Do Polska za mořem i s teenagery. Rewal moc lidí nezná, přestože je tu levně a není to daleko

Když si obvykle plánujeme cestu s Mírou, vypadá to nějak takto: spontánní rozhodnutí, noc v autě, Booking booknutý 12 minut před příjezdem a hlavní kritérium výběru je ideálně blízko něčeho zvláštního a levného. Ale tentokrát? Tentokrát to bylo úplně jinak. Jeli jsme s rodinou. A tím nemyslím pohodičku s mamkou, která mi ještě uvaří. Myslím bratra, jeho přítelkyni a dvě pubertální děti (13 a 15 let).

Na jaře 2024 jsme v Polsku už byli, ale tentokrát to bylo o level výš – rodinná dovča s předem zařízeným ubytkem! Ano, žádné last-minute spaní na parkovišti. Tentokrát jsem chtěla, aby měli kluci bazén a trochu toho vyžití (a my dospělí pivko, jídlo, drinčík a pohodička u vody). Zarezervovali jsme si domeček v krásném Amber resortu, je to asi 12 domečků kolem bazénu, za každým je zahrádka s grilem a uvnitř obývák, kuchyňka, koupelna a nahoře dvě ložnice. Prostě ideál pro naši šestičlennou smečku.

Vyrazili jsme zvlášť, brácha s klukama z Chebu už v 8 ráno, my s Mírou z Prahy asi s hodinovým náskokem. Díky sdílení polohy na WhatsAppu jsme přesně věděli, kdo zrovna stojí u benzinky a kdo si kupuje další energeťák. Cesta přes Německo utíkala docela rychle, ale zhruba v půlce cesty nás chytil pořádný slejvák a pršelo téměř až do finiše. To nám to hezky začíná…

V Rewalu jsme byli už v 16:10, což se nám s Mírou nestává, obvykle dorážíme ve chvíli, kdy recepční už zametá a chce domů. A co bylo ještě větší překvapení - během příjezdu se krásně vyčasilo a po celý pobyt už bylo nádherně, slunce, 24 °C, lehký větřík, no prostě taková baltská idylka.

Rewal je malé přímořské městečko na severozápadě Polska, přímo u Baltského moře. Dnes je to oblíbená letní destinace, kde si užijete pláž, zmrzlinu, kolotoče i západ slunce jako z katalogu. Ale nebylo tomu tak vždycky. První zmínky o Rewalu pocházejí už ze středověku, konkrétně z 15. století, kdy tu byla malá rybářská osada. Název „Rewahl“ se poprvé objevil v roce 1434 a tehdy by vás tady víc než mořská atrakce čekal chlap s pádlem a vědro sleďů. V 19. století ale místní pochopili, že moře je fajn nejen na ryby, ale i na turisty, a z Rewalu se postupně stávalo lázeňské a rekreační středisko.

Za druhé světové války tady bylo spíš ticho po pěšině, ale po válce se Rewal stal součástí Polska a začal se znovu rozvíjet. V dnešní době je to klidnější alternativa ke známějším letoviskům jako Kołobrzeg nebo Międzyzdroje, ale zároveň má všechno, co člověk u moře hledá – dlouhou pláž, příjemné ceny i spoustu zmrzliny (tu zmiňuji schválně dvakrát, protože je zde vážně výborná). Navíc se v Rewalu hodně dbá na vzhled, město je upravené, plné květin, laviček a v létě voní po borovicích a opalovacím krému. Na druhou stranu tu pořád nejsou žádné davy ani kýče.

Podle místní legendy byla v dávných dobách na pobřeží Rewalu spatřena velká velryba, což by zde byl pochopitelně naprostý unikát, protože Baltské moře není pro velryby přirozeným prostředím. Místní rybáři ji údajně vyhnali z vody a snažili se ji vytáhnout na břeh, ale zvíře bylo příliš těžké a až při bouři bylo vyvrženo na pláž. Po této události se z velryby stala součást místních pověstí a symbol města.

Jak roky plynuly, město se rozhodlo legendu poctít: na hlavním náměstí byly v roce 2006 odhaleny dvě impozantní sochy velryb, jedna váží asi 10 tun, druhá 5 tun. Od té doby slouží jako neoficiální maskot Rewalu, turistická atrakce a samozřejmě oblíbené místo pro rodinné fotky. My jsme kolem nich prošli hned několikrát, jsou totiž prakticky nevyhnutelné, pokud se vydáte do centra nebo k pláži.

A přiznejme si – koho by nelákalo si na chvíli sednout pod ploutev a nechat děti prolézat sochu, zatímco se v dálce noří slunce do moře?

