Takhle obří turistická past se u nás nevidí. Zlákalo nás 300 billboardů a jedna návštěva nestačila

Jižní Dakotu nejspíš nemáte v hlavách jako jeden z těch států, kde najdete známá americká velkoměsta, která leží při obou pobřežích Spojených států. Zatímco v Los Angeles nebo New Yorku lidé neustále někam hystericky spěchají, život na americkém středozápadě plyne naprosto v jiném rytmu. Potkáte zde lidi, pro které jsou džíny a kovbojský klobouk regulérní pracovní oděv, a ne kostým na Halloween.

Životní tempo tu neurčují notifikace na telefonu, ale to, jak rychle vám na silnici uhne trucující bizon. Na jednoho člověka zde totiž připadá víc divoké zvěře než sousedů. Rozloha Jižní Dakoty je dvaapůlkrát větší než Česko. Žije zde ale jen necelý milion obyvatel. Je to divoké srdce amerického kontinentu, kde se psaly ty nejvíce fascinující kapitoly dějin celé země. Její historie voní střelným prachem, zlatou horečkou a posvátným kouřem indiánských dýmek.

Základnou pro objevování Jižní Dakoty se nám stalo městečko Custer, které leží necelou hodinu jízdy od Rapid City. Custer leží v horách nesoucích název Black Hills. V těchto malebných kopcích jsme navštívili světoznámé sochy amerických prezidentů, které jsou vytesané přímo do skalního masívu. Hned vedle Mount Rushmore, jak se památník s prezidenty nazývá, probíhá horečná výstavba další skalní sochy, která bude údajně několikrát větší než oni čtyři prezidenti. Nová skalní socha v rezervaci původních obyvatel bude zobrazovat náčelníka Crazy Horse. Umístění sochy není náhodné, protože právě v této části USA došlo k posledním bitvám mezi původními obyvateli a evropskými osadníky, při kterých severoameričtí indiáni definitivně prohráli boj o svojí zemi.

V Jižní Dakotě jsme nemohli minout také dva překrásné národní parky. První z nich byl národní park Wind Cave, který je známý svými prériemi a rozlehlou sítí jeskyň. Stropy těchto jeskyní jsou světovým unikátem, protože je pokrývají křehké útvary připomínající medové plástve. Dalším z našich cestovatelských cílů byl i národní park Badlands a jeho růžově zbarvené hliněné útesy. A právě cestou do Badlands jsme narazili na něco nečekaného a fascinujícího. Na fenomén Wall Drug.

Než mě začnete podezřívat, že jsme se uprostřed Jižní Dakoty rozhodli radikálně změnit životní styl, musím slovo „drug“ uvést na pravou míru. V americké angličtině „drugstore“ (zkráceně drug) neznamená doupě neřesti, kde se prodávají drogy, ale obyčejnou lékárnu, zatímco množné číslo „drugs“ v běžné mluvě označuje ilegální drogy. Drugstore jsou obchody, kde se dá pořídit úplně všechno. Potraviny, oblečení a někdy bývá součástí i rychlé občerstvení nebo pošta. Je to v podstatě supermarket, kde je oddělení nebo jen malé okénko, kde zákazník pořídí také léky.

Popravdě jsem před tím, než jsme vyrazili na dvouhodinovou jízdu z Custeru směrem do národního parku Badlands, neměl ani tušení, že nějaký Wall Drug existuje. O necelou hodinku později konsternovaně hledím na malovaný billboard na svahu u dálnice, ze kterého na mě syčí usměvavý chřestýš, kterému z pusy běží text: „Don´t missss Wall Drug!“ Reklama s chřestýšem ale nebyla jediná, kterou jsme toho rána potkali. Než padlo naše konečné rozhodnutí Wall Drug navštívit, minuli jsme těch reklamních cedulí několik desítek.

A to můžeme hovořit v podstatě o štěstí, protože reklamních billboardů na Wall Drug je v krajině Jižní Dakoty rozeseto více jak tři sta. Wall Drug totiž neprovozuje marketing, ale regulérní psychoteror, kterému prostě neutečete. Podél dálnice I-90 na vás nasadí armádu stovek billboardů, která vám s úporností bzučícího komára u ucha začne odpočítávat míle do cíle. Po padesáté ceduli se smějete, po sté pochybujete o svém rozumu a u stopadesáté už váš mozek – dokonale unavený nekonečnou nudou jihodakotských plání – začne hystericky skandovat: „LED-OVÁ VO-DA ZDAR-MA!“

Než vám povím, jak naše návštěva ve Wall Drug probíhala, dovolte mi prosím malý výlet do historie. Městečko Wall, kde se světoznámý Wall Drug nachází, má necelých 700 obyvatel. Místo, kde město leží, je extrémně geograficky izolované, a to dokonce i na poměry Jižní Dakoty. Samotné město tvoří v podstatě jen pár ulic, škola a kostel. V okolí Wallu jsou jen nekonečné travnaté prérie, které střídají obrovská pole. Těžko tedy říct, co vedlo rodinu Hustedů, se ve třicátých letech dvacátého století do Wallu přestěhovat a začít zde podnikat. Jisté je, že jejich začátky byly velmi těžké. Městečko Wall se brzy poté, co zde Hustedovi otevřeli svůj obchod, dočkalo dálničního obchvatu a o zákazníky, kteří by se u nich v obchodě zastavili, byla najednou nouze.

