Naše výlety za hranice za vánočními trhy aneb jak se Wroclaw stala naší srdcovkou

Venku nebyl žádný sníh, jen shon v práci a shánění dárků. Vánoce se blížily a my pořád nemohli chytit tu pravou vánoční náladu. Všude se blýskala světýlka, v rádiu hrály koledy, ale u nás to bylo pořád tak nějak bez šťávy. A tak padlo rozhodnutí, jedeme na vánoční trhy! Jenže kam? V Praze už to přece jen známe až moc dobře a sice i jiná česká města mají něco do sebe, ale vánoční trhy za hranicemi jsme nikdy nepodnikli.

Na úvod bych ráda v rychlosti shrnula naše vánoční výlety po vánočních trzích, kam jsme se vydali, co nás nadchlo a proč jsme se nakonec rozhodli znovu vydat do Polska a ne naposledy.

Naše vánoční výlety do ciziny začaly v roce 2021, tehdy jsme se rozhodli dát šanci našim severním sousedům. Všichni mluvili o jejich vánočních trzích, o punči, který prý hřeje až do duše, a o atmosféře, která je tak akorát útulná, voňavá, bez davů a tlačenic. A měli pravdu! Polsko nás prostě chytlo. A rozhodně jsme to všechno nestihli!

O rok později jsme se nechali zlákat do Drážďan a to byla kapitola sama pro sebe. Drážďany jsou nádherné, jejich Striezelmarkt patří mezi nejstarší vánoční trhy v Evropě, koná se už od roku 1434 a je symbolem tradiční německé vánoční kultury. Hlavní dominantou trhu je obrovská dřevěná pyramida z Krušnohoří, vysoká několik pater a zdobená figurkami andělů a pastýřů, která při večerním osvětlení doslova rozsvítí celé náměstí a vyvolává pocit, že jste se ocitli přímo v pohádce.

Kolem stojí stánky se vším, na co si vzpomenete od tradičních klobás, perníčků a cukroví přes vánoční ozdoby, ručně vyráběné hračky až po hřejivé punče a svařáky různých příchutí. Atmosféra je tu skutečně kouzelná, ale má jeden háček – davy lidí, které se valí ze všech stran. Jsou tak husté, že místo pohody a klidu si často připadáte jako součást vánočního tsunami. Každý krok je boj o místo u stánku, vytrhnutí svařáku z ruky vás stojí téměř gymnastickou dovednost a zvuk směsice koled, rozhovorů a houkajících dětí tvoří takovou neplánovanou symfonii chaosu.

Procházka po Drážďanech má ale i své kouzlo. Můžete se zastavit u Frauenkirche, úchvatného barokního kostela, jehož obnova po válce je sama o sobě fascinující, nebo si projít Brühlskou terasu zvanou „Balkon Evropy“ s výhledem na Labe a historické centrum. Jenže přesto jsme po pár hodinách zjistili, že pohoda, po které toužíme, je trochu jinde. A tak jsme si řekli, že příště už raději zůstaneme věrní Polsku, kde vánoční atmosféra umí být stejně kouzelná, ale bez davového stresu.

A tak jsme se v roce 2023 vrátili zpět do Wroclawi, města mostů, trpaslíků a geniální atmosféry. Tento rok jsme tam konečně navštívili celou zoo a také jsme zabrousili do Museum of Illusions, kde jsme dobré dvě hodiny strávili u všech možných optických klamů a interaktivních exponátů. Vážně, ten čas tam utekl jako voda a odcházeli jsme plní údivu.

