Je to paměť hokeje. Místo, kde se potkává Kanada s Evropou, NHL s amatérskými ligami, hvězdy s obyčejnými fanoušky. A kde Čech nebo Slovák cítí velmi rychle, že sem patří víc, než by se mohlo zdát.

Hockey Hall of Fame vznikla už v roce 1943, původně v Kingstonu. Do Toronta se přesunula až později a dnes sídlí v historické budově Brookfield Place, kousek od nádraží Union Station. Žádný okázalý chrám na kopci – spíš elegantní dům v centru města, kam se prostě jde pěšky mezi kancelářemi a kavárnami.

A možná právě proto funguje. Hokej tu není oddělený od života. Je jeho součástí.

Hned po vstupu je jasné, že tohle není výstava „kouknu a jdu“. Chronologická cesta hokejem vás provede od úplných začátků, dřevěné hole, těžké puky, žádné helmy, až po moderní NHL.

Vidíte, jak se měnil styl hry, výstroj, rychlost. Jak z původně regionální záležitosti vyrostl globální sport. A jak se Kanada postupně učila, že hokej už dávno není jen její.

Pro nás je tohle jedna z nejsilnějších částí celé síně. Česko a Slovensko tu nejsou exotika. Jsou součást příběhu.

Najdete tu jména, která zná každý fanoušek:

• Dominik Hašek – fenomén, který změnil chápání brankářské pozice
• Jaromír Jágr – jedna z největších ikon světového hokeje
• Ivan Hlinka – hráč, trenér, osobnost
• Peter Šťastný a celá slovenská stopa v NHL
  

Pak přijde chvíle, kdy se trochu ztiší hlas. Stanley Cup. Ten skutečný. Ne replika. Ne fotografie. Originál.

Je vystavený v samostatné místnosti, nasvícený tak, aby bylo vidět každé jméno, každý rok, každé vítězství. Když stojíte blízko, uvědomíte si, kolik rukou se ho dotklo. Kolik hráčů kvůli němu hrálo přes bolest. Kolik příběhů se do něj vešlo.

A ano, můžete se s ním vyfotit. Bez bariér. Bez okázalosti. Protože Stanley Cup není nedotknutelný artefakt. Je to trofej, která má být mezi lidmi.

Hokejová síň slávy je velká a dá se tu strávit klidně celý den. Pokud ale nemáte tolik času, jsou místa, která by byla škoda vynechat:

Interaktivní zóna
Střelba na branku, reakční testy, simulace zápasových situací. Děti se tu vyřádí, dospělí zjistí, že trefit růžek branky není tak snadné, jak to vypadá z gauče.

Brankářská část
Masky, betony, vývoj výstroje. Tohle je hodně silné hlavně s vědomím, jak velký vliv měli právě evropští gólmani.

Síň legend
Oficiální sekce s hráči uvedenými do síně slávy. Každý rok přibývají další jména a každé z nich si své místo muselo tvrdě vybojovat.

Možná to zní zvláštně, ale Hokejová síň slávy není jen o gólech a statistikách. Je o vytrvalosti, národních příbězích, lidských osudech a o tom, jak sport dokáže překračovat hranice.

Pro nás to byla důstojná tečka za tříměsíční cestou Kanadou. Návrat ke kořenům toho, proč je tahle země tak silně spojená s hokejem a proč v tom mají Češi a Slováci své pevné místo.

Odcházeli jsme s pocitem, že jsme nebyli jen návštěvníci. Ale součást příběhu, který se pořád píše.

Zdroj: autorský text