Co dělat, když vás na cestách přepadne nemoc. Pomůže příprava předem, plánování a pojištění

Cestování je nádherné, poznáváme spoustu hezkých míst, procházíme se v liduprázdných horách či historickými městečky a relaxujeme na těle i duši. Většinou si vezeme plno krásných zážitků a všichni doufáme, že nás na cestách nic špatného nepotká.

To se ale někdy bohužel úplně nepodaří, a tak nás štěstí může „zradit“ a nastane okamžik, kdy něco řešit prostě musíme. Jako třeba nemoc. 

Jsme jen lidi a stejně jako nás nemoc skolí doma, může nás potkat na cestách. Kdo jezdí obytňákem, má určitou výhodu. A to v tom, že si tu postel, do které si můžete vlastně kdykoli zalézt, vozí s sebou. Také máme (tedy měli bychom mít) všichni minimálně základní lékárničku ve formě Paralenu, Ibalginu atd. To v prvopočátcích určitě pomůže a myslím, že by základní léky měly být součástí každého cestovního zavazadla (na přibližné složení se podíváme na konci článku).

Pokud ale cítíte, že to není jen jednodenní únavová nemoc, pak už člověk i tady musí trochu plánovat. Tím spíš, když cestujete sami a nemáte nikoho, koho můžete požádat o pomoc nebo kdo vás někam zaveze v případě potřeby. Je tedy nutné zastavit někde, kde budete mít k dispozici alespoň nějakou základní infrastrukturu. Například v Itálii je velkou výhodou, že snad téměř v každé i sebemenší vsi, mají lékárnu (farmacia). Obchod s potravinami sice často ne, ale lékárnu ano.

Protože už v noci nebylo úplně nejtepleji, i když stále příjemných 15 stupňů, chtěla jsem mít k dispozici i možnost připojit se k elektřině, abych mohla zapnout přímotop. Nebo kdyby bylo nutné se z místa nehnout delší dobu, tak dobíjet baterie. Také je poměrně zásadní dostatek vody. Ať už na pití, vaření čaje či na mytí.

Co se týče jídla, upřímně jsem si plně vystačila se zásobami, které mám v autě běžně. Hodily se především polévky v pytlíku. Když je člověk nemocný, stejně většinou moc chuť k jídlu ani hlad nemá. Určitě je tedy dobré při „zásobování auta“ počítat i s variantou, že vás ať nemoc či jiná nepříjemnost „uvězní“ na jednom místě.

No a když takové místo najdete, už jen můžete upadnout do postele a vylézt z ní jen v nejnutnějších potřebách. Lékárnu jsem měla naštěstí pár kroků. Obecně jsou léky v Itálii poměrně drahé, ale co se dalo dělat. Nic, prostě si je koupíte, i kdyby stály ještě víc. Zdravotní stav, kdy se mi špatně dýchalo, mě dohnal i do nemocnice.

Tady mě poměrně důkladně vyšetřili na pohotovosti a doporučili mi léky s tím, že kdyby se cokoli zhoršilo, mám znovu přijet, což díkybohu nakonec nebylo potřeba. Toto vyšetření na pohotovosti o víkendu mi udělali komplet v rámci evropské zdravotní kartičky mé české pojišťovny a nic jsem neplatila. Poměrně velkou překážkou však byla jazyková bariéra, protože Italové anglicky ani německy ve většině případů nemluví. Záchrannou tak pro mě byla italsky mluvící kamarádka na telefonu.

Takto jsem pak polomrtvá v posteli strávila asi 4 dny, než jsem byla schopna začít znova pomalu fungovat.

Ač tedy v tomto případě postačilo evropské (naše) zdravotní pojištění, určitě nepodceňujte především při sportovních dovolených či delších cestách myslet na cestovní zdravotní pojištění. To vám pokryje často i nákladnější výdaje např. při nutnosti transportu do nemocnice v případě úrazu či hospitalizace. Opravdu důkladně si ale v tomto případě přečtěte pojistné podmínky. Ty má každá pojišťovna trochu jiné a obsahují různé výluky.

Samozřejmě základní podmínkou je především to, že pokud se vám úraz stane pod vlivem alkoholu či omamných látek, máte s plněním smůlu a vše jde za vámi. Stejně tak některé pojišťovny mají omezení doby, kterou můžete v zahraničí strávit či vyloučeny některé sporty, a to především ty extrémní, na které se musíte připojistit zvlášť.

Dnes snad už téměř každá banka nabízí možnost celoročního cestovního pojištění pro vás i pro vaši rodinu v rámci platební karty. Poplatek nebývá vysoký a pohybuje se od 35 korun do zhruba 200 Kč za měsíc. Automaticky se strhává z vašeho účtu, a tak nemusíte na nic myslet a řešit například rychlé rozhodnutí jet za hranice. Já mám cestovní pojištění přes mBank, platím měsíčně oněch 35 Kč a pojišťovnou je Kooperativa. Pokud ho tedy ještě nemáte, určitě se na tuto možnost ve své bance zeptejte.

Samozřejmostí je mít uložená i potřebná čísla. Jen tedy připomeňme, že 112 je celoevropské číslo tísňového volání, kterým se dovoláte na dispečink společný pro záchranáře, hasiče i policii. S tím si vystačíte ve většině států. A pak se určitě hodí i číslo na vašeho lékaře a pojišťovnu. Pokud neovládáte jazyk země, která je vaším cílem, pak je dobré mít kontakt na někoho, kdo ano. Pro jistotu.

Svůj zdravotní stav rozhodně nepodceňujte. Pokud vám není dobře, vyhledejte lékařskou pohotovost (hledejte emergency, každý stát má sice svůj název pohotovosti, ale toto je mezinárodní slovo, které většina také používá). Za základní ošetření opravdu nic platit nebudete – pokud se nebude jednat o soukromou kliniku. A i kdyby bylo nutné něco uhradit, na vše si nezapomeňte vzít účet a pojišťovna vám po nahlášení vše vrátí. Strach z toho, že budete muset něco platit, rozhodně nestojí za nepříjemnosti, které si můžete nevědomky způsobit. 

Součástí cestovní lékárničky – samozřejmě mimo vámi užívané předepsané léky - by ideálně mělo být v základu zhruba toto:

• Léky na bolest a horečku (Paralen, Paracetamol, Ibalgin, Panadol, Nalgesin)
  
• Sirup a pastilky na kašel (ACC, Stoptussin, Mucosolvan, Erdomed, Strepsils či jiné)
• Kapky na rýmu
• Dezinfekci (Betadin, Akutol)
  
• Léky na zažívání (Smecta, Imodium, Endiaron)
• Léky na žaludek a žáhu (Iberogast, Samarytán, Gaviscon, Talcid)
• Kapky do očí (ideálně jednorázové malé balení Bepanthen, Systane, Avilut)
• Náplasti a obvazy
• Mast na rány a popáleniny (Bepanthen, Hemagel, osobně na popáleniny velmi doporučuji v Německu prodávanou mast Brand-und Wundgel – zachránila mi ruku po opaření vařící vodou, kdy nemám ani viditelné jizvy)
• Vlhčené ubrousky
• Nůžky