Na cestě tam jsme stihli navštívit i město Jelenia Góra, které se často neprávem přehlíží, i když má své kouzlo. Leží v podhůří Krkonoš a je to takový mix lázeňského klidu a horského výhledu. Přímo na náměstí stojí krásné barokní domy s podloubím a v zimě tu panuje až neuvěřitelný klid, žádné davy turistů, jen vánoční světýlka, zasněžené střechy a teplý svařák v ruce. Nedaleko se tyčí i zřícenina hradu Chojnik, kdysi důležitá pevnost rodu Schaffgotschů, a pokud máte chuť na výšlap, je odtud nádherný výhled na okolní krajinu. Milovníci relaxu mohou zavítat i do místních termálních lázní, které jsme my samozřejmě nemohli vynechat.

A protože jsme chtěli stihnout co nejvíc zajímavostí, navštívili jsme také Park miniatur památek Dolního Slezska. Tento malý zázrak nabízí přes 40 pečlivě zmenšených modelů významných staveb regionu, od středověkých hradů přes renesanční zámky až po historické kostely a radnice. Každý model je detailně propracovaný, některé stavby jsou dokonce interaktivní, takže můžete otevírat mini okna nebo zkoumat malé věžní mechanismy a k tomu nás provázel super kočičí průvodce, který byl ochotný zapózovat na každou fotku. Park je otevřený i v zimě, takže vánoční osvětlení a drobná světýlka dodávají celé prohlídce kouzelnou atmosféru a nabízí tak skvělou architektonickou přestávku mezi svařákem a trhy.

V roce 2024 jsme se ale rozhodli zůstat doma, protože i u nás to umí být kouzelné. Trhy na Náměstí Míru v Praze totiž patří k těm nejpohodovějším. Žádné mačkání, žádné tlačenice s turisty z půlky Evropy, jen příjemná místní atmosféra. Tyhle trhy jsou známé tím, že patří k nejstarším „komorním“ vánočním trhům v Praze, pořádají se už od devadesátých let a místo kýče tam najdete ručně dělané ozdoby, domácí medovinu a vynikající bramboráky. Každý rok tu také rozsvěcují velký strom před kostelem sv. Ludmily, a když hraje živá hudba, má člověk pocit, že je zpátky v dětství.

No a aby toho nebylo málo, v prosinci jsme si udělali ještě jeden malý výlet na Křivoklát. Tenhle hrad má atmosféru i bez světýlek, ale když se o adventu rozsvítí jeho nádvoří, to je teprve podívaná! Trhy na Křivoklátě jsou jiné, žádný komerční shon, ale řemeslné stánky, živá hudba, betlém se zvířaty a vystoupení šermířů. Děti tu koukají s otevřenou pusou, dospělí popíjejí medovinu a z hradeb se line vůně skořice, pečených kaštanů a jehličí. A když padne tma, hrad se rozsvítí a celý se promění v jeden obrovský vánoční zázrak.

Každé vánoční trhy mají své kouzlo, ale Wroclaw nás dostala ze všech nejvíc, tamější atmosféra je prostě nakažlivá! A tak začalo naše vánoční dobrodružství napříč vánočními trhy, od prvního výletu až po návraty k osvědčeným místům. A protože všechno odstartovala právě Wroclaw, vraťme se teď na chvíli zpátky do roku 2021, kdy jsme poprvé překročili hranice s cílem najít toho pravého ducha Vánoc.

Poprvé tedy padla volba na Polsko a konkrétně na Wroclaw. Velké město, které má duši, historii a rozhodně stojí za víc než jen jeden víkend. Wroclaw je totiž nejen vánočně kouzelná, ale i historicky zajímavá. Původně to byl Breslau, kdysi německé město, které se po druhé světové válce stalo součástí Polska. Dnes je to živá univerzitní metropole s krásnou architekturou, množstvím kaváren a kulturním ruchem, který by jí mohlo závidět nejedno evropské město.