Chtěla jsem být připravená, fakt jsem se snažila. Protože dovolená s dětmi bez programu je jako bazén bez vody, měla jsem dopředu načtené, co Rewal nabízí. Mezi top tipy rozhodně patří:

• Waleń Bałtycki Park neboli Velrybí park: Jo, je to trochu kýč, ale zábavný! Kluci by tam viděli (akorát, že neviděli) modely velryb, žraloků, tuleňů a jiných mořských potvor v životní velikosti. Je to taková edukativní procházka s trochou plastu navíc. U každého zvířete jsou i tabulky s informacemi, takže se dá tvářit, že jste na naučném výletě, i když v reálu si děti sedí na ocasu kosatky a fotí selfíčka. Teda vím to z recenzí…
  
• Alej Różana: Prý romantická procházka. A my jsme jí možná i prošli! Ale nějak jsme si toho nevšimli, protože kluci měli zrovna hlad a řešili, jestli bude zapékanka, nebo budeme grilovat. Takže procházka byla převážně ve stylu: „Už tam budem?“, „Můžem se už najíst?“ a „Já mám větší hlad než on!“
  
• Zombieland: Jo, ten tady je prý taky. Malý lunapark ve stylu apokalypsy, kde děti (a rodiče se silnějšími nervy) můžou projít strašidelným domem, kde na vás bafají zombíci, duchové a jiná havěť. Prý je to pro otrlejší, takže pro ty naše ideál, ale moře je holt moře!

Den začínal snídaní a bazénem. Kluci do něj skočili dřív, než jsem stačila říct „dobré ráno“. Pak jsme se vydali do města pro něco k jídlu, objevili jsme pár fajn bister, ale nejvíc se nám líbilo U Beáty, kde jsme zakotvili několikrát. Ryby jako z pohádky, obsluha milá a porce takové, že se i kluci chvilku odmlčeli (což bylo skoro dojemné ticho). Ryby byly tak dobré, že jsem je skoro ani nezapíjela pivem. No a potom už hurá k moři!

Moře mělo asi 20 °C, což jsem se bála, že bude na pokraji hypotermie, ale bylo to osvěžující a překvapivě příjemné. Slunce nás hned zahřálo a vítr osušil zbytek (a že ten vítr občas uměl). Naštěstí v ubytku půjčovali větrné zábrany, které byly k nezaplacení. Sice jsme je vrátili s pískem úplně všude, ale jinak v dobrém stavu. Od moře hned zpátky do bazénu, protože co jiného chcete dělat, když máte děti s přebytečnou energií a vodu všude kolem.

V Rewalu se dokonce konal indický festival. Kdyby každý den účastníci nechodili na pláž v šatech všech barev duhy a nerozdávali letáčky s obrázky lotosů a smějícího se boha, asi bychom si jich ani nevšimli, a to jsme kolem jejich stanu chodili pravidelně cestou k Beátě. Jenže hlad byl silnější než karma, takže jsme se pokaždé radši věnovali smažené rybě než duchovnímu osvícení.

Ale když už druhý den zpívali „Hare Hare Krišna“ tak hlasitě, řekli jsme si: dobře, dáme šanci i spirituálnímu programu, stavíme se tam cestou od moře. Těšila jsem se na nějaký indický tanec, bubny, vonné tyčinky nebo aspoň holubici míru. Místo toho jsme narazili na partu kluků a holek v sárí, jak v mírném transu opakují mantru do rytmu tamburíny. Kluci se na mě podívali pohledem „je tohle koncert, školní besídka, nebo to je sekta?“ a já pochopila, že tady žádná Bollywood show nebude. Raději jsme se tiše vzdálili, než se nás někdo zeptá, jestli si nechceme koupit CD nebo osvícení.

Kromě toho všeho v Rewalu najdete i klasické kolotoče, střelnice, autodrom, skákací hrady nebo bungee trampolíny. Všude světýlka, cukrová vata, hudba a štěstí v očích. To jsme asi snad jako jediné stihli. Jednou večer jsme šli na ty slavné kolotoče, okolo kterých jsme za den prošli minimálně třikrát. Protože co by to bylo za dovolenou bez trošky adrenalinu a bolesti břicha. Klukům se dokonce povedlo mě překecat na „kladivo“ atrakci, co se točí dokola, nahoru a dolů a vzhůru nohama. Prostě sen všech dospělých. Využili toho, že jsem v sobě měla o pár drinků víc… Jsou pěkně vyčůraní, hlavně ten starší.

První tři kolečka jsem měla zavřené oči, brácha na mě řval: „Pusť se madel, je to boží!“ a já na něj řvala zpět: „Nechci umřít!“ Synovec se řezal smíchy a když to konečně skončilo, chtěl znovu. No... Druhý den šel už jen s mladším bráchou. Já už byla chytřejší a drink jsem večer raději vynechala.

Tenhle prodloužený víkend se uskutečnil v polovině července 2025. Pokud chcete k moři, máte málo dovolené a nějaké to dítko v závěsu, polský Rewal určitě můžeme doporučit. Třebaže jen na prodloužený víkend jako my, určitě se to vyplatí! Takovou dovolenou jsem ještě nezažila a hlavně jsem si to náramně užila! Blízko, levné, nezapomenutelné jídlo, slunečné pláže, moře i atrakce, které vás možná obrátí naruby, ale taky možná zase trochu srovnají v hlavě.

Zdroj: autorský text