Za památkami a na vánoční trhy do Drážďan: Spousta atrakcí, dobré pití, méně lidí

Máme za to, že se lidi, co se týče vánočních svátků, řadí na více skupin. Někteří svátky ignorují nebo nemají z různých důvodů rádi shon kolem, zatímco jiní se na ně těší. A pak jsou tu tací, co to mají tak nějak mezi. My se řadíme spíše k těm, co svátky rádi nemají. Hromadné akce nevyhledáváme a mezi takové akce řadíme i vánoční trhy.

Letos jsme se ale doma shodli, že poprvé vystoupíme z komfortní zóny a Plevíci vyrazí na trip za trhy. A když už poprvé, tak aby to stálo za to. Vzali jsme si žebříček nejlepších trhů v dosahu ČR a z něj vybrali Drážďany. Zaprvé v tomto německém městě jsme nikdy nebyli a zadruhé je pro nás z Vysočiny po dálnici asi nejlépe dostupné.

Na cestu jsme se vydali v 8 hodin ráno, cestou zastávka na svačinu na odpočívadle za Prahou, v Drážďanech následně na výbornou pizzu, ať nepijeme svařák na prázdný žaludek a v půl druhé vyrážíme z podzemního parkoviště Kongresového centra směr centrum Drážďan. Musíme zmínit, že jsme byli doslova vyvaleni z množství památek, které v samém centru jsou a které bylo třeba po skončení druhé světové války doslova z popele obnovit. Klobouk dolů, jak to naši severozápadní sousedé dokázali.

Procházíme kolem Semperovy opery a komplexu barokních budov Zwinger na hezké a rozlehlé náměstí Theaterplatz se sochou pomníku krále Jana I. Saského na koni, který se dívá na impozantní katolickou katedrálu Nejsvětější Trojice. Mezi katedrálou a zdí zámku Hausmannsturm podcházíme kryté přemostění a míříme na zámecké náměstí, kde stáčíme vpravo a průchodem po zámecké ulici míříme na prostranství, kde jsou první stánky s vánoční tématikou a především svařákem.

Dáváme si ten červený za 4,5 eur, tuníme ho Amarettem za 1,5 eur a připlácíme 4 eura za stylový keramický hrníček, jež je vratný.

Procházíme stánky, koukáme na pěkně osvětlený dětský kolotoč a nasáváme vánoční atmosféru. Dalším prostranstvím, které je vyhlášené trhy, je náměstí Striezelmarkt a tam míří naše další kroky. Míjíme palác kultury a přes silnici koukáme na obrovské náměstí plné stánků s velkým vánočním stromem a vysokým kolem.

Říkáme si, že lidí je tu na náš vkus docela dost, ale pozitivní je, že se nikde netvoří fronty, což nás přimělo dát si další svařák. V tom nás napadá, kam jít na WC. Nikde totiž nevidíme žádnou Toi Toiku, která by nám přišla vhod. Bereme tedy mapy a hledáme nejbližší nákupní centrum, které je naštěstí v sousedství náměstí.

Vcházíme do Almarkt Galerie, míjíme první vstup na toalety, kde stojí menší fronta a hledáme další, které by mohly být bez fronty. No, trochu jsme se přepočítali, fronta na 30 minut a cena jednotná 0,70 eur. Nezbývá nám nic jiného, než si frontu vystát, protože ani pánové jinou možnost v centru prostě nemají.

Toto bereme za největší nedostatek, protože pokud si chcete dát něco dobrého na pití, dříve, nebo později vás prostě potřeba toalety nemine a je to opravdu docela oříšek.

My se cestou z pasáže, zastavujeme na Herbert-Wehner-Platz u stánku, s nabídkou ovoce na špejli máčeného v čokoládě s cenami kolem 5 eur. Z široké nabídky vybíráme ananas a hrozny, oboje v bílé čokoládě a vychutnáváme si tu úžasnou kombinaci chutí.

Nedaleko si dáváme další svařák opět za 4,5 eur, tentokrát s vratnou zálohou 5 eur za originální hrníček a usedáme ke stolu na polstrované lavice. Je zde minimum lidí, a tak si užíváme tu předvánoční pohodu a říkáme si, že to nebyl zas tak špatný nápad se sem trmácet. Před námi je však návrat na hlavní náměstí, které jsme jen tak prolétli, fotíme se se stromečkem, dáváme si výbornou klobásu v bagetce s hořčicí za 5 eur a kocháme se pohledem na menší vysoké kolo, dětský kolotoč a stylové dřevěné stánky, kterých je zde více jak stovka. Nechybí zde ani tvořivá dílnička a menší loutkové divadlo pro děti. Nedaleko míjíme i perníkovou chaloupku.

Z hlavního náměstí přecházíme na jiné nedaleké náměstí Neumarkt s dominantou v podobě kostelu Panny Marie. Procházíme mezi desítkami stánků a míříme směrem k Labi, cestou míjíme katedrálu Nejsvětější Trojice. Naším cílem je velké vysoké kolo, které na druhé straně řeky hraje všemi barvami. Přecházíme přes kamenný Augustův most a celou dobu sledujeme, jak kolo mění barvy a grafiku. Je to krásná podívaná a i když začíná postupně více pršet, tak nám to tak nějak nevadí.

Vedle vysokého kola je další trh Augustusmarkt, táhnoucí se od zlaté sochy jezdce na koni po ulici Hauptstraße. Nevynecháváme svařák a grog, se kterým se schováváme před deštěm pod nedalekým přístřeškem cukrárny Eiscafé Venezia. Cena zálohy hrníčků je zde pouhých 3 euro a grog nás vyšel na 4 eura.

Po krátké prohlídce stánků se s trhy loučíme a podél Labe se v dešti vydáváme k nedalekému mostu Marienbrücke, po kterém se dostáváme zpět k parkovišti. Zde platíme za 4 hodinky stání 8,80 eur a po nákupech v obchodech ALDI a NORMA vyrážíme zpět domů.

Krásný adventní čas a vše nej do nového roku přejí Plevíci na tripu.

Zdroj: Martin Pleva, plevicinatripu.blogspot.com