Tak hurá, můžeme vyrazit. Cesta trvala asi čtyři hodiny, tak akorát na to, abychom se dvakrát pohádali o playlist a jednou zastavili na kávu. Po příjezdu jsme se ubytovali téměř v centru, v novější budově tyčící se přímo nad řekou. Měli jsme i parkování a dole Žabku, takže všechno, co člověk potřebuje ke štěstí, bylo na dosah ruky. Do centra to bylo asi deset minut pěšky, ideální vzdálenost, abyste se po cestě stihli probrat, ale zároveň nebyli v srdci turistického ruchu. To místo jsme si oblíbili natolik, že jsme tam o dva roky později bydleli znovu. Wroclaw prostě nejde stihnout za jednu návštěvu.

Dorazili jsme odpoledne a vydali se rovnou do centra. Všude se linula vůně skořice, perníku a svařáku, a že těch druhů tam bylo! Od klasiky s pomerančem po varianty s malinami nebo dokonce čokoládou. A servírovali to stylově, do keramických botiček s motivem vánoční Wroclawi, které si můžete nechat jako suvenýr, my už máme doma dva a určitě pojedeme pro další. Místní trhy na náměstí Rynek jsou považovány za jedny z nejhezčích ve střední Evropě a není divu. Obklopené barevnými historickými domy, gotickou radnicí a tisíci světýlky působí jako z pohádky. A k tomu ta atmosféra, kde se mísí vůně jídla, smích a polská hudba z reproduktorů.

Wroclawi se mimochodem přezdívá „Benátky severu“. Protéká jí totiž hned dvanáct ramen řeky Odry a po městě je rozeseto více než 120 mostů a lávek, které spojují jednotlivé ostrovy. V zimě, když se od hladiny odrážejí světla vánočních ozdob, to působí magicky. My jsme si tu užívali každou chvíli a měli pocit, že jsme se ocitli v nějakém starém evropském filmu.

Cestou po trzích jsme samozřejmě pátrali po wroclawských trpaslících. Jsou doslova všude, schovaní za lampami, vchodovými dveřmi, na oknech, u mostů i v parku. Každý z nich má své jméno a příběh. Dnes jich po městě najdete přes čtyři sta, ale původně jich bylo jen pár. Trpaslíci vznikli jako symbol odporu proti komunismu, v osmdesátých letech je začalo vytvářet umělecké hnutí Oranžová alternativa, které bojovalo proti režimu pomocí humoru a recese. Postupně se z nich stal fenomén a dnes jsou jednou z největších turistických atrakcí města.

Na trpaslíky dokonce existuje i speciální aplikace, která vás provádí po jejich soškách. Dřív byla zdarma, teď už je bohužel placená, což mě pořád trochu mrzí, hlavně od chvíle, co se mi po výměně telefonu neobnovila. Ale co, stejně bylo zábavnější hledat je jen tak, bez mapy. Najednou si všimnete, že jeden leze po okapu, druhý drží džbánek piva a třetí tahá kufr u nádraží. Ať už je hledáte cíleně, nebo na ně jen náhodou narazíte, dodávají městu osobitý šmrnc.

Po chvíli courání nám vyhládlo a tak jsme zapadli do restaurace nedaleko od trhu. Báli jsme se cen, když je to hned v centru, ale nakonec příjemně překvapily. Domácí bigos byl naprostá lahoda, husté zelí s masem a klobásou, které vás spolehlivě zahřeje, a jejich pelmeně? Ještě lepší! V Polsku prostě umí poctivé, syté jídlo.

Po vydatné večeři jsme se ještě chvíli procházeli po centru, nasávali kouzlo Vánoc a ochutnávali další druhy svařáku, které jsme den předtím nestihli. Když se setmí, Wroclaw se promění, světla se odrážejí od kostelních věží, hudba zní z každé strany a město má atmosféru, kterou by mu mohla závidět i Vídeň.

Druhý den nás čekala wroclawská zoo. U nás je už taková tradice, že zoo prostě nesmí chybět na žádném výletě. Říkali jsme si, že tam strávíme pár hodin, dáme si oběd a pak zase vyrazíme na trhy nebo do muzea. No, jak se ukázalo, byli jsme pořádně naivní. Wroclawská zoo je totiž největší v Polsku a jedna z nejstarších v Evropě, otevřená už v roce 1865. Dnes se může pochlubit více než deseti tisíci zvířaty a více než tisícem druhů.

