Dva týdny, -10 i 25 °C, sníh, prach, voda: Poctivě jsme otestovali stan na kouli za skoro 100 tisíc

Je to už víc jak rok od doby, kdy Thule představilo hodně zajímavou kempovací novinku, jakou svět ještě neviděl. Stan na tažné zařízení Outset, který slouží jako alternativa ke střešním stanům. Teoreticky přináší řadu výhod, ale pochopitelně má i své negativní stránky. Stan jsme si představili hned po české výstavní premiéře i v podrobném videu v rámci krátkého redakčního testu. Tehdy jsme říkali, že bychom si ho rádi vyzkoušeli při delší cestě a přesně k tomu došlo letos na jaře. 

Stan jsme využili při cestě „kolem světa“ v kombinaci s elektrickým Fordem Explorer. To znamená dva týdny na cestě, až na jednu výjimku každodenní spaní v tomhle stanu, a protože to byla hektická cesta, tak jsme skoro každý den stan balili a rozkládali. Takže jsme ho vyzkoušeli fakt důkladně. 

Jaký tedy je? A stojí za všechny ty peníze? 

Každá takováto cesta začíná balením, takže první, co člověk musí řešit, je montáž stanu na auto. Tohle je jedna z těch úplně největších výhod stanu Outset. Ve složeném stavu je to prostě velká, i když poměrně těžká krabice postavená na kolečkách. Není nejmenší problém mít stan složený a zaparkovaný v garáži a v případě potřeby ho jen přitáhnete k autu, nasadíte na tažné, zapojíte světla do zásuvky a překlopíte nahoru. Jestli to celé trvá deset minut, tak to je hodně. 

Ve složeném stavu je tahle krabice široká 144 cm, 90 cm má na výšku a 74 cm na délku. Oficiálně váží 70 kg, takže ono vyhoupnutí na oj by pro drobné dámy problém být mohl, ale pořád je to násobně jednodušší než řešit, jak namontovat na střechu střešní stan. 

Podobně jako box na tažné je i stan udělán tak, aby mezi ním a autem bylo místo. Box má ocelové lanko, které slouží jednak jako pojistka a jednak umožňuje částečné vyklopení tak, abyste se dostali do kufru. Tohle jsme na „cestě kolem světa“ využívali velmi často během zastávek na nabíjení. Jen pozor, při troše spěchu se může snadno stát, že zabouchnete kufr, skočíte do auta a vyrazíte zpět na dálnici, přičemž krabice zůstane viset nezacvaknutá v polosklopené poloze. Nám se tohle jednou opravdu stalo. Řidič na to ale patrně brzy přijde, protože box už prodlouží auto tak moc, že začne být vidět ve zpětných zrcátkách (normálně tam vidět vůbec není) a auto se také začne více houpat. 

Jízda je druhá zásadní výhoda stanu na tažné. S trochou nadsázky se dá říci, že o něm nevíte. Pochopitelně záleží na typu auta. Elektrický Explorer není zas tak velký, takže přítomnost stanu se projevovala větším pohupování v podélném směru. To samé platí pro naše redakční staré Mondeo. U Rextonu, což je velký off-road, ale stan nebyl při jízdě znát vůbec. 

V každém případě krabice za autem nenarušuje aerodynamiku, takže nezvyšuje hluk. A nezvyšuje spotřebu, což je hlavně u elektromobilů velmi důležité. Ostatně, pro elektrická auta tahle věc vznikla. Při naší cestě po Evropě hluk zvyšoval střešní box a surf na střeše, ale bez těchto věcí se jezdí se stanem opravdu super. Mimochodem, právě možnost dát na střechu větší předměty a zároveň mít na autě přidělané spaní je další výhodou. 

Komplikace u tohoto stanu v případě jízdy vychází hlavně z toho, že máte za autem velkou krabici, kterou navíc občas budete potřebovat ještě trochu vyklopit dále směrem za auto, abyste se dostali do kufru. Zejména v podzemních garážích tak je nutné nechat za autem dost místa. Totéž platí u nabíječek, což byl opět náš denní chleba během cesty po Evropě. Při couvání pak řidič absolutně netuší, kde přesně stan končí, protože ho nevidí a parkovací kamery pochopitelně nepomohou. Pokud jede člověk sám, nezbývá, než se jít podívat za auto, pak skočit zpět za volant a pak odhadnout, jak moc může ještě popojet. 