Legenda praví, že majitelka podniku Dorothy Hustead v horkém letním dni nemohla spát kvůli hluku projíždějících aut na nedaleké dálnici. Uvědomila si, že řidiči musí mít v rozpálené Jižní Dakotě strašnou žízeň. Napadlo ji, že by mohla zákazníky k sobě do obchodu nalákat na ledovou vodu zdarma. Její manžel Ted vzal dřevěné desky, namaloval na ně nápis „Ledová voda zdarma“ a umístil je podél dálnice. Úspěch na sebe nenechal dlouho čekat. Manželé Hustedovi tedy tímto jednoduchým nápadem nejenže zachránili svůj venkovský obchod před krachem, ale vytvořili světovou atrakci, kterou nyní navštíví ročně přes dva miliony lidí.

Stojíme s přítelkyní přímo před Wall Drug, před místem, o kterém jsme ještě před hodinou neměli ani ponětí. Je co říct, že já, který se snažím nakupování a nákupním centrům vyhýbat, jak nejvíce mohu, jsem dobrovolně odložil návštěvu národního parku Badlands, abych mohl tento obchod navštívit. Je to ostatně důkaz toho, že skoro sto let stará reklamní strategie stále funguje.

Wall Drug se nachází přímo uprostřed města. Přesněji to, co z Wall Drug vyrostlo, pohltilo celé centrum. Kromě obchoďáku, který vznikl z původní malé lékárny, dominují Wallu ještě čtyři obrovská sila na obilí. Venkovskou atmosféru místa podtrhává cybertruck od Tesly v outdoorové úpravě, který okolo nás projíždí.

Reklamní kampaň končí na jedněch z mnoha dveří, které do nákupního komplexu vedou, větou: „Tak jste to dokázali!“ Za dveřmi se otevírá svět, který se nedá úplně zařadit do žádné známé kategorie. Je to něco mezi obchodním centrem, restaurací, muzeem a skladištěm věcí, které by člověk normálně nekoupil ani omylem. Můžete zde obdivovat obrovskou sochu parohatého zajíce, který je u nás známý jako pivoň. Ve Wall Drug lze na umělé řece rýžovat zlato a kdyby vám to celé pořád připadalo málo absurdní, čeká vás zde ještě dinosaurus.

Nákupní centrum je postaveno tak trochu jako bludiště. V jeho útrobách naleznete repliku původního obchůdku a lékárny. Nabídka zboží je obrovská. My ale k životu opravdu nepotřebujeme cowboyské oblečení ani jiné věci, které se na nás ze všech stran hrnou a o jejichž existenci jsme před vstupem do Wall Drug neměli ani ponětí. Bloudíme v bezesporu největší turistické pasti Ameriky a obrazně řečeno s otevřenou pusou a nevíme, co na nás čeká za rohem.

V jednom z mnoha obchodů, hned vedle regálu s drahými koženými botami, prodávají snídani. Kupujeme si vynikající donut, který stojí pár desítek centů, a kávu s sebou. Káva zde stojí opravdu slibovaných 5 centů, ale pouze pokud si ji dáte na místě. Za 35 centů za kus dostaneme dva kelímky, ze kterých se kafe můžeme sami natočit z obrovských konvic, které jsou zde zákazníkům k dispozici. Koupenou snídani se chystáme sníst v atriu před obchodem. Venku narazíme na osmimetrový indiánský totem.

Při naší druhé zastávce je ve Wall Drug daleko živěji než bylo ráno. V místě se už trochu orientujeme a jdeme rovnou do restaurace. Dáváme si zde hamburger a colu. Jídelna je vyzdobená desítkami fotek původních obyvatel, chcete-li indiánů. Hamburger mi popravdě moc nechutnal a snědl jsem ho jenom proto, že jsem celý den nejedl. Ale přesto jsme se ve Wall Drug cítili šťastně a nakonec jsme byli rádi, že jsme se tam zastavili ještě jednou.

Dlouhou dobu jsem se snažil pochopit, proč se Wall Drug lidem líbí. Američané sem nejezdí kvůli skvělému jídlu ani kvůli nějaké dech beroucí scenérii. Jezdí sem proto, že chtějí vidět a zažít něco, co je tak přehnané, až je to vlastně sympatické. Wall Drug je taková malá ukázka Ameriky. Vzít obyčejnou věc, pořádně ji nafouknout, obestavět ji reklamou a přidat obřího dinosaura! Hlavně jakkoliv přesvědčit lidi, že tam vlastně chtějí jet. A v našem případě se jim to přesvědčování povedlo hned dvakrát.

Zdroj: autorský text