Hlavním lákadlem je obrovské Afrikárium, jediné zařízení svého druhu na světě, které je celé věnované africkým ekosystémům. Procházíte se tunelem, kolem vás plavou žraloci, rejnoci a hejna barevných ryb. V další části se přenesete k Nilu a sledujete hrochy, jak se líně převalují ve vodě, a pak vás čeká část s oceánem u Namibie, kde pod vámi plavou tuleni. Tady jsme se zdrželi opravdu nejdéle. Míra mě odtamtud musel doslova tahat.

Člověk se tu cítí jako v dokumentu BBC. My jsme tam nakonec strávili celý den a stejně jsme nestihli všechno. To byl mimochodem důvod, proč jsme se tam o dva roky později vrátili, abychom ji prošli celou a naplánovali to tentokrát trochu lépe.

Po návštěvě wroclawské zoo jsme se vydali na malou večerní procházku k Multimediální fontáně, která se nachází prakticky hned naproti. Prošli jsme se kolem areálu Haly století a užili si fascinující show, kde voda tančila do rytmu hudby, světla se odrážela v tancujících proudech a obrazové projekce celý zážitek doplňovaly, ideální závěr dne!

Po návratu na hotel jsme sice byli unavení, ale poslední večer jsme si chtěli ještě užít. A tak jsme vyrazili znovu na trhy. Opravdu musím říct, že wroclawský svařák patří k těm nejlepším, jaké jsme kdy měli. A nejen klasický, Poláci si dávají záležet i na servírování a chuti, často ho kombinují s ovocem, medem nebo kořením, které by vás doma nenapadlo použít.

Když nám znovu vyhládlo, objevili jsme českou hospůdku přímo v centru Pepik PUB. A to bylo něco! Gulášek, Kozel na čepu, polská obsluha, která se s vámi s nadšením baví o tom, že „czeski piwo bardzo dobre“. Připadali jsme si skoro jako doma. V Polsku mají Češi díky pivu dobré jméno, a Pepik PUB je důkazem, že naše kuchyně a pivní kultura tam mají své místo.

Po jídle jsme se ještě chvíli procházeli po trzích, i když jsme je prošli už několikrát, pořád bylo na co koukat. Wroclaw má tu výhodu, že i když je to velké město, pořád působí útulně. Když jsme tam byli od středy do pátku, nebylo tam tolik lidí, takže jsme se nikde netlačili a mohli si všechno v klidu vychutnat.

Večer jsme zakončili návštěvou jednoho místního baru pro studenty, který se nachází ve sklepě. Interiér zdobily staré plakáty, neonové nápisy a pár retro arkádových her, které tu zjevně přežily ještě z devadesátek. Z reproduktorů hrála příjemná hudba, lidi se smáli a pivo stálo pár zlotých. Byla to úplně jiná atmosféra než na trzích, mladá, živá, uvolněná.

Další den nás čekal návrat domů. Jelikož byl pátek, nikam jsme nespěchali a tak jsme to vzali oklikou přes ještě jednu menší Zoo Łączna. Tahle zoo je přesný opak té wroclawské, malá, klidná, rodinná. Vznikla původně jako farma pro zraněná zvířata a dnes se z ní stalo místo, kde si zvířata žijí spokojeně a návštěvníci se mohou přiblížit mnohem víc než ve velkých zahradách.

Byla to příjemná procházka, i když lemury jsme tentokrát krmit nemohli, protože se schovali do tepla. I tak to byl hezký zážitek a ideální zakončení celého výletu. Po všech těch trzích, lidech a světlech jsme si tu mohli vydechnout, projít se mezi výběhy a rozloučit se s Polskem v klidu a pohodě.

Zdroj: autorský text