Pěšky a stopem z Československa do Japonska. Expedice Sakura odešla ze Staromáku před 55 lety

Bylo to v roce 1970. U většiny občanů Československa doznívalo hořké zklamání z konce takzvaného „obrodného procesu“, završeného a zlikvidovaného vstupem vojsk států Varšavské smlouvy. Najednou se spousta věcí zase nesměla…

Na druhé straně zeměkoule se připravovala velkolepá Světová výstava EXPO 1970. Jejím hostitelem se stalo velkoměsto Ósaka na japonském ostrově Honšú. Pravidelné zpravodajství do celého světa hlásilo, že výstava má být nejen oslavou japonských úspěchů a porozumění mezi národy ještě relativně nedávno rozdělenými válkou, ale také fenoménem architektury, užitého umění, průmyslu, vědy a techniky. Tedy tak, jak se světové výstavy profilovaly v uplynulém století, ještě bez globalizace a neuronových sítí internetu, obepínajících celou planetu.

Každá pořadatelská země tohoto spektáklu hledala a hledá nějaké lákadlo, které tu ještě nebylo. Se zajímavým nápadem přišla japonská televizní společnost Nippon Hoso Kyokai (NHK). Rok před oficiálním zahájením velkolepé akce (výstava trvala od 15. března do 13. září 1970) vyhlásila soutěž pro mladé jednotlivce i skupiny. Disciplína byla jediná, zato vrcholně zajímavá: dostat se jakýmkoliv netradičním způsobem do dějiště EXPO 1970! Není to výzva?

O vyhlášení soutěže informovaly tiskové kanceláře celého světa a ohlas byl veliký, zejména u zemí, které se měly výstavy zúčastnit formou oficiálních pavilónů. Přípravy na EXPO se konaly i v Československu, které v roce 1969 zažívalo ústup od ochutnávky svobody, završený (v příštím roce) opětovným neprodyšným uzavřením hranic.

Chuť na dobrodružství (a nejen u nás) zvyšovala i vzdálenost pořadatelské země, její ostrovní poloha, a tedy složitá dostupnost – a v našich podmínkách i minimum relevantních informací. Prakticky jediným zdrojem se staly vzájemně fungující zastupitelské úřady a přípravný výbor účasti Československa na světové výstavě.

Přípravy ve všech zemích sledovala televize NHK a vysílala podrobné reportáže, ty ovšem u nás nebyly dostupné.

Mozkem, inspirátorem a hlavní osobností československého tripu do Ósaky se stal fotograf, reportér a cestovatel Zdeněk Thoma (*1936), autor jedinečných fotografických publikací a výstav, znalec orientu a především Japonska.

Podle vlastních slov se o soutěži televize NHK dověděl rok před započetím světové výstavy. V jeho hlavě se zrodil nápad dorazit do místa konání EXPO 1970 pěšky a autostopem! Naprosto nemyslitelná představa! Nebo snad proveditelná? Thoma byl zvyklý překonávat překážky, takže se nezalekl ani vzdálenosti, ani problémů s právě začínající „normalizací“.

Expedice Sakura, jak cestu čtveřice Čechoslováků pojmenoval, měla odstartovat z Prahy, v jejím názvu se odráží slavný japonský strom, symbol nových začátků a krásy. Podle původních plánů měla skupinka dorazit do Ósaky právě v době kvetoucích sakur (a předběhneme děj konstatováním, že sakury v květu se účastníkům vidět nepodařilo). A to ještě nikdo netušil, že necelé dva měsíce po startu se hranice uzavřou a tím ještě relativně snadné vycestování skončí.

Začala anabáze příprav, možná složitější než cesta sama. Nikdo ze čtyř stopařů nebyl milionářem, museli si tedy vystačit s naprosto nicotným přídělem valut, přesně propočtených podle plánované doby cesty. Z toho je jasné, že každé větší zpoždění by znamenalo ztrátu nejen časovou, ale především finanční. Ovšem Československo tehdy stále ještě mělo v zahraničí značný kredit – zejména díky odvaze aktérů předsrpnových událostí a politickému tání, také ale ze solidarity, která se v celém světě rozvinula po okupaci našeho území hordami vojsk maršála Grečka.

Plánovaná cesta musela projít složitým schvalovacím procesem Ministerstva zahraničí ČSSR, Státní banky československé a mnoha dalších institucí. Nakonec se díky vytrvalosti Zdeňka Thomy a fandovství mnoha lidí podařilo shromáždit potřebná povolení a razítka, takže cesta mohla v únoru 1970 začít.

Výprava se vydala od budovy Staroměstské radnice, spolu s mnoha Pražany se se stopaři přišel rozloučit i japonský velvyslanec, který účastníkům popřál mnoho štěstí na cestě dlouhé téměř 21 000 kilometrů, plánované na šest měsíců.
Itinerář počítal s cestou jižním směrem, tedy nikoliv přes Sovětský svaz, Mongolsko a Čínu, jak by se při pohledu na tehdejší zeměpisnou mapu mohlo zdát.

Trasa vedla následovně: z Československa přes balkánské země do Turecka, odsud do Íránu, Afghánistánu a Pákistánu až do Indie. Tam měla na čas skončit pěší pouť, cestovatelé se nalodili na polskou nákladní loď a s mezipřistáními se dostali až do Japonska.

Pořadatelská televizní stanice dělala cestovatelům velkou reklamu, její štáby sledovaly poutníky ve všech zemích, kterými výprava procházela. Oceněním jejich cesty se stal půlhodinový dokument, vysílaný v celé síti NHK ještě během světové výstavy.

Nemusíme se ani dívat na mapu, abychom si uvědomili, jak mnoho se svět za uplynulé půlstoletí změnil. Mnoho zemí, kterými cestovatelé procházeli a projížděli, se vinou současných ozbrojených konfliktů změnilo v třaskavou směs vražd, nenávisti a útlaku. Putování Evropanů stejnou cestou by se dnes stalo těžko akceptovatelným rizikem.

Do cíle cesty se čtyři odvážní cestovatelé dostali 22. srpna 1970, kdy už EXPO 1970 mělo za sebou většinu stanoveného času a akcí. Čechoslováci se dočkali velmi srdečného uvítání – a to nejen ze strany vedení naší účasti, ale především od Japonců, kteří heroický výkon ocenili jaksepatří.

Do konce listopadu pak mohli členové výpravy cestovat po Japonsku a navštívit všechna místa, která se jim dostala do plánu. A zřejmě tady se zrodila i láska Zdeňka Thomy k zemi, vonící exotikou a dálkami. Pak už se sem Thoma pravidelně vracel, pokud okolnosti dovolily.

Je škoda, že tento unikátní pochod zůstává dnes prakticky neznámý. Všichni čtyři cestovatelé by se mohli postavit do řady vedle dalších legend, jakými jsou například Hanzelka se Zikmundem, Elstner, Baum a mnozí další.

Letos se na paměť původní Expedice Sakura koná jízda Robot Expedice, která se chce v několika historických vozidlech dostat do téhož města a za stejným účelem – navštívit EXPO 2025 Ósaka. Podaří se jim to? Držíme palce!

Zdroj: archiv autora a redakce, velvyslanectví Japonska, Inter-Press