Druhou komplikací, zejména při podobně dobrodružných cestách, jako byla ta naše, je výrazně prodloužený zadní převis. Pokud plánujete výlety někam mimo zpevněné komunikace, bude vás to omezovat a dříve či později se stanem vezmete o zem. I to se párkrát stalo. Ale stan to vydržel. Nicméně na off-road autech asi tuhle věc moc často neuvidíme. 

Konstrukce je vymyšlená skoro až geniálně. Pod stan se strčí kolejnice na nožičkách, celé se to pak na ty kolejnice rozbalí a je to. Zpočátku s tím budete bojovat, ale po několika postaveních se z toho stane rutina. Reálně není problém rozbalit stan třeba za dvě minuty.

Při rozbalování je nejpracnější nasadit na stan vrchní plachtu, která vypadá (i slouží) jako deštník. Ta tam nutně být nemusí, ale má jednu důležitou funkci. Pokud v noci zaprší, stan jako takový zůstane víceméně suchý a když to pak zase balíte, moc vám postel nezvlhne. Vrchní plachtu můžete dočasně hodit někam do auta a při první příležitosti během krátké pauzy ji můžete nechat uschnout. 

Balení je podobně snadné, ale je zde jedna výjimka. Zabalit stan zpět na tažné je opět záležitost na několik málo minut. Tím spíš, že uvnitř můžete nechat rozbalené spacáky. Konstrukce stanu při balení občas zaskřípe, ale snad je na tuhle manipulaci připravená. Nejhorší je ale nasazení krycí plachty, která přijde už na složený box. 

Je to v zásadě úplná drobnost. Plachta se na každé straně připevní k boxu pomocí zipů, jenže ani čtrnáct dnů nestačilo na to, abychom našli spolehlivý fígl, jak jednoduše a rychle zipy spojit. Stačí dát plachtu jen trochu jinak a je s tím problém. Při zimním stanování v Dolomitech pak tohle komplikovaly zmrzlé prsty (v rukavicích ty zipy k sobě nedáte zcela určitě), jinde zase tuhle činnost komplikovalo množství komárů.

Hodí se doplnit, že do stanu se špína během jízdy nemá šanci dostat. Jednak kvůli tomu, že je postel zabalená uvnitř a že vnější strana podlahy slouží jako vnější ochrana, ale také díky té krycí plachtě. Při cestě stan zažil úplně všechny podmínky od velkých louží přes prach až po deštivé přesuny po dálnicích, žádné nečistoty (kromě těch, co jsme si tam nanosili sami) se do stanu nedostaly.

Díky nožičkám je stan v ideální výšce, takže se do něj výborně leze. Člověk může posedět na podlážce s výhledem do přírody, což je také fajn. Pro dva je uvnitř dost místa, s dítětem už by to bylo tak akorát zejména v kombinaci s nutností mít zde i věci. Tři dospělí se tu asi vyspí, ale musí se už mít dost rádi. 

Na druhou stranu stan je hned vedle auta, takže všemožné harampádí může zůstat tam, takže věci nemusí ve stanu překážet. Řadu věcí pak lze uložit pod stan. Letos Thule také připravilo jakýsi organizér, který se pověsí na zadní stranu podlážky pod zadní vstup do stanu a případně lze ke stanu přidat také nový přístřešek. Ten jsme měli na cestu po Evropě také, ale nikdy nebyl čas a chuť ho rozbalovat. Je to doplněk pro delší kempování a my jsme na jednom místě nikdy nebyli více než dvě noci. 

Matrace ve stanu samozřejmě nemůže být úplně vysoká, jinak by se to celé balilo jen těžko, takže rozmazlení cestovatelé si asi budou stěžovat na horší komfort. Ale ve finále se na této matraci spí dobře. Některé drobnosti lze uložit také do kapes pod stropem nebo na čele směrem k autu. Během cesty jsme tohle pevné čelo využívali jako oporu pro záda při sezení ve stanu a brzy jsme zjistili, že do jedné z těch čelních kapes se dá umístit flaška s vínem, která tam je velmi stabilní a nerozlije se, takže může zůstat otevřená. A to je zcela zásadní zjištění! 

