Do Rakouska bez cestovního pojištění: I česká kartička pojištěnce může pokrýt vše, ale jen někdy

Průkaz EHIC nekryje pouze zdravotní péči v České republice, ale můžete ho využít i v případě čerpání neodkladného zdravotního ošetření v zahraničí (zejména v zemích Evropské unie). V takovém případě vám modrá kartička zajistí nezbytnou péči za stejných podmínek a ve stejné kvalitě jako obyvatelům země, ve které se aktuálně nacházíte. Alespoň za určitých okolností.

Základním předpokladem pro uplatnění průkazu EHIC je ošetření v zařízení, které je financováno z veřejných zdrojů (typicky státní nemocnice). U takových poskytovatelů uhradíte pouze to, co by za ošetření zaplatil tamní občan a zbytek je proplacen místní zdravotní pojišťovnou. Ta náklady přeúčtuje české zdravotní pojišťovně, přičemž vás nečeká žádné extra papírování.

V soukromém zařízení (tedy v zařízení, které není napojené na systém veřejného zdravotního pojištění) je situace složitější. Na místě je nutné uhradit veškeré náklady z vlastních finančních zdrojů, a teprve po návratu žádat refundaci u své zdravotní pojišťovny. Úhrada nákladů může být provedena dle tarifů platných v zemi ošetření, nebo dle tarifů platných v České republice. V praxi je nutné pojišťovně doložit veškeré faktury a následně můžete s delší časovou prodlevou očekávat zaplacení částky, která bývá zpravidla výrazně nižší než reálně uhrazené náklady v zahraniční.

Pokud při zahraničních cestách místo komerčního pojištění spoléháte na průkaz EHIC, je nezbytné obezřetně volit poskytovatele služeb. Například v Rakousku se primárně obracejte na lékaře a zubaře, kteří mají smlouvu s rakouskou státní pojišťovnou (Österreichische Gesundheitskasse). Dále je neodkladná péče zajišťována v univerzitních a regionálních nemocnicích, jejichž seznam naleznete ZDE. K vyšetření v nemocnici je potřebné doporučení lékaře, výjimkou jsou nouzové případy.

Jak může vypadat finanční rozdíl ve „státním“ a soukromém zařízení, ukazuje následující událost. V Rakousku jsem navštívila regionální nemocnici i soukromého lékaře. V prvním případě jsem figurovala jako doprovod nemocného dítěte v nemocnici napojené na veřejné financování. O pár dnů později jsem s totožnými příznaky sama vyhledala zdravotní péči a žádala nezbytná antibiotika. Vzhledem ke skutečnosti, že návštěva státní nemocnice souhrou okolností nepřipadala v úvahu, moje volba padla na ambulanci nejbližšího soukromého lékaře.

V obou případech byl proveden Covid test, CRP test a STREP test k potvrzení streptokoka. V obou případech byla péče, časová náročnost i profesionalita lékařů obdobná. Zatímco příběh dcery skončil ošetřením v nemocnici a úhradou částky srovnatelné s českými tarify (platili jsme pouze očekávatelný poplatek za pohotovost a léky), u mě byla návštěva soukromého lékaře pouze začátkem dlouhé anabáze.

Po návratu z dovolené v srpnu 2022 jsem všechny faktury v celkové výši 139,40 EUR (3 555 Kč) odeslala na svou zdravotní pojišťovnu a problém pustila z hlavy. O rok později (konkrétně 1. 8. 2023) mi z mé pojišťovny přeposlali odpověď z Rakouska. Dle rakouského tarifu bylo možné refundovat pouze částku 30,43 EUR (718 Kč). Mohla jsem si vybrat, zda uvedený obnos akceptuji, nebo doložím překlad faktury do českého jazyka a platba bude vyčíslena dle českého tarifu. Pojišťovna se spokojila s neoficiálním překladem, 11. 9. 2023 jsem tedy požádala o nové vyčíslení a má žádost byla předána reviznímu lékaři pojišťovny. Dne 20. 10. 2023 bylo vydáno oficiální rozhodnutí a finální částka 896 Kč byla dne 29. 11. 2023 připsána na můj účet. Při vydání rozhodnutí mi byla poskytnuta možnost odvolání, té jsem ale nevyužila.

Zatímco v případě zdravotní péče ve státní nemocnici byly poplatky i časová ztráta plynoucí z ošetření minimální, při návštěvě soukromého lékaře se jednání s českou pojišťovnou protáhlo na 15 měsíců a byla mi (dle výhodnějšího českého tarifu) proplacena pouze necelá čtvrtina reálných výdajů. Mé ošetření však stále spadalo do kategorie, která je v Rakousku hrazená z veřejného pojištění. 

Pro úplnost bychom totiž měli upozornit, že zahraniční „pojišťovací zvyklosti“ se mohou výrazně lišit od těch českých. V některých státech se často očekává finanční spoluúčast i od tamních obyvatel, a spoléhání se na modrou kartičku EHIC se tak může výrazně prodražit. Některé pojistné události navíc nemusejí být veřejným pojištěním (a tedy ani EHIC) vůbec pokryty. Mezi takové situace patří zpravidla zásah vrtulníku při úrazu vzniklých při lyžování nebo výjezd horské služby. Na podobné eventuality je však dobré myslet i při sjednávání cestovního pojištění - ani u mnohých komerčních pojistek tyto události často nebývají součástí standardního plnění.