Někteří si údajně stěžují, že do stanu teče. Nám se to nikdy nestalo. Nejcitlivější místo je právě mezi pevným čelem boxu směrem k autu a stanem. Být Thule, možná bych pro jistotu prodloužil krycí plachtu stanu tak, aby se přes cvočky na rámu stanu, kde dnes končí, přetáhla ještě dál právě k čelu. Jednou se stalo, že se dostala trocha vody až na podlážku mezi stan a to čelo, ale nebylo to nic vážného. Takže náš závěr je, že do stanu prostě neteče, ačkoliv několikrát během jarní cesty pršelo dost. 

Jeden námět na zlepšení bychom ale měli. Boční vstupy do stanu se dají zapnout jenom po stranách, není žádná možnost je zapnout i na spodní straně. Takovou možnost má pochopitelně jen moskytiéra, která je za vnější plachtou. Běžně to ničemu nevadí, ale za chladnějšího počasí přesně tudy dost táhne, zejména pokud trochu fouká. A táhne přesně do míst, kde se spí. Nějaký přidaný zip, který by umožnil zavřít boční vstupy úplně celé, by se určitě hodil. A nebo by se mohly vstupy rolovat směrem dolů? 

Dvoutýdenní cesta přinesla mnoho dojmů a zkušeností. Většinou pozitivních. Stan se nám fakt líbil a kdyby už v redakci zůstal, absolutně nikdo by se nezlobil. Je to chytře vymyšlená a dobře fungující věc. Ale oficiální cena skoro 100 tisíc je prostě moc a patrně bude hlavním důvodem, proč se stan zas až tolik neprodává.

Druhou věcí pak je fakt, že stan míří na specifickou skupinu zákazníků. Přece jen surfařů nebo kajakářů zas až tak moc není. No a pak je tu ještě jedna drobnost. Na oficiálních fotkách od Thule uvidíte stan postavený ve Švédsku u vody. Vypadá to jako idylka a romantika a ano, možnost stan nechat stát na nožičkách a odjet autem někam na výlet je fajn. Ale určitě to neuděláte někde jen tak u rybníka, protože tam fakticky necháváte jen tak položenou věc za mnoho desítek tisíc, kterou reálně může někdo jen tak odnést.

Oj se dá pochopitelně zamknout, takže na auto to nelze nasadit, ale pořád to váží 70 kg, takže dva kolemjdoucí stan můžou „vzít do teplejch“ a prostě s ním odejít. Popravdě jsme byli trochu nejistí i tehdy, kdy jsme stan nechávali v kempech, které byly zpravidla na jaře prázdné.

Jinak ale stan budil dost pozornosti. Téměř vždy se našel nějaký kempař, který si stan chtěl prohlédnout. Po každém příjezdu si nešlo nevšimnout, jak ostatní nenápadně zírají, cože to z té krabice vybalujeme. 

Jo a ještě jeden detail. Když stan odpojíte od auta v rozložené podobě, tedy stan stojí na nožičkách, nikdy ho už nepřipojíte na tažné tak, abyste ho prostě zase sbalili a rovnou odjeli. Museli byste totiž ke stanu zaparkovat naprosto přesně v ose. Nikdy se nám to během těch dvou týdnů nepovedlo. Nakonec jsme to dělali tak, že jsme rozložený stan nějak připojili, nějak složili, ve složené podobě sklopili na zem, odpojili, srovnali celý box, znovu připojili a vyklopili na tažné. Jakmile stan odpojíte v rozložené podobě, je návrat zpět na auto komplikovaný. Složit stan bez toho, aby byl připojený k autu, se nedá.

Než tedy půjdete do takovéto investice, dobře si rozmyslete, jak přesně chcete stan využívat. Existují scénáře, kdy je to naprosto ideální věc, pro spoustu zákazníků to ale asi nakonec skončí jako zajímavá alternativa, před kterou stejně nakonec upřednostní stan na střechu. Dobrou zprávou budiž fakt, že dnes už přece jen nejde o úplně žhavou novinku, takže při troše hledání se na internetu dá najít Thule Outset v prodeji třeba i za 70 tisíc. 

Zdroj: autorský text